Monika (49): Myslela jsem si, že mám vedle sebe dobrou kolegyni i kamarádku. Jenže pak mě neskutečně zradila

Zpětně si říkám, že jsem měla tušit, že něco není v pořádku. Ale když s někým sdílíte kancelář dva roky, smějete se stejným blbostem a občas spolu zajdete i na kafe, nenapadne vás, že by na vás mohl něco chystat.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanesa (35): Taktně jsme kolegovi v kanceláři naznačili, že smrdí. Odveta na sebe nenechala dlouho čekat

Byly jsme si blízké

Myslela jsem si, že jsme si s Denisou blízké. Pomáhala jsem jí s adaptací, kryla jsem jí záda, když udělala chybu, a několikrát jsem ji dokonce bránila před šéfem.

Den, kdy mi přišel e-mail s předmětem „Pozvánka na disciplinární řízení“, si budu pamatovat navždy. Nejprve jsem myslela, že jde o omyl, že to patří někomu jinému. Když jsem si ho otevřela a četla si body obvinění, bylo mi špatně. Údajně jsem dlouhodobě neplnila své povinnosti, opakovaně jsem porušila interní směrnice a prý jsem narušovala pracovní prostředí. Nerozuměla jsem tomu. Nevěděla jsem, kde se to vzalo.

Na schůzce seděl náš šéf, vedoucí oddělení a právnička firmy. Před sebou měli složku. Vytáhli z ní několik stran poznámek – daty, časy, konkrétní situace. Údajně jsem zapomněla aktualizovat databázi uchazečů, dvakrát jsem špatně napočítala sick days, jednou jsem prý nedodržela lhůtu na vyřízení stížnosti zaměstnance.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (31): Z kamarádky se kvůli enormnímu pracovnímu tlaku stala rivalka. Takovou zradu jsem od ní nečekala

Chtěli mě vyhodit

Věci, které mi četli, byly buď drobnosti, nebo zcela vytržené z kontextu. Ale byly přesné. Některé informace mohl znát jen někdo, kdo sedí přímo vedle mě. A pak to zaznělo – dokument připravila Denisa. Sama. Nikdo ji o to nežádal.

Došlo mi, že si mě monitorovala celé měsíce. Každý přešlap, každé zaváhání, všechno si psala. Cíleně. Jako kdyby to celé plánovala. Nebylo to „jen“ kolegyně, která mě chtěla shodit. Byla to dobře připravená strategie, jak mě dostat pryč. „Jedna z vašich kolegyň projevila zájem o vaši pozici. Prý oddělení potřebuje novou energii.“

Nakonec jsem výpověď nedostala. Podařilo se mi obhájit většinu bodů, a vedení nakonec uznalo, že Denisa postupovala neeticky. Ale nic z toho mi nevrátilo tu důvěru, kterou jsem do lidí dávala. V kanceláři teď mluvím méně, nejsem tak otevřená. Nejde to. Když vám někdo vrazí kudlu do zad s úsměvem na tváři, už těm úsměvům nevěříte.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (27): Snažila jsem se kolegy zachránit dobrým jídlem. Tvářili se, že mají radost, ale pravda byla jiná

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.