Facebook
Instagram
Mladá herečka a maminka dvou dětí Aneta Krejčíková, kterou diváci znají především ze seriálu Ulice, kde hrála majitelku módního salónu Gábinu, si pořídila dvě děti blízko za sebou. Sama otevřeně přiznává, že ani jedno nebylo plánované a že péče o ně je někdy pěkný stres. V noci prý vstává i patnáctkrát. Jak jí fungují babičky a proč se dceru Antonii rozhodla porodit doma?
Byla považována za party girl, která si užívá života plnými doušky. Před třicítkou však stihla brzy po sobě porodit dvě krásné děti a stát se maminkou na plný úvazek. Jsme tedy rádi, že herečka Aneta Krejčíková vzala malou dcerku Toničku Na kafeečko s Miluškou Bittnerovou s sebou a všechny tři si popovídaly nejen o alternativním porodu doma nebo zpracování placenty, ale i o nocích beze spánku či návratu do divadla.
Bittnerová: Aneto, ty jsi božská, že máš děti takhle rychle po sobě. Vím, že spousta divaček je na tom jako ty, ale pak jich je spousta jako já. Jak to děláš?
Krejčíková: Hele, ono se to tak nějak děje. Samozřejmě jsem taky v háji. Je to náročný, co si budeme povídat. Navíc si myslím, že alfou a omegou všeho je, když je rodič vyspaný, což se ti s miminem občas, nebo vlastně furt, nedaří.
Bittnerová: Já vím, říkala jsi, že jsi dneska vstávala na kojení patnáctkrát za noc.
Krejčíková: No, dneska to byl vážně extrém. Občas to ale prostě s tím dítětem takhle je. Zase na druhou stranu, co mi pomáhá a čím se uklidňuji, je vědomí, že je to jen období. Takže se to snažím užít a vycucat z toho maximum, ten čas totiž tak strašně letí. Nejvíc to vidím na svém starším dítěti, které bylo před chvílí přesně takové mimino, a teď mám doma dvouleťáka, který mi říká, abych nezpívala. Takže z něj vyrůstá pěkný drzoun. Ne, dělám si legraci, zvládám to také proto, že jsem taková, že se ty náročnější věci snažím vytěsňovat. Je to prostě období.
Dopuješ se kávičkou?
Určitě! Já kafe miluju. Není to ani tak doping, jako to, že mám kávu spojenou s odpočinkem. Ta kávička po obídku, cigárko už jsem teda odbourala, musí být. Tak si na ni aspoň u toho kafíčka zavzpomínám. (smích)
Můžeme říct, kolik ti je? Ty jsi mladinká, je ti 29.
No, to fakt už není jako nic moc. (smích)
Hele, pro mě jo! Stejně, takhle mladá a dvě děti. V generaci mých rodičů to bylo úplně normální, moje generace zase začíná ve čtyřiceti rodit, ale vaše generace, třeba zrovna ty a Míša Tomešová, se toho zase nebojí. Čím to je?
Já jsem vlastně hrozně ráda, že se navrací ta doba, kdy si holky řeknou proč ne, proč bychom do toho nešly dřív.
Já jsem třeba ve třiceti měla pocit, že jsem ještě nic nestihla, že jsem neviděla všechno, dostatečně nezapařila.
Jasně, já vím, já to chápu. Ty jsi zmínila Míšu Tomešovou, ale zrovna my dvě jsme ani jedno dítě neplánovaly. Nám se to prostě stalo.
Takže první dítě nebylo plánované?
Ne. Prostě se to stalo a tak nějak jsme to přijali, ale samozřejmě mám taky pocit, že jsem toho hodně nestihla, ale zase na druhou stranu, já jsem hodně pařila, a dokonce mi ke konci toho pařícího období připadalo, že mě to vlastně nebaví. Třeba už se prostě to tělo připravovalo na to, že je čas. Prostě jsem se toho přejedla a teď mi to vlastně nechybí. Samozřejmě se těším, až zajdu na nějaký koncert, ale to není otázka mateřství, ale téhle zvláštní doby karanténní, covidové. Mám prostě hlad po větší socializaci a strašně se těším, až se budu mačkat v nějakým klubu plným zpocených lidí na skvělým koncertě!
Ty jsi vlastně říkala, že máš hlídací babičky, takže to nebude problém. To ti vážně závidím, to je paráda, co?
Tohle je vážně úžasný, protože mám kolem sebe kamarády, kteří mají rodiče, co ta jejich děcka moc nehlídají. Vím, jakou mám výhodu a jsem za to vděčná. Ale, i kdybych neměla babičky, tak si čas od času zaplatím nějakou paní na hlídání. Sama si ji vyberu, aby mi byla sympatická a aby byla na děti hodná. Třeba moje teta děti hlídá, je jí přes padesát, své už má dospělé, vnučku už má taky velkou, miluje je, tak je hlídá. Je úžasná, takže má samozřejmě práce až nad hlavu. Ale říká, že jí to baví a naplňuje, že má čistou hlavu. Předtím podnikala. Myslím si, že taková ta éra, kdy se na maminky, které pracují a platí si chůvu, koukalo skrz prsty, je dávno pryč.
My se moc neznáme, ale vždycky jsi na mě působila jako taková ta párty holka a sexice. No a najednou dítě a hned druhý dítě, který si ještě porodí doma. Viděla jsem i články, kde se tě třeba právě Míša Tomešová zastává, že je přece tvoje věc, kde rodíš. Vím, že je to kontroverzní téma, ale můžeme se u toho zastavit? Jak jsi se vlastně k tomuto těžkému kroku, porodit Toničku doma, rozhodla?
Já vím, že to teď vyzní úplně super ezo, ale já jsem to tak cítila. Určitě bych to ale neriskla u prvního porodu, u kterého jsem vůbec nevěděla, co mě čeká. Ale díky tomu, že jsem to už zažila a měla jsem hezký porod, tak jsem to chtěla. Zlomila jsem rodinnou kletbu – babička, maminka ani teta neměly pěkné zkušenosti s porodem. Navíc jsem od mala takový bolestínek, že i mamka mi říkala, že je zvědavá, jak já budu jednou rodit. Takže jsem měla zakódováno, že je to něco hrůzostrašného. Od té doby, co jsem otěhotněla, jsem se rozhodla, že takhle k tomu přistupovat nebudu a opravdu jsem na tom pracovala. Hrozně doporučuju třeba speciální kurzy, které dovolí na tohle všechno nahlédnout trochu jinak. Doporučuju to i pro muže. Je fajn, že už jsou muži v těchto věcech takoví uvědomělí. Třeba mého tátu si u porodu vůbec neumím představit. S tím by to šlehlo.
Tvůj muž to měl prostě povinně.
To ne, on chtěl a já jsem byla ráda. A musím říct, že pro nás pro oba je to jeden z nejsilnějších zážitků, co jsme kdy společně zažili.
Takže první porod proběhl normálně v porodnici a partner u něj byl. A ten druhý jste se tedy rozhodli, protože byl na pohodu, dát doma. A takové to varování doktorů, že se může stát cokoliv jsi vytěsnila? Já jsem totiž strašný srab a bez doktorů bych to nedala.
Já to naprosto chápu a právě, pokud to máš takhle, tak ty do toho nikdy nemůžeš jít, protože tím pádem se neuvolníš a porod je o uvolnění. To tělo se musí otevřít, uvolnit a pro mě byl ten pocit uvolnění a bezpečí doma s lidmi, které jsem si sama vybrala. Navíc to bylo v době, kdy u porodů nemohl být vůbec nikdo, a mě děsila představa, že bych tam nemohla být se svým domácím porodním týmem.
A jak se to technicky vlastně děje? Jak se takový domácí porod připraví?
Samozřejmě jsme všechno připravené měli, ale ty nikdy nemůžeš vědět, co se stane. No a já v den, co jsem porodila, jela do nemocnice, odkud mě poslali domů, a já začala po cestě domů rodit. Takže to prostě nemohla být náhoda a já jsem šťastná, že se to stalo. Já samozřejmě vím, že je to svým způsobem risk, ale učím se číst svou intuici. Já jsem prostě silně cítila, že můžu, tak jsem si to dovolila.
Hele, my se teď ale bavíme o něčem, co je nelegální, viď?
Strašně mě to mrzí, že stát hází klacky pod nohy těmhle lidem, protože kdyby to bylo legální a mohlo se to normálně provozovat. Myslím si, že z porodnictví se stala taková, nechci říct řezničina, ale přece jen je to v nemocnici a je to takový syrový. V průměru rodíš v životě dvakrát, tak proč si to neudělat hezký.
Dobře, ale pořád je tam to nebezpečí. Měla jsi připravenou nějakou variantu B, kdyby se něco stalo?
Určitě. Bydlím pět minut od Bulovky, takže tam. Probírala jsem to i se svojí gynekoložkou, kterou mám strašně ráda, chodím k ní od patnácti let, známe se, je úžasná, ale na tuhle věc má taky úplně jiný názor než já a vidíme to každá jinak. Ta mě také pokárala a řekla, že mi ten risk vyšel. Pak se omluvila a řekla, že se na ni nemůžu zlobit, protože má pětadvacet let praxe v nemocnici a ví, že se porod může zkomplikovat z minuty na minutu. A já to respektuju a je mi to i jasný a těm lidem to určitě neberu, ale já si myslím, že porod je jedna z nejpřirozenějších věcí na světě a je tedy dobré ho dělat tak, jak každý potřebuje. Někdo se uvolní v porodnici, jiný doma. Já jsem osobně pro kompromis. Skvělé by bylo, kdyby se tu otevřely porodní domy s proškoleným personálem. Místnost, kde budou zapálené svíčky, bazénky, ale také lékař v záloze.
Možná nebudeš tak úplně ezo, ale budeš normální. Nebo počkej, co placenta? Proběhlo nějaké smažení? Co jsi s ní udělala?
Potom, co jsem ji porodila, jsem ji nechala zpracovat. Usušili jsme ji a nechali z ní udělat kapsle. Mám homeopatika, tinkturu a ty jsem brala celé šestinedělí, které proběhlo v pohodě. Možná jsem jen měla trochu problém s kojením. Jako já jsem si po porodu i kousek placenty dala, ono se říká, že zastaví krvácení a tělo se rychleji dá do pohody.
A bylo to opravdu tak ve srovnání s prvním porodem?
Po druhém mi ta rekonvalescence přišla intenzivnější a rychlejší. Byla jsem na konci těhotenství už vážně hodně vyčerpaná, navíc ta celosvětová situace s covidem tomu nepomáhala. Byla jsem tedy ráda, že protože jsem porodila doma, mohla jsem si hned tu rekonvalescenci prožívat doma. Dva dny jsem byla vážně unavená, ale třetí jsem vstala jak fénix z popela a byla jsem úplně ready. Vzala jsem děti a jela s nimi tři dny po porodu sama na chatu, kde jsem si přivřela prst do dveří.
Takže ta placenta opravdu pomáhá.
Rozhodně to není nic proti ničemu. Každopádně jsem ta homeopatika z placenty teď nedávno dala svému muži, protože mu nebylo dobře. Měl zimnici a střevní problémy. Přes noc cumlal ta homeopatika a ráno mu bylo dobře.
Plánujete třetí dítě?
Ne, ale žádné nebylo plánované. (smích) Každopádně jsem vděčná, že jsme takhle plodní. Mám kolem sebe v divadle spoustu lidí, kteří jsou mladší než my a mají problém a nejde jim to. Opravdu jsem vděčná.
Pojďme k divadlu. Mimochodem, velmi mile jsi mě překvapila v show Tvoje tvář má známý hlas, jak krásně zpíváš. Ty toho využíváš i na Fidlovačce, ne? Co nás čeká, až otevřou divadla?
Snad oprášíme náš starý repertoár. Třeba Sugar, tu mám moc ráda a pamatuju si, že právě po prvním porodu, jsem šla hrát právě Sugar. Beníčkovi byly teprve dva měsíce a telefonát, že problém. Alternovala mě Anička Fialová, která si udělala něco s nohou, máme úplně vyprodaný divadlo, nemůžeš večer hrát? Sice jsem poprvé opouštěla to miminko, ale já jsem si to tak užila. Pak jsem shodila kostým a jela domů nakojit. Ale byla jsem naprosto spokojená.
Celý rozhovor s herečkou Anetou Krejčíkovou si můžete poslechnout v úvodním videu.
Související články
