Facebook
Instagram
Šárka Vaňková, stříbrná SuperStar 2004, byla hostem naší talk show Na kafeečko, kterou moderuje herečka Miluše Bittnerová. Drobná zpěvačka poodhalila, jak to chodilo v průběhu prvního ročníku této pěvecké soutěže a odkryla i vlastní pocity z rychle nabyté slávy, která stejně rychle opadla. Co Šárka Vaňková dělá dnes?
Pár let o Šárce Vaňkové přicházely jen kusé informace, protože se odstěhovala na Slovensko. Už je ale zpět. Naší moderátorce Miluši Bittnerové prozradila, že už dokonce opět zpívá, i když...
Miluše Bittnerová: Šárko, já jsem strašně ráda, že jsi přišla. Musím se přiznat, že ač jsem v roce 2004 příliš nesledovala televizi, tak vy jste mi neunikli, vy jste legendy. SuperStar 2004 jsou legendy, všichni vás známe, musela to být neskutečná jízda. Jak jste to prožívali v těch 16 letech?
Vaňková: My jsme v podstatě skoro všichni byli téměř děcka. Takže pro nás to byl najednou ohromný svět, až tedy kromě Martinky Balogové, které už v té době bylo přes 25 let a byla dospělá. Takže pro nás to bylo neskutečné. Zážitek, ale zároveň to byla velká zodpovědnost, protože jsme opravdu měli režim a byli jsme v jednom kole, ale strašně ráda na to vzpomínám, byla to součást našich životů.
Miluše Bittnerová: No tak to určitě, to bez pochyby. Jen si tak říkám i zpětně, jak jste to mohli v těch letech vůbec zvládnout, ten tlak. Jak moc se v 16 zamotá hlava?
Vaňková: Já si myslím, že když má doma člověk zázemí a rodiče, kteří tě drží nějakým způsobem na uzdě a jsi nějakým způsobem vedená, vychovaná třeba k nějaké skromnosti apod., tak si myslím, že se to dá zvládnout. Ale samozřejmě je to nápor, když najednou někam jdeš a letí za tebou děcka na ulici nebo v obchodním centru. Já třeba za sebe můžu říct, že mi to kolikrát nebylo příjemný. Raději jsem se někam spíš klidila.
To byla sláva, neskutečná.
Já už na to mám dneska trošičku jiný názor. Byli jsme v té době samozřejmě nějakým způsobem slavní, ale když se na to podívám zpětně, v těchto letech, tak tu opravdickou slávu si už představuji jinak.
To ano, ale takové šílenství, ty autogramiády, kde byly tisíce lidí, to že na finále koukaly tři miliony lidí, takovou sledovanost nemá dneska absolutně nic. A vy jste vlastně byli první a jediní, kteří v novodobé historii tu hysterii zažili. Tak mi neříkej, že to s vámi aspoň trošku nezamávalo. Co nějaký pocit důležitosti?
Důležitosti… Já jsem se třeba častokrát setkávala s tím, že jsem šla po ulici a třeba mi někdo nadával, takže to nebylo takové to, dobrý den, ahoj, mohla bych se s tebou vyfotit, jako stávalo se mi to, ale tím, že tam byly i tyhle negativní záležitosti, tak já jsem to moc ráda neměla.
Byli jste spíš uzavřená parta, která to hodně táhla spolu, opravdu tam vznikla přátelství nebo to bylo jen naoko pro novináře?
Ne, drželi jsme všichni spolu, bylo to hrozně fajn že jsme byli dobrá parta. A opravdu, když třeba někdo vypadl, tak opravdu nám to bylo líto, i když jsme samozřejmě věděli, že nemůžeme jít pořád všichni dál až do finále, ale myslím si, že tam vznikla přátelství, která fungují dodnes. Třeba já se Standou Dolínkem, dodneška jsme kamarádi, voláme si stýkáme se.
Všichni, co jste byli v té poslední desítce, tak jste uměli zpívat strašně dobře. Musím se přiznat, a nejsem sama, že si vítěze těch dalších řad skoro nepamatuji, zatímco vaše první řada byla taková zajímavá. Ale co by mě zajímalo, tedy já to vím, ale naše divačky to nevědí, měli jste tam psychologa, který s vámi prožíval tyhle věci?
No to vysloveně ne. Měli jsme poradce na komunikaci s médii, hlasového poradce, ale třeba částečně, nechci říkat psychologa, ale takovou nějakou tu funkci člověka, který ti poradí, když ti není dobře nebo máš nějaký problém, tak to zastávala naše úžasná produkční Irenka Bočková. A Jitka, nevím jestli znáš, nebo i samotný pan režisér Michal Čech.
Ve chvíli, kdy to skončilo a najednou zhasla světla a bylo to všechno jinak. Vlastně tam nebyl nikdo, kdo mohl říct, je to normální, nic se neděje, musíte teď makat a jít dál, to jste asi neměli...
To ne, najednou už bylo natáčení desky a začínal cvrkot, zase trošičku jiný. Ale vidíš, to je opravdu dobrý námět, třeba do budoucna, pro další Superstar.
Já totiž znám hodně lidí ze SuperStar, nejen z vaší první řady, ale i z těch dalších, a vlastně často jsem z nich měla takový ten pocit, ale vždyť já jsem byl v SuperStar, já jsem potom byl ve Zlatým slavíkovi a najednou o mně nikdo neví, ani mě nikam nezvou, já vlastně nerozumím, co se děje. Až si říkáš, že je něco špatně, tomu člověku je 30, vždyť už přece musí chápat, jak to chodí, ale je tam taková zvláštní zhrzenost. A na to, si myslím, by měla být pomoc, protože jednou jsi dole, jednou nahoře.
Může to být zklamání, já sama jsem to zažila. Například i v Superstar, kdy jsme měli 5. kolo, kde se zpívaly rockové písničky a už toho na mě bylo opravdu hodně, škola, nápor médií, pak se o mě psaly nějaké nesmysly. Já jsem to opravdu neustála a na generálce, ne že bych se zhroutila, ale prostě se mi udělalo zle, rozbrečela jsem se tam, neměla jsem energii, normálně mě odvezli na hotel, abych si odpočinula. Takže jako tady ty situace jsem sama zažila, i ten neúspěch, kdy se ti najednou daří, vyděláváš si, najednou jsi prostě někde jinde, a potom jsi tři čtvrtě roku doma a taky nevíš.
A co se vlastně děje v té sedmnáctileté hlavičce, protože ty jsi byla stříbrná ze SuperStar a hned jsi natočila desku, ta měla úspěch?
Byla dvakrát platinová, na tu dobu celkem dobrý.
To ano! A potom najednou přišlo tohle období? Kdy najednou nic, žádný telefon.
V podstatě si připadáš úplně k ničemu. Zaměřila jsem se tedy na školu, ale už jsem byla přestěhovaná v Praze. A to už máš nějaké náklady.
Takže ty jsi studovala a současně ses snažila pracovat. Jenže práce nebyla, co s tím teď?
Najednou si připadáš hrozně nepoužitelná a říkáš si, co bude, nastartuje se to ještě někdy, nebo se tedy vrátím k rodičům? Nebo jako co teď, budu pracovat a u toho chodit do školy? Máš prostě v hlavě strašný zmatek. V tom období se mi ale ozval Michal David a nabídl mi spolupráci na muzikálu Kleopatra. A to byl tenkrát takový zlom, že jsem se dostala do divadla.
Muzikály a tam ty lásky, že... Když jsem se připravovala na rozhovor s tebou, tak první, co na mě vyjelo, byl Hůlka a Renč, v tomto pořadí myslím. Takže pojďme se rovnou zeptat, máš pořád raději starší chlapy?
Víš co, jako to, že mám raději starší chlapy… Tam nešlo o nějaký starší a nestarší.
No tak promiň, Hůlka o 20 let?
Jasně, když se na to podívám s odstupem času, tak vím, že jsme museli působit hrozně komicky. Ale jak jsi v tom prostředí, a já, že jsem nikam nechodila, tak jsem ani neměla možnost potkat někde někoho jiného. Prostě to se stane a nějaká láska k životu patří. Že to byl zrovna on, tak to byl on, prostě jsme si nějaký čas rozuměli.
Pak tedy přišel ten Renč. A s ním jsi byla zasnoubená?
Ne, to není pravda, to se jenom psalo. Já jsem ve skutečnosti nebyla zasnoubená ani jednou.
Nemáš co prodávat, když bude nejhůř.
Já se nemám vůbec čeho zbavovat, o mně se psalo, že jsem zlatokopka, jak mám prostě kariéru přes postel... Já co jsem si sama nevybojovala nějakou pílí… Kdo se mnou spolupracoval, tak ví, že já jsem extrémně zodpovědný člověk, nikdy v životě jsem nepřišla nikam pozdě.
Ale to je nuda, to se psát nebude.
Jasně, ale prostě po tom všem, co se o mně psalo, mě třeba hrozně mrzí, že nikdo nevidí čím jsem si prošla v těch vztazích, nikoho nezajímá, že jsem si z toho vztahu nikdy nic neodnesla, prostě s čím jsem přišla, s tím jsem taky odtáhla.
To jsi trošku divná, ne? Tedy promiň, že ti to takhle říkám, ale když už se to stejně o tobě píše?
Já jsem třeba pyšná na to, že jsem se o sebe vždycky dokázala postarat sama.
A když skončily tyhle vztahy, tak najednou přišla láska ze Slovenska. Už tě Češi štvali?
To ne.
A ten byl mladší?
Starší.
Taky, ty s tím nepřestaneš.
Já jsem s tím přestala.
Už jsi s tím přestala? Proto jsi zpátky v Česku?
To nebyl ten důvod, ten důvod bylo to, že ten skoro 7letý vztah skončil a nic mě tam v podstatě nedrželo, takže jsem se vrátila s pokorou domů. Všichni byli rádi, celá rodina, a asi to je všechno tak jak má být, prostě jsem tam, kam patřím a osud to sám zase nějak sehrál.
Jak moc je těžké ustoupit z tohohle pěveckého snu, z těch hvězdných výšek do normálu?
Pro mě to bylo strašně jednoduché, protože jsem se na to moc těšila.
Ale?
No já už jsem si nějak říkala, že jsem zažila téměř všechno, nějaké splněné sny, vydala jsem CD, zpívala v O2 aréně, hostovala jsem Helence Vondráčkové na koncertech, stála jsem vedle Karla Gotta, natočila jsem film, hrála v muzikálech, takže v podstatě já už jsem neměla ani nějaké ambice a mojí největší ambicí bylo žít normální klidný život, nevracet se domů ve 2 ráno, vracet se odpoledne, vařit, prát, uklízet a hlavně, ať se o mě nic nepíše. Takže já jsem se těšila, až to nastane, dala jsem si od zpívání vlastně takovou 5letou pauzu.
A už je to tady zase.
Je, ale tak jako částečně. Já jsem si řekla, že kdybych se k tomu chtěla vrátit, tak už jenom tak pro radost, aby mě to těšilo.
Teď děláš co v Praze?
Pracuji hlavně pro východní Čechy, protože bydlím v Pardubicích. Mám tam velkou část rodiny, takže jsem odešla tam a dělám tam obchodního zástupce pro vlasovou kosmetiku pro salóny a kadeřnictví.
Takže ty jsi tedy po pracovní stránce vytížená a do toho ale zkoušíš muzikál.
Ano, Robinson Crusoe.
To zní výborně, ale promiň, Robinson Crusoe byl na ostrově sám a měl tam maximálně Pátka. Pátka nehraješ, to mi neříkej.
Pátka nehraji, ani palmu nehraji, ale vlastně ten příběh je postavený na tom, že i ten Robinson měl nějaký život před tím, než se na ten ostrov dostal. Ačkoliv se to nezdá, tak vlastně v tom představení je celkem dost postav. A hlavně tam je nádherná hudba, kterou napsal Zdeněk Hrubý a já se strašně moc těším, až budeme moct hrát, protože to stojí za to. Je to takové rodinné příjemné představení.
Já mám z tebe pocit, že jsi taková strašně vzorná hodná holka. Takže promiň, neříkej mi, že vlastně v tom období, kdy jsi takhle vyletěla v Superstar, že tam nebyly žádný průšvihy. Vždyť ty jsi dospívala, ne? Co nějaké drogy, alkohol, co?
Já jsem v životě nezkusila jedinou drogu nebo takhle, dala jsem si někde nějaké víno, kouřila jsem třeba, ale v životě žádné drogy nebo nic podobného, jako nějaké skandály. Tím, že jsem vždycky byla mezi v podstatě staršími lidmi, měla jsem kolem sebe málo vrstevníků, takže jsem byla tak automaticky převelená na to být zodpovědná. Jak už makáš od těch 16 let, tak já jsem věděla, že musím být zodpovědná, že musím být spolehlivá, takže jsem si ani nedovolila nějaké průšvihy.
Aha, a ani v dětství? Třeba před Superstar?
V dětství asi ano.
Konečně, už to vypadalo, že jsi strašně vzorná. Tak jsi chodila za školu?
Za školou jsem byla asi jenom jednou. Napsala jsem si poznámku, jako že taťku jsem si tam podepsala, ten to samozřejmě poznal, ale taťka byl na mě strašně hodný. Když jsem udělala nějaký průšvih, tak mě třeba řezala mamka, měla jsem celkem tvrdou výchovu.
Já se z tebe zblázním, jako promiň... nehledáme žádné bulvární věci, jenom vyzníváš strašně vzorně a to je vždycky podezřelé. Proto se možná psalo o těch starých věcech, nemohli nic vyšťourat.
Je to možné. Když píšou o 12 let staré záležitosti, tak na mě opravdu nemají nic jiného.
Tak o čem se má psát.. A teď máš tedy nějaký nový vztah?
Teď mám vlastně vztah po hodně dlouhé pauze.
A je mladší?
Je mladší o tři roky než já. Je muzikant, ale není nějak známý, zatím tedy. Doufám, že se mu to někdy podaří. Teď jsme právě udělali písničku. Je to týden, pár dní, co ta písnička vyšla oficiálně na Youtube. Tak z toho máme radost, ale my jsme si ji udělali tak pro radost, neplánujeme být nějaké duo. Tak se jako podporujeme, baví nás to. Je fajn, že máme společného koníčka. On má svoji práci a co se týče muziky, to jsme si spíš nadělili k narozkám, protože jsme oba dva říjnoví.
Takže jsi Váha?
Štír, on je Váha. Já na tyhle věci strašně věřím. Jsem úplně typický štír a vůbec všechny ty věci, co jsou mezi nebem a zemí, mě neuvěřitelně fascinují a i mě ovlivňují. Musím říct, že někteří lidé se mi kolikrát i smějí. Ale nevím, cítím kolikrát různé energie. Dokonce jsem se několikrát setkala s takovými věcmi, co se mi děly v bytě a tak.
Jako že jsi tam měla třeba duchy? To zní hrozně nepříjemně.
Je to hrozně nepříjemné. Bojuji s tím třeba od nějakých 18 let, kdy jsem si tady ty věci začala uvědomovat, že se asi někde něco děje. Samozřejmě jsou lidi, kteří jsou úplní realisté, vůbec tady na ty věci nevěří. Když jsem se o tom bavila s někým známým, tak jako spíš se mi i směje, že jsem blázen a že si to namlouvám a jedno s druhým, ale já věřím, že něco je.
Jak se změnila Šárka Vaňková z těch šestnácti, a teď dospělá žena. Co tam je za posun, ten nejzásadnější? Tak vzorná jsi byla vždycky, partneři začínají být mladší.
Já jsem člověk, který lásku k životu potřebuje, fakt nestydím se za to a vždycky, když jsem s někým byla, tak jsem mu byla věrná. Většinou ty vztahy nějakou dobu trvaly, nikdy to nebylo z nějaké vypočítavosti, naopak jsem vždycky věřila, že forever.
Takže ty svatební zvony docela chceš slyšet, rodinu zakládat. Máš to tam takhle dané?
Mám, ale ne že bych na to nějakým způsobem tlačila. To ne, to se nedá ani plánovat, vždycky když jsem si něco plánovala, tak to nevyšlo.
Když člověk něco láme přes koleno, že jako hodně moc chce, tak ono to zase až tak moc nefunguje.
Nefunguje.
Blíží se nám Vánoce. Jaké budou u Vaňků?
Já si myslím, že budou skromné, hlavně tedy díky situaci, ale i tak budou krásné. Já Vánoce miluji.
Já třeba, když někdo řekne Vánoce, kromě rodiny u stromečku potřebuji bramborový salát. Mě ty dárky ani tak nezajímají, ale prosím, ať je bramborový salát.
Tak to je jasné, bez toho my se taky neobejdeme. A určitě taková ta atmosféra, jak je to všechno voňavý, miluji svíčky, když se peče cukroví, třeba stromeček, ten zdobím už na začátku prosince. Já jsem hodně vánoční.
Takže už teď máš nějaké vánoční dárky?
Mám, protože jsem nechtěla nic nechat náhodě. Bůh ví, kdy se otevřou obchody a jedno s druhým, takže bohužel tedy z e-shopu, ale už mám nějaký nějaký základ. Strašně ráda rozdávám dárečky. To se těším.
Vánoční přání, prosím, dáme tady našim milým divačkám? Nebo vánoční recept?
Recept úplně nevím, protože sama jedu podle receptu. Z hlavy si nepamatuji ani vanilkové rohlíčky. Vždycky doufám, že najdu ten samý recept jako loňský rok. A co bych popřála divačkám? Tak hlavně zdraví, to je to nejdůležitější, abyste byly šťastné, aby vám nikdo a nic nechybělo, aby všeho, co potřebujete k tomu svému štěstí, byl dostatek.
Celý rozhovor se Šárkou Vaňkovou si můžete poslechnout v úvodním videu.
Související články
