Facebook
Instagram
Markéta Konvičková je populární zpěvačka, kterou známe nejen ze soutěže Česko Slovenská SuperStar. Má nádherný hlas, ale je to především krásná žena. Když kvůli vzácné nemoci přišla o dvě třetiny vlasů, potýkala se s nízkým sebevědomím. O ztrátě vlasů i o svém životě se rozpovídala v pořadu Na kafeečko.
Rodačku z Třince Markétu Konvičkovou si jistě všichni pamatujeme jako finalistku slavné pěvecké soutěže Česko Slovenská SuperStar. Od té doby se naplno věnuje populární hudbě. Nyní je novopečenou maminkou Amálie a se svým snoubencem Reném žije v baráčku v Třinci.
Markéta se před dvěma lety potýkala se vzácným nádorem na vaječníku a v důsledku léčby přišla o dvě třetiny vlasů. Ruku v ruce s tím šlo nízké sebevědomí. Protože vzhled je pro Markétinu kariéru velmi důležitý, ztráta vlasů byla kromě vážné nemoci další ránou. Zlom nastal, když díky nadaci Daruj vlasy získala nádhernou paruku z pravých vlasů. Dojalo ji to až k slzám, opět se cítila žensky a odhodlaně. Později se stala patronkou projektu Silná a krásná - až do 27. září probíhá kampaň, která pomáhá onkologicky nemocným pacientům. O problémech s vlasy a svém životě se Markéta rozpovídala s herečkou Miluškou Bittnerovou v pořadu Na kafeečko.
Kdybychom si takhle sedly zhruba před dvěma roky, tak by to s tebou bylo asi trošičku jinak. Ty jsi měla zdravotní problémy a nosila jsi paruku?
Ano.
Což teda, když se koukám na tvé vlasy, tak se mi to nechce...
No, tady mám ještě takový ježečky. Protože po porodu to znova vypadalo. Ale je pravda, co říkáš, před dvěma lety jsem kvůli takovému vzácnému nádoru přišla o vlasy, otékala jsem, byla jsem úplně rozhozená, nebylo mi dobře. Měla jsem problémy s tlakem, ale teď už je všechno super. Mám krásnou zdravou dceru. Ale měla jsem zdravotní problémy, které vyústily i v to, že jsem přišla o vlasy.
Ty vogo a to je...
A to je něco.
Je strašně zvláštní, že některým chlapům to možná přijde jako malichernost, ale je fakt, že my ztrátu vlasů vnímáme poměrně dost. Takže to muselo být dost náročné. Nejen, že jsi nemocná a cítíš se špatně, ale ještě…
Do toho nekomfortu, že to není tvoje tělo a nejsi v něm šťastná, tak do toho ještě ztratíš vlasy... Z „relativně hezké holky“ se stane takové ošklivé káčátko. Do toho vlastně nevíš proč. A ještě ti okolí dává najevo, že stop drogám nebo botoxu a já nevím co všechno.
Jo? Takhle si tě dával bulvár?
Takže ještě si mě tak dávali. A v podstatě to bylo fakt hodně blbé. Nebo i kámošky mi napsaly: Četla jsi to? Já říkám: Co jsem četla? Já toho o sobě moc nevím.
To nejsou kámošky, jestli ti někdo říká: Četla jsi to o sobě...
Anebo nějaké ty komentáře.
No vůbec.
A já říkám: No, tak takhle mi posílat, to asi není úplně fajn... Ale všechno zlé je k něčemu dobré a vlásky mám už po dvou letech.
No a dokonce pomáháš. To se mi na tobě líbí, protože ty jsi už podruhé ambasadorkou strašně zajímavého projektu.
Jmenuje se Silná a krásná. Trvá do 27. září a je to projekt, který má pomoci výrobě paruk pro onkologicky nemocné pacientky. To jsem byla taky a využila jsem nadaci Daruj vlasy k tomu, abych sama získala paruku. Když v Teta drogeriích nakoupíte jakýkoliv produkt Pantene, jdou 2 koruny na ten projekt. Takže můžete přispět a udělat dobrou věc. A jsem ráda, že mě zase oslovili. Je to čtvrtý ročník a tím pádem jsem už podruhé ambasadorkou. Ale už je rozdíl v tom, že tu dneska sedím se svým bobkem. (Ukazuje na vlasy).
Ty, to je ale dobrej bobek...
I zlaťáska tam mám.
A mlaďáska tam máš.
Mám, mám, mám. Takové baby vlásky.
Dobré to je. Tak fajn, takže víte, jak můžete pomoci, protože přeci jenom je komfort i v rámci léčení nutný, viď? Sama sis to prožila. Mimochodem, co na tom bylo nejhorší? Že jsi nevěděla, co ti je? Nebo to, jak jsi vypadala, jak se k tobě chovalo okolí?
Jde o to, že ráno se vzbudíš a nechce se ti vstát z postele, už bylo divné. Do toho jsem měla státnice, dvacet koncertů a chodila jsem po doktorech. Říkali mi, že je všechno v pořádku, až na nějakou cystu na vaječníku, která je běžná, má to každá druhá holka. Prostě tam se to objevuje, některá praskne, některá je tuková a bla, bla, bla. Tak jsme plánovali operaci. Ta přišla po státnicích a já už jsem úplně lehla, padla a až na histologii mi řekli o co šlo. Jednalo se o vzácný druh a chirurgická léčba, tedy odstranění stačí. Nemusím na žádné chemoterapie, nemusím na nic a tak. Taková úleva, jako by mi spadl kámen ze srdce, bylo to něco neuvěřitelného. Takže věřím, že budit se každé ráno s tím, že vedle vás leží zdravý partner, zdravé dítě, a vám je dobře, to je úplně požehnaný stav.
Na jakou profesi to vypadá u Amálky?
Myslím, že něco jako Terminátor nebo nějaká výroba elektřiny. Že bys ji dala solární panel na hlavu a ona by létala po slunci a sháněla elektřinu.
A tak to je potřeba, potřebujeme vyměnit pohonné hmoty za něco jiného.
Já si taky myslím, že Amálka bude nějaký diktátor...
Moc se mi líbila hláška na tvém Instagramu. Já nejsem Instagramová, ale tohle si budu pamatovat: „Čím míň spíš, tím víc máš zážitků.“
Přesně toho se držíme už jedenáct měsíců, kdo málo spí, má hodně zážitků.
Co to je, málo spát? Kolik hodin denně naspíte…
Já tak tři-čtyři a nejhorší je, že si třeba můžu jít lehnout, ale už mi to nejde, už jsem tak nastavená. Za těch jedenáct měsíců jsem tak naučená, že se mi vlastně ani nechce. Když Amálka usne třeba dopoledne na těch dvacet minut, jdu na záchod nebo vytáhnout ze sušičky a tak.
Ona spí třeba jenom dvacet minut?
Jo. A odpoledne čtyřicet. Ale pak spí celou noc. Jenomže už jsem po celém dni tak hotová, že si sednu a jenom tak existuju. A tak tam sedím a dýchám a už se mi nic nechce.
A pamatuješ si to? Já jsem měla třeba období, že když bylo hodně málo spánku, tak jsem málem nevěděla, co jsme dělali den před tím.
Přesně tak. Někdo mi něco říká a já to úplně nevnímám, ale ono to vypadá, že jako jo. Zažila jsem náročnější období, ale tím, že člověk má psychiku už ne za sebe, ale za to malé stvoření, tak je to o to náročnější. Tak jen v tom se mi asi změnil život, ale jinak je to úplně pohoda. Furt zážitkujeme, furt se smějeme. Já mám strašně zlaté dítě, akorát se mu člověk prostě musí věnovat 24 hodin denně.
Není náhodou, že se jmenuje Amálka. Ten příběh mě strašně zaujal. Myslím, že naše čtenářky na Lifee.cz by také zajímal.
Když mi zoperovali ten vaječník, probudila jsem se s docela špatným stavem na JIPCE a měla jsem nějaké problémy, komplikace při té operaci. Tak jsem se probudila a zrovna slavily svátek Libuše a Amálie. Libuška byla prababička, která mě vychovala společně s mojí mamkou. V ten den mi to přišlo jako znamení, že Libuše slaví svátek s Amálií, tak jsem se zařekla, že jestli někdy Bůh dá a já budu moci mít děti, a jestli se mi narodí dcera, takže se prostě bude jmenovat Amálie.
Takže po operaci vaječníku jsem se probudila z narkózy, řekla jsem, že budu mít Amálku a hele, dneska tady prostě je. Jezdí kolem dokola a mně se z toho normálně fakt chce brečet. Já jsem pořád ještě taková citlivá. Je prostě krásné, že něco takového… Že to zlé bylo k něčemu dobré a jde o to, jak je nastavená ta hlava. Já jsem prostě věděla, že budu mít dceru Amálii. Když se mě ptali, jaké by bylo jméno pro kluka, tak říkám prostě: Amálie. Tečka.
Jasně, vůbec o tom nebudeme diskutovat.
Pracovní jméno sice byl Jamal, ale…
Tak Jamal možná přijde, protože Amálce už je rok.
Bude. Ale já nevím jestli se stane druhý zázrak, protože já mám ještě nějaké ty zdravotní věci. Takže uvidíme, ale jsem nastavená. Počkej, tak koho bych chtěla... Tak kdo tady bude sedět třeba za rok. Já nevím, jaké jméno.
Jamal je dobré jméno.
Taková Štěpánka se mi líbí, Jasmínka a tak...
Tak jdeme zase do holky.
Takže víš co? Dvojčata: Štěpánku a Jasmínku.
Celou zpověď Markéty Konvičkové najdete v úvodním videu. Co všechno o sobě řekla?
- Vzácný nádor na vaječníku a ztráta vlasů
- Mateřství po nemoci
- Jméno dcery Amálie není náhoda
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
