Facebook
Instagram
Nela Moravcová prožila velmi silný a dramatický příběh. Jen málokdo si dokáže vůbec představit, co má za sebou. Přežila brutální útok a následně i pokus o sebevraždu, po kterém skončila na invalidním vozíku. V pořadu Na kafeečko se rozpovídala o prožitém traumatu a svěřila se také, že jedno znásilnění už zažila, když jí bylo osmnáct.
Nela Moravcová je žena, o které v posledních dnech slyšelo celé Česko. Prožila totiž velmi silný a dramatický příběh. V listopadu roku 2017 ji vylákal soused s nožem v ruce do svého bytu, kde ji brutálně napadl a znásilnil. Nelu tenkrát zachránili sousedi, kteří přivolali pomoc. Později se dostavil posttraumatický syndrom a Nela chtěla spáchat sebevraždu. Vyskočila ze čtvrtého patra a skončila na invalidním vozíku.
Nyní se chce vrátit zpět k normálnímu životu, a proto založila sbírku s názvem Zachraňme Nelu. Peníze budou použity na bezbariérový být, který by mohl být částečně upraven pro její potřeby. Pokud by se vybralo více peněz, budou využity na vybavení bezbariérového bytu, nájemné, fyzioterapie a psychoterapie, případně na zakoupení lepšího vozíku pro usnadnění mobility.
V pořadu Na kafeečko se herečce Miluši Bittnerové svěřila se vzpomínkou na další znásilnění, které zažila už v osmnácti letech u Hlavního nádraží v Praze.
Bittnerová: Váš příběh je doslova neuvěřitelný. Před čtyřmi roky jste v listopadu šla otevřít dveře svému sousedovi, kterého jste zběžně znala, a najednou má v ruce nůž. To je něco, co si asi málokdo z nás umí představit. Je to něco, co vidíme ve filmu a lekneme se.
Moravcová: Říkala jsem si, že to nemůže být pravda, protože se to neděje... Ale ono ve finále vaše tělo a mozek začnou fungovat úplně jinak. Na jiné frekvenci.
Na to se chci právě zeptat. Co v tu chvíli... Je to adrenalin?
Je to adrenalin a vlastně přemýšlíte tak, abyste se zachránila, abyste měla co nejvíc času na to, nějak se zachránit.
Vám se to podařilo. On vás zatáhl do svého bytu a tam začalo to peklo?
Měla jsem prostě větší byt, než měl on, a měla jsem tam kočky. Nechtěla jsem prostě jít k nám, protože vím, že tam by to nebylo slyšet tolik, jako v té garsonce, co měl on.
Vy už jste začala takhle přemýšlet během sekundy?
Hm.
To bylo moc chytré. Klobouk dolů. Nasměrovala jste ho teda k němu, do menšího bytu, kde vás bude slyšet. A můžu se zeptat, je to tak, že člověk ztuhne, nebo se nějak brání, bojuje, křičí? Jak to je?
Já si myslím, že tělo se přepne do nějakého módu, jako když dáte počítač na stand-by a necháte ho prostě odpočívat a přemýšlí spíše hlava. Prostě ta hlava jede pořád. Hodně jsem si mapovala prostor. A jednou jsem chtěla utéct, během toho, co byl u telefonu, protože on telefonoval, psal statusy na Facebook a…
Cože? Jaké statusy psal na Facebook?
Jeden tam byl něco jako: Au, au moc mě to bolí. Ten poslední snad byl: Ha, ha, kdo mě zastaví? VB? Já jsem potom pod tím četla ty komentáře, no...
Vás zachránilo to, že sousedi slyšeli, jak jste křičela a volala o pomoc.
Vždycky, když jsem třeba vyjekla bolestí, nebo jsem se neubránila, do mě jel ještě víc. Prostě to strašně gradovalo. A tady ten soused naštěstí nešel na trénink a slyšel nějaké zvuky, tak šel dolů asi třikrát. Nejdřív to prý znělo jako zvíře, pak to znělo, jako když má někdo pohlavní styk, a potom slyšel pomoc. A v tu chvíli zavolal policajty. Ti přijeli a vykopli dveře, protože on nereagoval ani na pepřový sprej, na nic. Museli ho zlikvidovat docela slušným způsobem. On potom chtěl vyskočit z okna.
Je to tak, že vás chtěl zabít?
On mi přímo řekl: Víš, že dneska zemřeš? Víš, že tě dneska zabiju?
Zachránili vás a odvezli do nemocnice. Tam začalo martýrium. Já od vás samozřejmě nechci, abyste nám popisovala všechny problémy, ale pojďme si malinko otevřít tu diagnózu. Abychom měli představu. Vím, že jste psala, že to bylo za 5 minut 12, protože jste měla rozdrcenou jazylku.
Já jsem měla zlomenou jazylku.
Takže vám hrozilo udušení.
Měla jsem zlomenou čelist horní, dolní a pak jsem měla ty řezný rány.
A ty řezný rány byly po celým těle, nebo spíš dole.
Dole. Takže mi to museli sešívat.
Měla jste i vnitřní zranění, takže probíhaly operace. A dopadlo to dobře.
Měla jsem tracheostomii a měla jsem sešroubovanou čelist, takže to bylo docela nepříjemné. Vždycky jsem se dívala na Simpsonovy, tam má Homer Simpson v jednom díle zdrátovanou čelist. Tak to bylo takové, že…
Tak jste byli dva.
Tak jsme byli dva. A tu zlomenou čelist jsem prožívala s Homerem Simpsonem.
Vás uvedli do umělého spánku. Když se člověk probudí z umělého spánku, co je první myšlenka, která mu projde hlavou?
Vlastně to poslední, co si pamatuje.
Takže vy jste se probudila s tím, že tam někde s vámi je... To není příjemné probuzení.
Proto mě museli uspat znovu. A podruhé mě probudili, až když tam byla máma.
Stalo se vám už někdy, že jste byla v takovém ohrožení?
Já jsem to neříkala nikde, ale už předtím jsem prožila jedno znásilnění, když jsem šla z noční narozeninové oslavy přes zastávku na Hlaváku. Bydlela jsem v Bořivojově a tam je ten park. A když jsem šla, někdo mě vzal zezadu. Pak ale šel někdo další kolem, tak toho naštěstí nechal.
Kolik vám bylo?
Asi osmnáct.
Nelo, povězte mi, říká si člověk, že za něco může? Že mohl něco udělat jinak?
Myslím si, že v téhle situaci to nejde. Zpětně jsem si v hlavě hodně sumírovala a myslím si, že jsem udělala všechno pro to, abych to přežila.
Ale je to věc, která se vám vlastně stala po druhé. Jak je možné, že někomu se to nestane ani jednou za život, a vám se to stalo podruhé?
Moje právnička mi vysvětlovala , že někdo má na čele napsáno, že je oběť.
A vy jste to do té doby měla. A už to nemáte, je to pryč?
Je to pryč. Kouzlo.
Je to ten příběh se šťastným koncem, který bude následovat snad i díky vám. Ale prostě jednoho dne to došlo tak daleko, že jste chtěla skončit se životem. Skočila jste z okna ze čtvrtého patra.
Výš to nešlo.
Výš to nešlo...
Bohužel jsme měli jen čtyři patra.
Čtyři patra a co se vám stalo? Po tom skoku.
Měla jsem páteř zlomenou na dvou místech, a pak sešroubovanou… Měla jsem takový obrovský límec. Strašně to všude škrábalo, protože nebyl moc jemný. Byl tam, aby dal kosti dohromady, protože tam mi to nechtěli operovat. Tady mám vlastně sešroubovanou páteř a měla jsem úplně rozdrcenou pánev, takže jsem měla zimní fixátor.
Kolik operací jste absolvovala?
Sedmnáct.
Celkově? S prvním i druhým pobytem v nemocnici?
Ne.
Sedmnáct s tím druhým pobytem? A kolik s tím prvním pobytem? To jsme si neřekly, kolik operací bylo.
To nevím.
Je to tak, že mícha není poškozená?
No to vlastně nikdo neví, protože na CT to vypadá, jakože není a v podstatě mám hodně pohyblivou pánev. Cítím nohy až ke kotníkům. Pravou nohou dokážu docela pohnout, dokážu prostě zatnout svaly a tak. Ta levá noha je trošku horší, protože je levá, ale snažím se tělu dodat to, co potřebuje. Musím víc cvičit, ale je to těžké, protože jsem strašně líná.
Ale vy se chystáte do Kladrub a tam už rozchodili takové případy… Až sem příště přijdete, tak už bez vozíku. To je jasné, že jo? Nicméně, Nely, když se člověk probudí v takové situaci, lituje toho, že se mu to nepovedlo, nebo to je nádech a řekne si, jo, jsem ráda, že se mi to nepovedlo.
Já jsem měla to i to. Pamatuju si, že jsem jednou měla úplně divné sny. Fakt divné. Ležela jsem se dvěma pacientkami na pokoji, jedna byla v nějakém igelitu, vypadalo to jako velký míč. Ta druhá byla zabalená jako tuleň… A já jsem ležela tady s tím. Byl to úplně bílý pokoj.
To není hezký sen.
No, není to hezký sen.
To není náhoda, jsou to zvláštní osudové věci. A říkejte si klidně, že tyhle věci neexistují. Existují. Nely, v tuhle tu chvíli probíhá sbírka na Doniu. To je důležité, pamatujte si - Zachraňme Nelu. My vám můžeme pomoc. Na co použijete peníze, které získáte díky sbírce?
Chtěla bych bezbariérový byt, protože momentálně je situace s bydlením složitá. Dá se to, ale není to úplně ideální. Když chceme zavřít dveře na výtahu, tak mi můj přítel Ondra musí držet nohy nahoře, abychom se tam vešli. Ale lidé jsou strašně hodní a hrozně mi pomáhají. Dokonce jsem jednou šla do Alberta sama, kdy Ondra šel dát domů nějaké věci, protože bychom to nepobrali, a všichni byli hrozně ochotní. Říkala jsem: Prosím vás, můžete mi podat ten špenát? Jo, jo. Takže mě to strašně dojalo, jak jsou tu hodní. Znám spoustu lidí, kteří si myslí, že lidé jsou zlí. Ale ono to tak prostě není. Nemůžeme soudit všechny podle jednoho člověka. Nemůžu furt uvěřit, kolik už se vybralo peněz a jsem za to hrozně vděčná a jsem strašně šťastná. A doufám, že až dopíšu knížku, tak si to lidé budou moc přečíst. Tam je vlastně všechno. Asi to skončí Kladrubami.
Jsem si jistá, že si vaší knížku přečte hodně lidí. Nely, chci se ještě vrátit k té sbírce. Protože je potřeba nejen bezbariérové bydlení, ale vzhledem k tomu, že víme, jaké jsou tady invalidní důchody... A potřebujeme vás rozhýbat, protože vy máte velké plány do budoucna. Penízky se použijí třeba i na rehabilitaci, že jo? Na co ještě?
Ještě na fyzioterapii. Není to ani o rehabilitaci, ale fyzioterapeuti ví, jak pracovat s tělem. A teď je to nedostačující, protože cvičíme něco, ale je to víceméně jenom protahovaní nohou, aby byly aktivní.
Pokud si myslíte, že bezbariérovost bytu se týká jenom výtahu, není to pravda. Já jsem asi zhruba na 3 nebo 4 měsíce byla na takovémto vozíčku a musím říct, že v bytě je spousta pastí, které si člověk, jenž vozík nezná, ani neumí představit. Je to od přejíždění prahů, přes to, jak je vysoká nebo není vysoká linka, koupelna, no, to je jedna velká past. Přesunout se z vany, vysprchovat se a tak. Je potřeba opravdu dost vysoká finanční částka. A budeme rádi pokud přispějete byť třeba troškou. Protože můžeme pomoci Nele k tomu šťastnému konci, k příběhu s happy endem, protože Nela má plány...
Celou zpověď Nely Moravcové o jejím silném příběhu najdete v úvodním videu. Co všechno o sobě řekla?
- anorexie
- brutální útok
- znásilnění prožila už v osmnácti
- pokus o sebevraždu
- sbírka na bezbariérový byt
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
