Facebook
Instagram
Zpěvačka Lucie Vondráčková je maminka dvou synů Matyáše a Adama. Přijala pozvání moderátorky Miluše Bittnerové a v talkshow Na kafeečko promluvila nejen o výchově dětí, ale také o tom, jaké neřesti v minulosti vyzkoušela, nebo jak se vypořádává se svými prvními vráskami.
Zpěvačka Lucie Vondráčková (41) se od rozvodu s hokejistou Tomášem Plekancem věnuje výchově svých dvou synů, Matyáše (10) a Adama (6). Před deseti lety přestala hrát divadlo a říká, že právě kvůli dětem touží večery trávit doma. „Jsem taková máma kvočna, jsem s těma klukama pořád," říká Miluši Bittnerové. „Mladšímu synovi bude teprve sedm let a nechtěla bych si to potom vyčítat."
V pořadu Na kafeečko prozradila Lucie moderátorce Milušce Bittnerové, proč se nikdy nenaučila pít alkohol a kouřit, jaké zajímavé zkušenosti má s drogami. Ale také řekla, proč jí nepřijde vhodné, aby synové pokračovali v její umělecké dráze, nebo čím hřešila během těhotenství.
Bittnerová: Vím, že s tím začíná každý, ale Marmeláda byla obrovská hitovka. Písnička, ale ten pořad vlastně také. Nedávno jsem si ji pouštěla a dobře se na ni chodí.
Vondráčková: Ona je taková chodivá. Ale vzniklo to jako úplná recese. Dělal se pořad a klip vznikal prakticky na koleni. Vzali jsme kameru a řekli mi: „A teď jdi po Václaváku od shora dolů." Bez jakýchkoliv příprav. K tomu jsem tam měla svého kokršpaněla, který se mi pořád pletl pod nohy, stepovalo se tam a tancovalo. Ten den jsem ještě měla seskok.
Co prosím?
V Hotelu Praha dělali skok do hasičské plachty, tak jsem tam šla, že si to musím zkusit. Bylo mi asi třináct a měla jsem pro strach uděláno. Vedli nás do prvního patra a ta plachta byla hrozně blízko. Chtěli jsme výš, tak jsme nakonec skončili ve třetím. A to už bylo strašně vysoko. Tam se mi zamotala hlava. Dole už říkali: „Moderátorka pořadu Marmeláda Lucie Vondráčková skáče..." Říkali mi, že hlavně musím skočit po zádech. Neposlechla jsem je a skočila po nohách. Ukázalo se, že věděli, proč to říkají, protože jsem si kolenem dala do oka. Ale pořád tam byla kamera z toho klipu, takže jsem se usmívala. Zůstalo to tam, všechno je zdokumentovaný. Měla jsem potom moncla a bolelo to.
Byla jsi dítě. A děti strašně rychle rostou, viď?
Hlavně mám pocit, že když máš děti, tak si uvědomuješ, jak stárneš, protože to vidíš. Jinak bys měla pocit, že je ti pořád osmadvacet.
Někde jsi řekla, že jsi ve dvaceti letech toužila, aby ti konečně bylo čtyřicet. Opravdu ses těšila?
Těšila a úplně to naplnilo má očekávání. Měla jsem pocit, že ve čtyřiceti už budu uklidněná a budu vědět, co chci a co nechci. Že už budu na té své cestě. Ve dvaceti je to takový pokus omyl. Ve čtyřiceti už člověk není hlavní rolí ve svém filmu, hlavní roli mají děti. A tak se uklidní, protože zjistí, že je všechno v pořádku. Ať se stane cokoliv, ať se stanou karamboly, rozvody, příchody, náchody, tak všechno je v pořádku. Všechno je tak, jak má být, a to mě uklidňuje.
Jsi jeden z mála lidí, kteří vypadají, že nemají vůbec žádné špatné vlastnosti. Že neznají, co je lenivost. Mohla bys vzpomenout alespoň na nějaké období, kdy jsi se flákala?
Studovala jsem asi tři měsíce v Los Angeles a byla jsem smutná, že jsem nedostala nějakou roli. Jenže tam pořád svítilo slunce, a to máš pocit, že musíš být děsně pozitivní a že se musíš usmívat. Já jsem se z toho dostala do takové deprese! Chodila jsem jen do školy a zpátky, protože mi nedělalo dobře, jak jsou ty lidi mega pozitivní. Nikdy tam neprší, nemáš možnost být smutná a pustit si třeba Bridget Jones.
Když jsi smutná, tak si pouštíš Bridget Jones? Stane se ti, že si k tomu dáš na noc zmrzlinu?
Ne. Když jsem byla těhotná s Adamem, tak jsem v noci jedla chleba s Nutellou. Snědla jsem třeba osm krajíců, jenže potom jsem se dozvěděla, že v Nutelle je palmový olej a úplně jsem to vyškrtla ze svého jídelníčku. Miluju zvířata, takže to nebudu podporovat. No a co mi zbývá? Nemám už ani tu Nutellu, ale zase nejsem těhotná, takže teď nemusím.
Zkusila sis někdy dát cigaretu?
Jednou, kvůli představení Na dotek. Postava Alice tam má kouřit. Hráli jsme to s Mirkem Dlouhým a Michalem Dlouhým. Chodili jsme s Michalem a on kouřil asi čtyřicet cigaret denně. Mně to prostě nepustilo dovnitř. To je něco jako bublinková voda, že tě to nepustí. Napiješ se a vyfrkneš to ven. Fakt jsem to zkoušela, koupila jsem si krabičku cigaret - že jsem poslušná herečka a naučím se to. A ne. Vypadalo to vždycky trapně.
Dobře, tak pojďme přitvrdit. Co drogy?
Když jsme točili film Post Coitum s Jurajem Jakubiskem, tak jsme měli nějakou scénu s Richardem Krajčem. A on říkal: „Musíte si dát trávu a musíte ji tam jako kouřit." Myslím, že jsme ji tam tehdy kouřili. A ještě mi dali něco, čeho jsme se nadýchali, a potom jsme se celou dobu smáli.
Jo, rajský plyn.
Ale pak se nedalo točit. Abys dobře zahrála zfetovanou holku, tak nesmíš být zfetovaná. To je úplně stejné jako hrát alkoholičku. Potom nás vyvezli na nějaký stožár, samozřejmě bez jištění. To nebyla dobrá volba, protože jsme byli omámení, říkali jsme si nějaký dialog a měla jsem pocit, že můžu lítat.
Dobře, tak to máme zkušenosti s drogami. Alkohol?
Ne, jsem totální abstinent.
Jestli je někde těžké být abstinent a nekuřák, tak je to v divadle. Byla jsi dost dlouho v divadle, a přesto jsi odolala.
Hráli jsme muzikál Excalibur v divadle Ta Fantastika, to je takové malé divadýlko. A do toho tam v zákulisí všichni hulili. Bylo tam tolik dýmu, že nešlo vůbec nic vidět. Musela jsem proběhnout a vynořit se vzadu, takže jsem se vždycky nadechla, když jsem utíkala, vynořila jsem se a řekla text. Potom jsem byla šťastná, že to zakázali.
Vydržela jsi ty mejdany po představeních?
Vydržela. Protože jsem tancovala. Byli jsme v Rokoku a když ještě Libor Bouček nebyl uznávaným a zasloužilým moderátorem, tak byl skvělý DJ. Chodil tam a pouštěl perfektní muziku. Někdo pil a kouřil, někdo tancoval. Já jsem protancovala celé mládí.
Ochutnala jsi víno?
Jednou v Paříži. Byli jsme tam s Michalem, tak jsem si s ním dala červený víno. No, nezůstala jsem u toho. Když někdo mermomocí potřebuje vědět, proč si nedám, tak říkám, že jsem na odvykačce. A tam je respekt. Protože když tohle řekneš, tak to už jsi na tom asi byla zle.
Takže dobrý. Umíš lhát.
Uchýlím se.
Znáš milosrdnou lež? Občas musíme...
Co se týká mých dětí, tak jim říkám hodně věcí na rovinu. Balím to do takových srandiček, aby to bylo vtipné. Třeba když děti chtěly zašlápnout mravence. Říkám: „Ten mravenec je malý a jde za svojí mámou. Když ho teď zašlápneš, máma ho bude hledat." A oni se s tím tak ztotožní, že už to nikdy neudělají. Nevím, jestli je to milosrdná lež, ale pomůže jim to pochopit systém neubližování.
Vraťme se ještě k tobě. Stalo se ti někdy, že jsi se neodlíčila na noc?
No, to asi jo.
No vidíš, a to je hřích.
To je hřích, to je smrtelný hřích.
Lifee.cz je portál pro ženský. Co používáš za kosmetiku? Neříkej mi Indulonu, tu už jsme tady měli dvakrát.
Tu už ne, ale měla jsem ji dlouho. Jsem po čtyřicítce a zlomilo se to. Říkala jsem si, že už bych možná něco používat měla. Ty třeba vůbec nemáš vrásky kolem očí. Máš překrásnou pleť, ale já to mám po tátovi, my máme tyhle paprskové vrásky kolem očí.
Ty jsou slaboučké.
Ne, je jich hodně. Ale znamená to, že se hodně smějeme. Nedávno jsem se viděla a říkala jsem si, že už to budu muset nějak řešit, a zrovna se mi ozvala firma, která dělá krémy. Dávám si ho teď večer a ráno. Nevím, jestli to funguje, ale mám pocit, že pro sebe něco dělám. Dělají také krémy na ruce a ty mi hodně pomáhají, protože jsem atopik. Vždycky jsem měla hrozné ruce, zvlášť po porodu. Musela jsem si ruce dávat do rukavic, protože to bylo fakt bolavé. Teď to díky tomu krému nemám. Nevím, co do toho dávají, ale je to zázrak. No a na základě toho jsem zjistila, že jsem alergická na čokoládu. Takže už ani tu čokoládu nejím.
Vychováváš své syny podobně, jako tebe vychovávali rodiče?
Asi jak v čem. Naši byli generace, co ti dala klíč na krk a přijď si domů. Já jsem taková máma kvočna, jsem s těma klukama pořád. Deset let už jsem mimo divadlo. Myslím, že to byla Zlata Adamovská, která mi říkala, že lituje času, který nestrávila s dětmi, protože musela do divadla. Řekla jsem si, že až jednou budu mít děti, tak odejdu z divadla, abych mohla být večer s nimi doma. To mi vyšlo a do divadla se pořád neženu. Mladšímu synovi bude teprve sedm, nechtěla bych si to potom vyčítat. Myslím, že naši, když to vidí, tak zvedají oči v sloup. Já ty své kluky pořád pusinkuju a objímám.
A toho není nikdy dost.
Já si taky myslím, že nemůžeš nikoho umazlit.
Spí s tebou v posteli?
Jo, spím s nimi. Tedy, když mě potom neskopnou.
Jsou to chobotnice, viď?
Jeden je rytíř, druhý princ a kopou se tam. Já už to mám vychytané, že se skulím z postele a jdu na takovou svoji, co mám v tom samém pokojíčku.
Ty tam máš vejminek?
Tam ke mně přijdou dva kocouři, které jsem zachránila z útulku, a taky mě skopávají.
Děti dnes vyrůstají v úplně jiné době než my. Je internet a Instagram...
Myslím, že se o ně víc bojíme, ale to je dobou, máme proč se bát. Mám o pět let mladšího bráchu Davida a rodiče nás vedli ke všestrannosti. Třeba ve sportu. Dělali jsme plavání, závodně společenské tance, tenis, step. Od všeho něco, bavilo nás to. To se mi líbilo a k tomu vedu kluky, aby byli také všestranní. Myslím, že je to fajn třeba do těch dvanácti let, než se vyprofilují.
To si myslím, že je vlastně jediné, co my jim můžeme dát. To je asi ten rozdíl.
Setkávám se s tím často, právě od té Marmelády. Chodily nám tam dopisy a třeba si pamatuju jednu holku, která psala, že by hrozně chtěla hrát na kytaru, ale že jí to doma nedovolili. Přišlo mi to smutný a asi to ve mně zanechalo nějaký otisk. Myslím, že je to naše povinnost, čím víc dítě podporuješ v tom, co by rádo, tak tím je potom svět hezčí.
Kluci se nechystají na uměleckou dráhu?
Já jim to ani moc nedoporučuju. Protože si myslím, že herecká nebo pěvecká dráha je lepší pro ženskou. Posloucháme nějakou autoritu, pana režiséra, a jsme submisivnější. Spíš je vedu ke gymnastice, plavání a tenisu, aby měli svaly a přehled - čtení, šachy a tak. Kdyby chtěli hrát, tak ať si hrajou, ale až budou velcí.
A to je v kolika letech?
Líbilo se mi, jak to udělal Vladimír Polívka. Studoval, jezdil na snowboardu, a potom vyšel ven, až když byl připravený. To se mi zdá strašně výhodné. Nemusí bojovat s tím, že si ho někdo bude pamatovat jako malého a pořád se obhajovat, že už je velký. To je velice nevýhodná situace, tu znám.
S tebou vyrůstala jedna celá generace. Není jednoduché být Vondráčková, ať v civilním životě nebo v branži.
Ještě stojím, ještě chodím. Jednou říkají: ona neumí stárnout, pořád nosí jeansy, je jí čtyřicet, tak ať už se vzpamatuje. V druhém článku: už má vrásky, čas nezastavíš. Nevíš, co si z toho máš vybrat. Čas nezastavíš a já ani nechci žádný botox. Když se lidi zamilují v padesáti, tak se cítí zase na dvacet a je to výborné, takže proč ne? Líbí se mi v lidech mladistvost, to jsem pochopila v Americe v posilovně. Je jim třeba sedmdesát a nepřipouští si, co o nich kdo říká. Takže po čtyřicítce jsem si řekla, že se na to člověk může taky vykašlat.
Chráníš si soukromí a člověk nikdy neví, s kým chodíš nebo nechodíš. Ale oni ti to v bulváru velmi rádi řeknou.
Oni mi to vždycky prozradí. Tak s kým dneska chodím?
Teď tě dávají dohromady s panem Vojnarem. Čekám, kdy napíšou, že jsi s někým jiným, nebo jestli se vezmete.
Taky čekám. Je to vždycky takový moment překvapení i pro mě, protože už mi ani nevolají. Oni už vědí, že si s nimi nepovídám, takže volají všem lidem okolo a já to vidím až na tom stánku. Můžu si být jistá, že když něco natáčím, tak jsem ve dvojici s někým odtud.
Všimla jsem si, že na Frekvenci 1 jsi měla v hitparádě hrozně úspěšnou písničku.
Vzkaz v láhvi, ten se tam ohřál dost, měla jsem velkou radost. Teď už je v hitparádě nová písnička, tak doufám, že se jí tam bude také líbit. Jmenuje se Hvězdy. Je velice ženská, niterná, osobní a je na ni překrásný videoklip. Na klavír tam hraje Marián Čekovský. Je to taková perlička celé desky Láskověty.
To je tvá nová deska, která vyšla nedávno, že?
Vyšla 13. prosince na Lucii a mám z ní srdcoradost. Myslím, že kdyby tam byla jen jedna z těch písniček, tak už tu desku považuji za drahokam. Je jich tam několik a bojuju s tím, že nevím, na co všechno mám natočit klip. Nechci si připadat, že tu desku šidím.
Natoč na všechny, ať je na co se koukat.
Budu muset. Když vyšla deska Růže, tak vycházela v období rozvodu, kdy se to všechno mlelo. Láskověty už jsou uklidněné, hezky smířené a plují si dál. Myslím, že ty desky se krásně doplňují.
Celou zpověď Lucie Vondráčkové najdete v úvodním videu. Co všechno prozradila?
- Jak vzpomíná na svůj pořad Marmeláda
- Kdy se učila kouřit a pít alkohol
- Jak dopadla její zkušenost s drogami
- Jakými kosmetickými přípravky o sebe Lucie pečuje
- Jak vychovává své dva syny
- Jak se jí žije s bulvárem za zády
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
