Facebook
Instagram
Řadu let jste ji znali jako Terezu Jordánovou z oblíbeného seriálu Ulice, kde dospěla a vyrostla v ženu, která to má v hlavě pořádně srovnané. Patricie Pagáčová, dříve Solaříková, ustála i nepříjemné období plné ironických a zlých hejtů. Jak na tuhle dobu vzpomíná, prozradila herečce a moderátorce Miluši Bittnerové v naší talkshow Na kafeečko.
Úspěch se u nás stále neodpouští a Patricie o tom ví své. Jak sama ale říká, některé věci by rozhodně nečekala. V jejím životě tak byly tři roky, na které by nejspíš hodně ráda zapomněla.
Miluše Bittnerová: Páťo, já mám velký problém zapamatovat si tvoje nové příjmení. Já tě i v telefonu mám uloženou jako Solaříkovou. Ty když se začneš smát, tak má člověk pocit, že se musí smát s tebou. Máš strašně nakažlivý úsměv, víš to o sobě?
Pagáčová: Nevím, vždy je to podle mě nakažlivé. Když někdo pláče, taky se ti chce plakat.
Když se začneš smát, tak se začnu smát také, a máš neskutečně bílé zuby ještě k tomu úsměvu. Jak se to dělá, takové vybělené zuby?
Pagáčová: Hele, já nevím. Mě se na to ptá spousta lidí. Já si myslím, že za prvé je to genetika, já jsem si zuby nikdy nebělila.
Ne? A jaký používáš kartáček?
Dostala jsem k Vánocům elektrický, ale to mám čerstvě. Jako malá jsem měla tři roky rovnátka. Ty pevné. A podle mě, jak byly ty zuby skryté a pak mi to sundali, je tak jako vyleštili a od té doby se to drží.
Tak tohle je cesta, kdo chcete mít takhle krásný zuby, tak rovnátka.
Rovnátka, a pak nechat přeleštit.
Ovšem my teď máme období roušek, já jsem poprosila Patricii, aby nám ukázala, co má za roušku. Tomu tedy, přátelé, nebudete věřit.
Já jsem si totiž roušku zapomněla a uvědomila jsem si, že jedu sem za tebou, že je to v uzavřeném prostoru a že bych ji tedy mít měla, tak jsem musela trošku improvizovat. Tak jsem si jí vyrobila, stačí k tomu ubrousek a izolepa, takhle nandáš, musíš si to hlavně dobře odměřit.
Je to parádní, prostě stačí ubrousek a izolepa.
Tu si nechám v autě, se bude hodit.
No jistě, a nezapomínejme, že to vymyslela Patricie, takže veškeré příjmy, až se to začne prodávat a vyrábět, jdou za Páťou. Budou to Pagáčovky, tyhle roušky.
Já nevím, jestli to k něčemu je, tahle rouška.
To je otázka u všech roušek. Každopádně rozumíš, ten byznys s tou Čínou. To končí.
Já to budu prodávat do Číny. (směje se)
Ty to budeš prodávat Číňanům, výborně a ty věci půjdou určitě na dobrou věc.
Půjdou na psy. Oni Číňani mají rádi psy. (směje se)
Teď jsme se dostaly k tématu, které jsme chtěly řešit až na konec, ale pojďme si to říct teď. Takže peníze na pejsky půjdou nejen z prodeje tvých nových roušek Pagáčovek, ale vy jste teď dofotili a už šel do tisku tvůj kalendář.
Devátý ročník mého kalendáře Psí život. Dnes jsme zrovna měli schůzku s tiskárnou a letos i chystám křest, protože dlouho nebyl. Ideální období dělat nějaký akce...
Takže tam půjdeš ty a fotograf...
Ano, přesně tak, ale bude to venku, tak doufejme, že to bude v pohodě. Takže jsme dotiskli, respektive jsme v tisku, a já si myslím, koncem září by měly být v prodeji. Budou standardně na e-shopu Psí život, což je nezisková organizace, která nám hrozně pomáhá. A já pak vždy na podzim a v prosinci dělám takovou tour, roadshow...
Víš, co mě překvapilo? Vy jste začali s kalendáři a vydělali jste několik desítek korun, no a teď, řekni to.
Loni to bylo 650 tisíc. Tak nevím, jestli to letos překročíme vzhledem k té situaci, protože třeba netuším, jestli tu roadshow budu moc uskutečnit. Vím, že se zrušila velká výstava psů v Letňanech, která je každý rok, kde prodáme za víkend 200 kusů, takže uvidíme, snad ten e-shop pofrčí... Budeme doufat.
Pojďme ještě nalákat, kdo se letos fotil s pejsky?
Letos mám v kalendáři Dagmar Havlovou, z toho mám fakt radost. Já jsem jí napsala na Instagramu, prostě jsem to zkusila a ona - jo není problém, pejskům se má pomáhat, a bylo to. Konečně tam mám i Matěje Rupperta, kterého naháním už asi tři roky. On vždy "jo, já chci", ale neměl čas. Až teď, když nemá moc koncertů, tak měl konečně díky covidu čas. Všichni měli víc času, herci a umělci, takže to bylo dobrý. Mám tam Vládu Polívku, je tam Martha Issová, Marta Jandová, Milan Peroutka, Verča Arichteva.
No super, těšíme se všichni. Promiň, když jsi začala mluvit o tom Instagramu a přátelství s Dagmar Havlovou.
Se sledujeme s Dášou.
Já mám tři měsíce Instagram. A za ty tři měsíce jsem nebyla schopná tam nic dát, žádný příspěvek. Evidentně jsem člověk, který na Instagramu nemá co říct. Já se nerada fotím, nerada upravuji fotky, ale ráda se dívám na vás. Já jsem vlastně šmírák. Teď jsem si dala sledovat tebe, ty tam máš moc hezké fotky. Jak ty to děláš?
Děkuju, to můj manžel. Je naučenej... Já občas udělám – lásko… Jo, vyfotím tě...
Já jsem zjistila, že tomu se říká Instamanžel...
Leží na zemi, fotí zespoda... Takhle, my to zase tak nepřeháníme, ale ví, že musí udělat tak čtyřicet fotek a stejně dostane potom vynadáno, protože je tam něco špatně: "Fakt nevidíš, že mám přes půl ksichtu vlasy?" Chudák...
Počkej, ty máš ale strašně moc followerů, všimla sis toho?
Vím, 395 tisíc to je...
To je skoro jako Leoš Mareš.
Ten už má míč.
Kolik času strávíš denně na Instagramu?
Snažím se to fakt omezovat, protože mě to štve. Ale já nevím, já to asi nedokážu moc odhadnout, tři čtyři hodiny možná...
Co nechápu a co velmi obdivuji, jak jsi ustála ty komentáře. Znám Facebook, ale ten mi přijde ne tak hejtovej, v překladu lidi, kteří tě chtějí štvát, lidi kteří mají problém a ventilují si to přes tebe. Těžko to definovat. Nenávist, to je blbost, překládat to úplně jako nenávist se mi nechce...
Mně se to taky nechce takhle překládat, ale ve finále nějaká forma nenávisti to přece jen trochu je... Já si vůbec nedokážu představit, že bych napsala, já nevím, Christině Aguileře, že si vzala dneska hnusný šaty. Nikdo normální to nenapíše.
Ty sis prošla obdobím, kdy těch hejtů bylo opravdu hodně. Za úplně nevinnou věc, že sis šla sednout do SuperStar do poroty. Mimochodem, když sedíme u televize, tak všichni jsme vlastně porota.
No jasně, a vždyť ta televize to tak chtěla, já jsem si tam nehrála na odborníka, který rozumí zpěvu. Já jsem tam byla za toho člověka na tom gauči, který říká, co vidí a slyší.
Jak se to dá zvládnout?
Hele, bylo to na začátku, ta první facka, to bylo brutální. Já jsem to vůbec nečekala. Já jsem si říkala, že lidi budou mrmlat, co tam dělá herečka, že to nemá smysl, bla bla bla... Ale že to bude jako takový hardcore, jsem úplně nečekala. Takže se odvysílal ten první díl a přišla první sprcha.
Ale ty jsi přece Terezka Jordánová, největší miláček národa. Ta holčička, se kterou ten národ vyrůstá. Patnáct let v Ulici a ona si teď jde sednout do poroty a oni ji tam ještě nalíčí za sexbombu a ona dokáže někomu říct, že se jí nelíbí...
Já si myslím, že to je ten problém. Že lidi mě měli za Terezu a najednou tam seděla Patricie, tak se s tím nebyli schopni vypořádat. A některé to naštvalo, někteří měli pocit, že jsem teda kráva, že měli rádi Terezu a tahle kráva se jim nelíbí.
Pozor, Patricie umí říct i kráva, to si myslím, že Tereza úplně neumí.
Myslím taky že ne... Já umím říct spoustu věcí. On jednou vyšel článek, že mluvím jako dlaždič. To mě hrozně pobavilo, protože oni to měli jako šokující odhalení, ale pro ty, kteří mě znají, to vůbec šokující nebylo.
Ona je učí mluvit ty dlaždiče. Patricie.
Což není nic, čím bych se chtěla chlubit.
Herečka Michaela Tomešová: Očkování tříměsíčního miminka mi přišlo jako týrání
Ale dlaždiči z Prahy jí děkují, že mají ten slovník širší... Ale pojďme k těm hejtům. Je to nepříjemné a myslím, že je hrozně těžké to ustát. Že to člověka přeci jen nahlodá, protože můžeme si říct, žijeme v tom, známe kritiku...
To není ani kritika. Hlavně mi vadí, jak si lidé pletou svobodu vyjádřit názor. To, že máš svobodu vyjádřit názor, neznamená, že ho musíš vyjadřovat, proboha, a hlavně mě nezajímá, co si lidi myslí. Pro mě bylo důležité, co říká vedení televize, co říká moje blízké okolí. Tam, kdyby mi někdo řekl "hele, chováš se tam fakt blbě", tak nad tím budu přemýšlet, ale když mi to řekne nějaká paní, kterou vůbec neznám, která žije tisíc kilometrů ode mě, tak pro mě to vůbec není relevantní.
Ale hrozně moc mi to dalo vlastně. Fakt mě to hrozně posílilo. Ze začátku jsem se trápila, bylo mi to líto. A dnes mě už pobaví, když mi někdo napíše hejt, protože mi to přijde úplně absurdní. Já jsem teď dávala fotku z Chorvatska a nějaký pán mi tam napsal, že mě měl rád, ale že ty fotky z dovolený, že to je fakt k zblití.
Chudák, on asi nikde nebyl...
Že jim není trapný to napsat veřejně, já to nechápu. Víš, když mě štve, že je někdo na dovolené, tak si řeknu "ehm ehm, ten se má", ale že bych dala celému světu najevo, že jsem závistivá? A pak tam napsal něco ve smyslu: "Hm, to je zajímavé, co se tady začne dít, když člověk napíše kritiku." Já říkám, jakou kritiku, vždyť to, že někomu závidíte, že je na dovolené, není kritika.
Ty s fanoušky komunikuješ?
Já se neudržím.
Jsi odvážná v tom, že s těmi negativními normálně diskutuješ.
Ne moc. Já se snažím, to fakt jako... Můj terapeut mi říká, že to nemám dělat.
Má pravdu. (Miluška se směje...)
Takže já se vždy držím, ale pak mě prostě někdo tak vytočí, že to nedám. Už je to takový s prominutím výblitek, že to prostě neovládnu a musím tomu člověku něco napsat.
Ty máš docela průpravu, protože, když se to tak vezme, tak v Ulici jsi byla od šestnácti let a vlastně od té doby do tebe ten bulvár nějakým způsobem jel.
No jasně. Já jsem měla dobrou průpravu tou šikanou, že jsem tlustá. To mě docela zocelilo.
Připadala sis tlustá, nebo ne?
Ale jo, nebyla jsem rozhodně spokojená. Já měla asi o deset dvanáct kilo více než teď a jak jsem mrňavá, tak jsem byla taková kulička.
Byla jsi roztomilá. Já si pamatuji, když jsem tě před deseti lety potkala, tak jsem si říkala: Ta je milá, má krásný úsměv...
Mě nejvíc baví, jak o mě tehdy psali, a fakt se do mě naváželi. A dnes už píšou: Nikdy nebyla vyloženě tlustá... Každopádně musíš se s tím nějak poprat. Je to na prd, co ti budu povídat. Bylo mi tehdy hrozně.
Když o mně napíšou krev a mlíko, tlustá, tak si řeknu, že no a co! Jenže mě je přes čtyřicet. Jak se to zvládá holce, které je třeba dvaadvacet?
No mně bylo v té době dvacet. Za prvé máš pocit, že je to strašně nefér. Já jsem vlastně nechápala, proč to ti lidé dělají, čím jsem si zasloužila, že mi takhle slovně ubližují. Víš, tak je někdo tlustý, no a co? Když potkáš někoho na ulici, tak mu to řekneš? Takže to bylo takové tříleté období, kdy mi nebylo úplně dobře.
Skončilo to a teď najednou píšou - dokonalá figura.
No to mě štve snad ještě víc, než když psali, že jsem tlustá. Jestli něco fakt nejsem, tak dokonalá... Pak mě někdo potká na koupáku a řekne si, to snad ne.
A dostáváme se do bodu, kvůli kterému se na to video všichni dívají. Jak jsi zhubla?
Je to strašně jednoduché, je to pořád stejné. Musíš se hejbat a nežrat moc.
Počkej, takže méně jíst, hejbat se. Tak nám řekni aspoň, co je zakázaný jídlo, které nedáš nikdy?
Jen to, co nejím, protože mi to nechutná. Já to neberu, že je něco zakázané. Když si dám třeba smažák, prostě ho sním půlku. Ale ne proto, že musím sníst jen půlku, ale proto, že mi to stačí. Je důležité se propracovat k tomu, aby ty porce byly relativně malé. Prostě jíst do polosyta je fakt základ. Jíst, co máš ráda. Výživoví poradci by se mnou asi nesouhlasili, ale u mě funguje to, že jím to, co mám ráda, to co mi chutná. Jen se snažím nepřežírat, protože přežrání je nejhorší.
A co alkohol?
Ten skoro nepiju… Alkohol na to není samozřejmě moc dobrý. Teď jsem na dovolené viděla své břicho a rozhodla jsem se, že nebudu pít nějakou dobu pivo, protože si myslím, že to pivo bohužel ten pupek dělá.
To všechno je strašně normální, kde je to nějaké kouzlo, nějaká vychytávka?
Není, neexistuje.
Takže takhle, Pagáčovka: Dieta nic, cvičit, hejbat se. Tak ty máš dva pejsky, takže s nimi běháš.
Jackie, kterou jsem si pořídila před šesti lety, byla vlastně start toho hubnutí. Jak jsem s ní začala chodit ven, začala jsem dělat pohyb, na který moje tělo nebylo zvyklé. A vlastně chůze je nejlepší. Lidi si myslí, že musí strašně dřít v posilovně, ale tak to není. Ten přirozený pohyb je nejlepší. Takže procházky super.
Pořiďte si psa a budete vypadat jako Patricie.
No to nevím, jestli úplně chcete. (směje se)
Chtějí, jen ty zuby se nedají dotáhnout, když je to genetika.
To procházkami nevychodíš. Ještě čtyři km a budu mít zuby. (směje se)
Pojďme si ještě říci, kde tě můžeme vidět?
Asi nejnověji v divadle Na Jezerce, kde máme hru Naprostí cizinci. To je velká zábava, vřele doporučuji. A pak ještě s agenturou Familie hrajeme v žižkovském divadle Járy Cimrmana Fantastickou ženu, nebo s tím jezdíme po republice.
Celý rozhovor s Patricií Pagáčovou si můžete poslechnout v úvodním videu.
Související články
