Facebook
Instagram
Někteří lidé se stanou rodiči a najednou zjistí, že tato role není pro ně ta pravá. Takové pocity zažívala i Nikol. Zpočátku toužila po dětech, ale brzy si uvědomila, že rodičovství ji začíná omezovat ve svobodě, po které toužila.
Když mi bylo 23 let, byla jsem zamilovaná do Tomáše. Prožívala jsem s ním strasti lásky i obrovskou vášeň. A jak to občas bývá ve snech zamilovaných, chtěla jsem, aby tato láska vydržela věčně. Nic lepšího než zpečetit naši lásku nás tehdy nenapadlo, než přivést na svět dítě.
Narození dcery mě vrátilo do reality
Po devíti krásných měsících jsem se dočkala své první dcery. Pamatuji si ten okamžik, kdy jsem ji poprvé držela v náručí. Něco se ve mně zlomilo. Místo očekávaného naplnění jsem však pocítila strach. V hlavě mi vyvstávaly otázky: „Zvládnu to? Dokážu se o ni postarat?“ Byla jsem zmatená. Lékaři můj stav diagnostikovali jako poporodní depresi.
Když jsem přijela domů, na pomoc mi přijela máma. Nemohla jsem nic dělat. „Nejde mi to, a ani nechci,“ říkala jsem si pořád dokola. Namlouvala jsem si, že to přejde a já budu vzorná matka. Ale ono to nepřicházelo. Nedokázala jsem vstávat k Bibi, když plakala hlady nebo byla počůraná. Možná to byla deprese, ale uvnitř jsem cítila, že je v tom něco hlubšího. Nebýt mámy, nevím, co by s Bibi bylo. Uměla to s ní tak přirozeně.
Neměla jsem být mámou
Ani po dvou letech se nic nezměnilo. Bibiana zůstala po domluvě s mámou bydlet u ní. Máma to nakonec přijala se slovy: „Ty jsi nikdy neměla být mámou, Nikol.” Bylo mi líto Bibi. Nedokázala jsem se o ni starat ani ji pravidelně navštěvovat. Někdy jsem ji neviděla celý týden. Vnímala jsem ji spíš jako mladší sestru než jako svou dceru. Věděla jsem, jak se jí vede, měla jsem ji ráda, ale starat se o ni jsem nechtěla.
Byla jsem spokojená. Chodila jsem do práce a po ní si užívala volnosti, kterou jsem tak dlouho postrádala. S Tomášem jsme se rozešli. Ani jeden z nás nebyl na dítě připravený. Posílali jsme s Tomášem peníze mámě, aby Bibi nic nechybělo. A můj život se postupně vracel do normálu.
Před kamarádkami jsem o dítěti mlčela
Nová práce, noví přátelé a nový život. Užívání si na maximum se stalo mou prioritou. Trávila jsem čas v kavárnách, na večerních skleničkách a žádná párty mi nesměla uniknout. Když přišla řeč na děti, zapírala jsem, že jedno mám. Nechtěla jsem vyčnívat.
Nosila jsem minisukně a krátké sukně, užívala si pohledy mužů a ten pocit, že jsem dobývaná a chtěná. Ti, kdo věděli, že jsem kdysi byla těhotná, mě prostě znali a nevyptávali se. Stejně bych jim nic neřekla. Byla to jen moje věc.
Našla jsem opět svou opravdovou lásku
A tak se to stalo podruhé. Znovu jsem se zamilovala. Jmenoval se Robert. Užívali jsem si jeden druhého a pomalu se poznávali. Až jednoho dne padla otázka, která mě zaskočila: „Kolik bys chtěla dětí, Niky?“ Na chvíli jsem ztuhla. „A co když žádné nechci?” odpověděla jsem mu tiše. Robert zůstal zaražený, ale jeho touha po dítěti nakonec byla silnější. A jak jsem byla do něj opravdu zamilovaná, tak mě lehce přesvědčil.
Když se to dozvěděla máma, začala panikařit: „Nikol, ví o Bibi?” vyptávala se naléhavě. „Neví, ale začnu znova, mami. Zvládnu to,” přesvědčovala jsem ji i sama sebe. Bibi už bylo pět let. Nevnímala mě jako matku a já necítila potřebu to měnit. Teď jsem byla znovu těhotná a říkala si, že tentokrát to bude jiné.
Některé věci člověk prostě nezmění
Uběhlo to strašně rychle a já porodila syna, Roberta, pojmenovaného po otci. Opět se mě zmocnil ten samý pocit. Robert se snažil ze všech sil, abych péči o syna nevzdala. Vstával k němu v noci, když plakal, přebaloval ho a choval.
Po čase mu ale došla trpělivost. Začal na mě křičet a obviňovat mě, jaká jsem matka. Pořád nevěděl o Bibi a já se bála přiznat, že to prostě necítím. Z velké lásky se stala noční můra. Nechtěla jsem trávit čas se svým synem, chtěla jsem zase žít.
Celou situaci opět zachránila moje máma
Robert nezvládal péči o malého a práci zároveň. Já jsem se stále vytrácela někam ven a nebrala na ně ohledy. Když na mě útočil slovy, co jsem to za matku a že mě takovou nezná, odsekla jsem: „Ty jsi chtěl dítě, já to udělala jen kvůli tobě, abych tě neztratila.” Byl zklamaný a vyčerpaný. Nakonec náš vztah ukončil.
Moje máma si vzala na starost i malého Roberta a s jeho otcem se domluvila na střídavé péči. Tehdy mu také řekla pravdu o Bibianě. V tu chvíli pochopil, že já se prostě nezměním. I přes to všechno mě miloval a při rozchodu jsme se dlouho objímali. Nedokázal ale přijmout, jak to mám nastavené.
Moje děti jsou jako moji sourozenci
Moje máma je úžasná žena, které si nesmírně vážím. Vychovává Bibianu a Roberta, jako by byli její vlastní děti. I když vědí, že jsem jejich skutečná máma, berou mě spíše jako starší sestru. Na veřejnosti to neřešíme a já si dál žiji svůj svobodný život.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
