Nina (28): Tchyně s tchánem nám koupili drahou výbavičku pro miminko. Teď se chovají, jako by jim malý patřil

Když jsem poznala Lukáše, nepřipadal mi jako snob. I když má bohaté rodiče, snaží se od nich chtít co nejméně a na vše si raději vydělat sám. To se mi na něm od prvního okamžiku líbilo. Jenže jsem netušila, že vliv jeho rodičů nakonec pocítím ve velkém i já...

Mohlo by Vás zajímat:

Dáša (29): Tchyně mi dlouho lezla na nervy. Nečekaný porod ale náš vztah úplně změnil

O nic z toho jsem nestála

Kdykoliv jsem přemýšlela o dítěti, netoužila jsem po luxusní výbavičce. Jsem člověk, co si vystačí s málem, a rozhodně nemám problém pořídit kočárek z druhé ruky. Nechápala jsem šílenství některých kamarádek, které řešily značkové „koráby“ a hadříky pro miminka. Co z toho mají? Vždyť to ten kojenec v žádném případě neocení...

Jenže moje představy se rozplynuly hned, jak se o těhotenství dozvěděli moji tchánovci.

„My se o všechno postaráme,“ oznámila mi tchyně hned na začátku. „Náš vnuk přece nebude jezdit v nějakém starém krámu,“ řekla nekompromisně a já se bála ji odmítnout.

Dřív, než jsem vůbec stihla zjistit, jaké značky a druhy kočárků jsou na trhu, přijeli s nejdražším kočárkem, luxusní autosedačkou, postýlkou a hromadou značkového oblečení. Přiznám se, že mi to bylo spíš nepříjemné než milé.

„Tohle všechno je zbytečné, vždyť z toho hned vyroste,“ zkusila jsem to s úsměvem. Ale tchyně mávla rukou: „Nino, ty tomu nerozumíš. Chceme pro něj to nejlepší.“

To já přeci také. Chci mu ale raději dopřát hezké zážitky a dobré vzdělání, a ne zbytečně předražené krámy, které jsou na chvíli a mají stejnou funkci jako ty o pár tisíc levnější. Tehdy mi došlo, že tohle nebude jednoduché. A tchyně s tchánem budou v našem rodinném životě figurovat víc, než bych si přála.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (40): Když vidím, jak kamarádka trpí po porodu, jsem ráda, že jsem bezdětná

Vnuka má jako výstavní kousek

Syn Matyáš se narodil po náročném několikahodinovém porodu. Vše ale dopadlo dobře a všichni jsme měli velkou radost. Nejvíc asi tchyně s tchánem, kteří celý porod čekali na chodbě. A hned, jak to bylo možné, nahrnuli se za mnou na pokoj s první gratulací. Vůbec nechápali, že potřebuji také nějaké soukromí a klid.

Koukala jsem zoufale na Lukáše, ale ani ten nebyl schopen jim něco říct a kazit tak jedinečné chvilky. Já už v tu chvíli nebyla důležitá, nijak je nezajímalo, jak se cítím, zda něco náhodou nepotřebu. Zajímal je jen malý Matyášek, kterému za tři dny nanosili nesmyslné množství dárků a hraček. Sestřičky nad tím dost kroutily hlavou.

První týdny jsem se snažila zvládat, jak nejlíp jsem uměla. Jenže čím víc času ubíhalo, tím víc si tchyně s tchánem začali nárokovat prostor v našem životě. Tchyně si pravidelně brala Matyáška na procházky. Je pravda, že mi to občas přijde vhod, alespoň si na chvíli odfrknu, umyju si vlasy, něco poklidím nebo si dám dvacet. Jenže kvůli mně to opravdu nedělá. Do parku se totiž vyráží hlavně chlubit. „Všechny ženské koukaly. Říkaly, že je malej krásnej! A ten kočárek… no nádhera!“ vyprávěla tchyně nadšeně po návratu. Nechápala jsem, ale neměla sílu to komentovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (60): Upřímně se přiznávám, že mám raději jedno vnouče než druhé. Vnučka mě často vytáčí, a tak nadržuji vnukovi

Náš syn už má nalajnovaný život

Ani tchán nezůstává pozadu. Malému jsou sotva tři měsíce a on už zjišťuje, do které soukromé školky bude chodit nebo za který fotbalový klub bude hrát. Když mi poslal nějaké odkazy, musela jsem se fakt smát. Takže náš syn už to má nejspíš nalajnované až do vysoké. To, co si pro něj přejí jeho vlastní rodiče, tedy hlavně já, není nejspíš vůbec důležité.

„Vždyť je ještě miminko! Na vše je ještě spousta času,“ vyhrkla jsem nevěřícně.

Ale tchán jen mávl rukou: „Musíš myslet dopředu, Nino. Ty nejlepší věci si dneska musíš zamluvit včas.“

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (64): Výchova mého vnuka se mi nelíbí. Snacha mě nutí dělat věci, se kterými nesouhlasím

Bojím se, co bude dál

Mám čím dál větší pocit, že jsem spíš figurkou v příběhu, kde hlavní roli hrají oni. Všechno plánují, všechno zařizují. Jako bych byla nesvéprávná. Chci si syna oblékat a vychovávat po svém, ale oni už to teď nerespektují. Děsí mě, co bude dál. A kdy tohle celé přeroste únosnou mez.

Nevím, jak jim to říct, aniž by bylo zle. Ale vím jistě, že náš syn není jejich majetek. A jestli to nepřestanou brát jako soutěž o to, kdo víc koupí nebo zařídí, budeme muset nastavit jasná pravidla. Protože jinak se z téhle jejich „pomoci“ jednou zblázním.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (31): Tchyně si myslí, že ví lépe než já, jak mám vychovávat dítě. Zahrnuje mě svými radami, ale já už na ně kašlu