Facebook
Instagram
Pavel udělal něco, co možná navždy poznačilo jeho manželství. Nyní si musí znovu získat důvěru své manželky, ale ví, že to rozhodně nebude lehké.
Své manželce Ireně jsem vždy důvěřoval, ale poslední dobou jsem se nemohl zbavit pocitu, že se ode mě odtahuje. Často jsem ji viděl telefonovat, ale nikdy jsem neslyšel, o čem mluví. Vždycky se usmívala, byla plná energie, ale cítil jsem, že něco není v pořádku. Mlčel jsem, jenže mě začala sžírat žárlivost.
Moje podezření rostlo každým dnem
Začalo to drobnostmi. Irena chodila z práce domů později než obvykle, s výmluvou, že byla venku s Alenou. Neměl jsem důvod jí nevěřit, ale něco mě stejně zneklidňovalo. Všiml jsem si, že tráví víc času na telefonu. Začal jsem přemýšlet, jestli se opravdu setkává s Alenou, nebo s někým úplně jiným.
Každý úsměv, který jsem na Irenině tváři viděl během psaní na telefonu, jako kdyby patřil někomu jinému. Moje myšlenky se rozjely na plné obrátky. Co když přede mnou skrývá nějaký románek?
Jednoho večera jsem se rozhodl otevřít to téma. „Poslední dobou trávíš hodně času s Alenou, že? Co spolu probíráte?“ zeptal jsem se a snažil se znít nenuceně.
„Většinou jen probíráme děti a práci. Nic, co by tě zvlášť zajímalo,“ odpověděla s nevinným úsměvem.
Ale já to nemohl nechat být. „Vážně? Nebo je něco, o čem mi nechceš říct?“ zeptal jsem se, možná až moc hlasitě.
Irena se na mě podívala trochu překvapeně, její úsměv rychle zmizel. Zhluboka se nadechla, ale neodpověděla. V hlavě se mi rozsvítila kontrolka. Něco skrývá...
Našel jsem podezřelý dopis
O pár dní později mi Irena oznámila, že odjíždí na víkend pryč s kamarádkou. Byla to ideální příležitost zjistit, co přede mnou tají. Jakmile za sebou zavřela dveře, pustil jsem se do prohledávání jejích věcí. Nejdřív jsem nic nenašel. Chvilku jsem si připadal hloupě. Ale pak jsem v posledním šuplíku našel něco, co všechno změnilo - dopis.
Nebyl datovaný, ani podepsaný, ale slova v něm mluvila za vše. Poslední řádky mi sevřely srdce: "Drahá Ireno, nemohu na tebe přestat myslet. Tvé oči jsou jediné, co potřebuji, abych byl šťastný... Každým dnem tě miluji víc a víc."
Četl jsem ta slova znovu a znovu, cítil jsem, jak se ve mně hromadí vztek. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem právě objevil. Někdo jiný jí vyznával lásku...
Irena se v neděli večer vrátila s dobrou náladou, jako by se nic nestalo. Ale já už nemohl déle čekat. Vztekle jsem jí zamával před obličejem tím dopisem. Překvapeně se na mě podívala, její úsměv zmizel.
„Věděl jsem, že něco skrýváš!“ vykřikl jsem. „Co je tohle? Ten dopis! Kdo ti ho napsal?“
Irena na mě zírala zmateně. „O čem to mluvíš, Pavle? Jaký dopis?“ zeptala se znepokojeně.
„O tomhle! Našel jsem to mezi tvými věcmi! Kdo ti to napsal? Proč jsi to schovávala?“ křičel jsem a třásl se vzteky.
Irena vzala dopis do rukou. Po chvíli... vybuchla smíchy. Její reakce byla tak překvapivá, že jsem na ztratil řeč. Dívala se na mě, snažila se přestat smát, a pak řekla: „Pavle... Vždyť to jsi napsal ty! To je starý dopis od tebe, ještě z doby, kdy jsme byli zasnoubeni...“
Udělal jsem ze sebe hlupáka
Ztuhl jsem. Pomalu jsem si začal vybavovat tu dobu a najednou všechno do sebe zapadlo. Byla to pravda. Ten dopis jsem napsal já. Jak jsem na to mohl zapomenout? Jak jsem ji mohl obvinit z něčeho tak absurdního? Stál jsem tam jako socha, můj vztek vyprchal a zůstala mi jen obrovská hanba. Jak jsem si to nemohl pamatovat? Jak jsem mohl udělat něco tak hloupého? Ten dopis jsem napsal, když jsme byli zasnoubeni. Byli jsme tehdy zamilovaní až po uši, plánovali svatbu, a já ho napsal, abych vyjádřil své city.
Na chvíli jsem pocítil úlevu, že to všechno byla jen moje představa, ale zároveň jsem si uvědomil, že jsem způsobil něco, co se jen těžko napraví. Irena na mě hleděla s takovým zvláštním výrazem, v očích měla směs smutku a zklamání.
„To jsem... opravdu napsal já... Jak jsem mohl zapomenout?“ zeptal jsem se tiše.
„Pavle, nikdy jsem tě nezradila. Miluji tě. Ale pokud mi nedokážeš důvěřovat, jak můžeme žít spolu dál?“ řekla vážně, její hlas byl plný bolesti.
„Omlouvám se... Žárlil jsem...“ přiznal jsem .
Irena neodpověděla. Mlčky na mě hleděla, jako by se rozhodovala, co dál. Naše manželství bylo vážně narušené. Byla chápavá, ale věděl jsem, že to bude těžké napravit. Důvěra, kterou jsme roky budovali, se zhroutila kvůli mým iracionálním podezřením.
„Udělám všechno, abys mi mohla znovu důvěřovat,“ řekl jsem jednou večer, když jsme mlčky seděli v obýváku. Dnes už vím, že láska není jen o pocitech - je o komunikaci, ale hlavně o důvěře...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Související články
