Pavel (42): Teprve při pletení pomlázky jsem si uvědomil, co tchán dělá každé odpoledne. A najednou do sebe všechno začalo zapadat

Když jsem si bral Lenku, byl jsem nadšený z její rodiny. Všichni působili přátelsky, odvážně a měli v sobě zvláštní přitažlivost. V jejich společnosti jsem se nikdy nenudil. Až na jejího otce. Ten jako by měl dvě tváře. Na jednu stranu by se pro druhé rozkrájel, na druhou se dokázal na celý týden zavřít ve své pracovně a s nikým nepromluvit.

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (47): Synovi se na brigádě stal úraz a exmanžel mi to dával za vinu. Tak jsem se poprvé pořádně ozvala

Tchán se odchodem do důchodu změnil

Tchán byl automobilový inženýr a vedl si natolik dobře, že ho majitelé firmy sami oslovili s nabídkou na partnerské spoluvlastnictví. Musím říct, že tenhle člověk měl vždycky můj respekt a uznání. Byl nejen mimořádně chytrý, ale také prakticky zručný. Mnoho složitých věcí na domě si zvládl opravit nebo postavit úplně sám.

Zlom nastal až po jeho odchodu do důchodu. Tchán se začal vytrácet z rodinných akcí. Čím dál častěji se uzavíral do sebe, mizel někde sám a celé dny s nikým nepromluvil. Začali jsme mít vážné obavy. Moje žena Andrea z toho byla úplně zoufalá, a nakonec pro něj vyhledala pomoc u psychiatra.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (50): Přistihla jsem manžela s mladou holkou. Nebyla to milenka, ale pravda mi stejně dala zabrat

Tchán o mojí přítomnost zrovna nestál

Táta mojí ženy tam chodil bez problémů, ale dlouhodobě to nic neřešilo. Naopak, všem nám připadalo, že se stále víc uzavírá do sebe. Jednou o Velikonocích mě Andrea poprosila: „Nechceš tátovi nabídnout, že byste spolu začali plést pomlázku? Měl to vždycky rád. A vezmi s sebou i Pavlíka, může to být pánská, tradiční a generační zábava.“

Náš čtyřletý Pavlík byl z toho nápadu nadšený. A tak jsem šel za tchánem a navrhl mu, jestli bychom spolu nevyrazili na proutky.
„Já bych rád, ale teď nemám moc času. Víš co, přines mi jich pár a hoď je před kůlnu,“ odpověděl.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (28): Na seznamce mě zaujal jeden akční týpek. Ve skutečnosti je to lenoch, co funí i na procházce a vyžaduje polední klid

Našel jsem tajemství v kůlně, které mělo zůstat skryté

Kývl jsem na souhlas a cestou zpátky jsme s Pavlíkem podle jeho instrukcí donesli proutky a položili je do kůlny. Jenže malý Pavlík nebyl z těch, co by potlačili zvědavost. Než jsem se nadál, vklouzl dovnitř. Běžel jsem za ním a snažil se ho zastavit. „Tati, koukej, co tady děda má,“ zvolal a ukázal na místo, kde byla obrovská hromada zakrytá plachtou.

Zvědavost mi nedala, tak jsem nahlédl pod ni. A tam – nádherně vyřezávané a ručně malované židle. Než jsem si je stihl pořádně prohlédnout, uslyšel jsem kroky. Tchán se blížil. Rychle jsem plachtu pustil a nenápadně vyšel ven.

„Proč tam měl ty židle?“ říkal jsem si v duchu, když mě tchán zarazil. „Ty jsi šmíroval u mě v kůlně?“ zeptal se a pak, jako by nic, mě poplácal po rameni. „Nic nikomu neříkej, chci překvapit Bětku.“

A odešel.

Mohlo by Vás zajímat:

Olívie (31): Jako matka jsem selhala, nezvládla jsem se postarat o svoje děti. U táty je jim lépe

A pak mi všechno došlo

Když jsme pak s Pavlíkem pletli pomlázku, najednou mi všechno došlo. Pochopil jsem, co se děje s naším dědečkem a musím říct, byl jsem mile překvapen.

Velikonoce pro naši rodinu znamenaly víc než jen krásné tradice. Tchán s tchyní slavili 50. výročí svatby. A právě k téhle příležitosti jí tchán vlastnoručně vyrobil stůl a židle pro celou rodinu. Nejenže všechno vyřezal a pečlivě obrousil, ale každému kousku dal barvy tak, aby ladily s jejich nádhernou kuchyní.

Na Velikonoce jsme stáli u stolu s pusami dokořán. A tchyně? Ta ho radostí a dojetím málem umačkala.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (32): Moje kamarádka má podivnou životní filozofii. Vybírá potraviny z popelnic a vaří z nich pro svou malou dceru