Pavel (52): Kolem naší předzahrádky vede cesta. Nemáme soukromí a kolemjdoucí mi lezou neskutečně na nervy

Byt s malou zahrádkou jsem koupil v době, kdy mi developer ukázal jen projekty. Na počítači byla zpracována vizualizace. Vše sedí, developer mě v ničem nepodvedl. Jen čára na mapě, kde se jednalo jen o bezvýznamnou cestičku pro pěší, je ve skutečnosti frekventovaná cesta.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (34): Místo nového začátku s manželem toužím po sousedovi. Nejraději bych se k němu hned nastěhovala

Kontrola během stavby neodhalila nic

Když se náš bytový komplex začal stavět, jezdil jsem se na stavbu dívat. Byl jsem spokojen. Mám vystudovanou stavební průmyslovku a byl jsem mile překvapen, že stavební práce jsou prováděny odborně. U domu jsme měli koupenu malou zahrádku. V kuchyni bylo francouzské okno, které vedlo přímo na zahrádku. Byl to malý kus pozemku o rozloze pět krát deset metrů.

V podstatě se nám na zahradu jednou vejde stůl pro šest lidí a jedno lehátko. Víc jsem od tohoto kusu půdy neočekával. Takový větší přírodní balkon. Plánoval jsem, že u plotu udělám záhon a vysázím vyšší rostliny. Hned za plotem totiž vedla v poli vyšlapaná úzká cestička. Ale nedělala mi starosti. Kdykoliv jsem byl na stavbě, na cestičce jsem viděl občas nějakého pejskaře, ale jinak byl na zahradě klid a výhled do lesa, který se tyčil přes nevelké pole.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (26): Rodiče se mnou nemluví už dva roky. Vadí jim minulost mého přítele

Po nastěhování přišlo rozčarování

Současně s výstavbou našeho bytového komplexu se na vedlejší parcele stavěl menší obchodní dům. V přízemí potraviny, lékárna a tabák. Jenže už pár dní po nastěhování jsem zjistil, že obchod s potravinami změnil zajeté standardy v této lokalitě. Po vyšlapané cestičce se neustále trousili lidé z nedaleké vesnice a chodili pěšky nakupovat do obchodu.

S manželkou jsme byli nešťastní. K plotu na záhon jsme nasázeli túje, ale byly jen půl metru vysoké. Dokonce se nám párkrát stalo, že nás kolemjdoucí pozdravil, když jsme seděli u stolu s hrnkem kávy. Nejhorší zážitek byl ten, když jsme večeřeli a nějaká paní nám popřála dobrou chuť. Měl jsem co dělat, abych zachoval klid a slušně jí poděkoval.

Mohlo by Vás zajímat:

Mojmír (59): Parkování na sídlišti je horor. Dokonce může zničit i manželství

Řešení, co nic neřeší

Ač jsme na plot napnuli neprůhlednou textilii, stejně jsme neměli pocit soukromí. „Pavle, jsem znechucená a na zahradu se mi vůbec chodit nechce. Tenhle byt neplní to, co jsem od koupě očekávala. Soukromí na zahrádce, kde vyjdeme z kuchyně a budeme si užívat klid na čerstvém vzduchu. Nemůžu být na zahradě ani v plavkách,“ skoro plakala manželka.

A tak jsem zainvestoval nemalé peníze a zakoupil jsem vzrostlé túje, které jsem vysadil kolem celého plotu. Necháme je vyrůst do dvoumetrové výšky a budeme je udržovat jako hustý živý plot. Malé túje jsem zasadil z druhé strany plotu. Snad dvě řady tújí vyrobí neprůhlednou clonu a my budeme mít požadovaný klid a soukromí na naší maličké zahrádce.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (78): Myslela jsem, že mi vnuk pomáhá z lásky. Chtěl ale hlavně peníze a moje nabídka ho ještě urazila