Petra (52): Neveselé dětství ovlivnilo celý můj život. Nechci se starat o nemocnou matku, která mi způsobila mnoho bolesti

Celý život bojuji se svými démony. Mám jich v sobě díky matce mnoho. Už od dětství jsem byla odstrkované dítě. Matka milovala mou sestru a já jsem byla páté kolo u vozu. Ta trpěná.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (33): Moje sestra je celý život dokonalou lhářkou. A dokáže zmanipulovat všechny kolem sebe

Neveselé dětství ovlivnilo celý můj život

Nevím, proč, ale sestra dostávala celý život lepší dárky. Nemusela doma pomáhat a vše jí procházelo. Matka byla k sestře chápající a neustále si spolu povídaly. Já byla odstrčená. Jen proto, že jsem zdědila otcovu povahu. Matka sestře říkala, že je hezká a pro mě měla jen slova, kterými mi nadělala mindráky. Zkrátka měla jsem co jíst, měla jsem kde bydlet, ale vyrostla jsem v citově chladném prostředí.

Asi proto jsem si vždy hledala muže, kteří byli citově chladní a musela jsem žebrat o lásku. Hledala jsem jediný model, který jsem znala. Model, kde se mi nedostalo lásky a naopak jsem to musela být já, kdo si pochvalu zajišťoval tím, že pro spokojenost okolí udělal vše. I na úkor sebe. Po krachu druhého dlouhodobého vztahu jsem ve třiceti skončila v péči psychologa. Pět let jsem docházela dvakrát týdně na terapie. Mnohému jsem se o sobě dozvěděla. Mnohé jsem v sobě musela přehodnotit. A hlavně jsem po velmi dlouhé době nalezla sebelásku a smíření se se světem.

Mohlo by Vás zajímat:

Uršula (35): Zařídila jsem neteři svatbu, protože nikdo z rodiny neměl čas. Sestra se na mě zlobí, čekala ještě peníze

Vím, kdo jsem a co chci

Díky psychologovi jsem si uvědomila, že nemusím být hodnou holkou. Naučila jsem se říkat ne. Dnes již dokážu přijmout skutečnost, že mě každý nemusí milovat a já se nemusím snažit se lidem zavděčit. A našla jsem svou hodnotu. Radši budu sama než služkou někomu, kdo si mě neváží. Cesta k tomuto sebepoznání byla bolavá a musela jsem rozebrat svůj život do základu. Bolavého základu. Tímto postojem jsem absolutně zmátla své okolí, které bylo naučené, že já jsem ta, která vždy pomůže, která se vždy přizpůsobí. A mé nové já je děsilo.

Když jsem měla děti, matku to nezajímalo. S ničím mi nepomohla. Sestra porodila obě děti přibližně ve stejný čas co já a měla vše. Matka jí vařila jídlo, prala a žehlila a kdykoliv mohla, hlídala děti. Pro mě neudělala nic. Ani když jsem o pomoc požádala. "Petruško, ale mně taky nikdo nepomáhal. Musíš to holt zvládnout," dostala jsem vždy pokárání od matky. Když jsem matku upozornila na skutečnost, že sestře pomáhá, dostala jsem výtku, že jsem drzá.

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (28): Dědictví po tátovi mi ničí rodinu. Bratr se chce soudit, sestra mě nenávidí

Musím nalézt sílu si stát za svým názorem

Snažím se na minulost nevzpomínat a neutápět se v sebelítosti. Nicméně před měsícem mi zavolala matka a oznámila mi, že je nemocná. Rakovina. Bude prý potřebovat pomoc. Sestru prý obtěžovat nechce, má svých starostí dost a navíc bydlí v jiném městě. Já jsem blíž, a tak se budu starat. Vlastně to ze strany matky nebyla prosba nebo žádost. Ona mi to vlastně oznámila, že se postarám. Jenže já cítím, že nechci. Nechci se starat o někoho, kdo mi v životě způsobil mnoho bolesti.

Nechci věnovat svůj čas někomu, kvůli komu jsem pět let docházela k psychologovi, abych se pokusila odstranit to, čím se na mně moje sebestředná a zlá matka podepsala. Když na to přijde, nechce se mi o matku starat a až bude nejhůře jí poskytovat útěchu. Necítím, že bych jí měla pomáhat. Ano, dala mi život. Za to jí jsem vděčná. Ale moje matka mi i hodně ublížila. Proč by ze všeho zase nejlépe měla vyjít sestra, která by přijela za matkou jen na návštěvu a neměla žádné povinnosti? Řekla jsem matce, že se starat nebudu. Ať si řekne sestře nebo ať si zařídí nějakou službu v podobě domácí péče, odvozu k lékaři nebo dovozu jídla do domu. Nebudu se přemlouvat k něčemu, co mi je proti srsti. Svůj pocit viny musím překonat a přijmout svůj postoj.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Isabela (47): Otec měl mozkovou příhodu a sestra mi vyčetla, že za to mohu já