Petra (52): Už toho mám vážně dost. Pokaždé, když někam chci jet, manžel si způsobí úraz

Už jsem vážně naštvaná. Naše rodina fakt nemůže nikam jet. Pokaždé se manželovi něco stane. A už zase leží na gauči a má nohu v sádře. Klasika.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (33): Manžel mi vyčítal pohodu na rodičovské, tak jsem začala makat na brigádách. Jsem hrdá, ale úplně vyčerpaná

Připadám si jako blázen

Na dobu, kdy budeme bez dětí, jsme se kdysi s manželem Radkem těšili hodně. Měli jsme trojčata, a tak jsme se museli dost ohánět. Jak v zaměstnání, abychom vydělali na veškeré jejich potřeby, tak ohledně jejich výchovy. Byl to maraton. Přes den jsme s nimi jezdili po zájmových kroužcích a večer jsme s manželem prali, žehlili a vařili.

O víkendu jsme doháněli úklid a stihli jsme i výlet. Jeli jsme na plné obrátky. V současné době všechny děti dostudovaly a vyletěly z rodinného hnízda. Zatím nejsme prarodiče, a tak si užíváme roky zaslouženého klidu. Jenže jsem si je představovala trochu jinak. Moje vize byla o cestování, relaxu a poznávání naší země.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (39): Při jarním úklidu jsem našla manželův starý mobil. Měl v něm zprávy od milenky

Realita je občas náročná

Za posledních pět let jsem snad dvacetkrát rušila rezervaci v hotelu. Pokaždé naplánuji nějaký prodloužený víkend, dám si práci s programem, zarezervuji hotel a sbalím kufry. Jako přes kopírák se stane ten samý scénář. Radek jde den před odjezdem na nohejbal s partou kamarádů a způsobí si výron. Nebo jde na volejbal a tam se mu něco stane s rukou. A když nemá úraz, tak stihne někde nastydnout.

Už mi to pořádně leze krkem. „Radku, to nemůžeš být na sebe víc opatrný? Sakra. Víš, že máme odjíždět a ty musíš jít s kamarády sportovat. A ke všemu se ti zase něco stalo. Takže nás čeká tvých pět týdnů na gauči se zlomeným kotníkem. To je výborný,“ rozčílila jsem se minulou středu.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (37): Jsem psychicky unavená z manžela. Do důchodu má daleko, ale už je protivný jako starý dědek

Místo výletu skáču kolem manžela

Měli jsme jet do Karlových Varů. Pěkný hotel, procedury, procházky po městě a návštěvy místních barů, restaurací a kaváren. To byla moje představa. Těšila jsem se jako malá holka. V tomto městě jsem ještě nikdy nebyla. A dva dny před odjezdem si Radek zlomil kotník při fotbale. Takže mě čeká trochu jiná zábava. Místo kaváren a relaxace budu obskakovat manžela, který leží s nohou v sádře na gauči.

Doslova s nechutí mu připravuji před odchodem do práce na konferenční stůl jídlo a pití. Do lednice připravuji krabičku s obědem. Načechrám polštáře, uložím manžela na gauč, ovladač od televize do ruky, notebook vedle něj na gauč, pusa na čelo a letím do práce. Snad mě vnitřní naštvání brzy opustí. Asi si budu muset najít nějakou kamarádku a s ní občas někam vyrazit. Abych se alespoň občas někam podívala. S Radkem to evidentně možné není.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bořek (52): Jsem unavený ze svého okolí. Hloupost je ve společnosti výrazně zastoupena a těžko s ní bojuji