Roman (31): Moje žena je posedlá botami, má už doma desítky párů a pořád nemá dost. Ruinuje tak náš rodinný rozpočet

Zděšený šokovaný muž
Zdroj: Freepik

Dvojice Roman a Jana jsou manželé teprve krátce a když spolu začali bydlet, teprve se poznávali. Tehdy Roman zjistil, že Jana miluje boty všeho druhu a neodolá žádné koupi. Boty se doma hromadí a Roman je z toho bezradný.

Šárka Schmidtová
Šárka Schmidtová 02. 04. 2025 11:30

Janičku, svoji ženu, miluju a nevyměnil bych ji za nic na světě. Máme ale problém – Jana kupuje jeden pár bot za druhým. Hromadí se nám doma tenisky, lodičky, sandálky a všemožné jiné křusky a Jana si nedá říct, aby s tím přestala. Nějaký čas to bylo roztomilé, pak snesitelné, ale když její vášeň nabourává rodinný rozpočet, začíná být situace už na pováženou.

Pomalu, ale jistě boty přibývaly

Když jsme se před necelými dvěma lety brali, penězi jsme právě neoplývali. Svatba nám udělala díru do rozpočtu, ale měli jsme se přece rádi, ne? Brzy jsme bydleli ve vlastním, i když šlo o malinký byt. Když jsme se do něho stěhovali, měli jsme v předsíni jeden malý botník. Připadal mi akorát, to jsem ale netušil, že se z něj stane pomník marnivosti. Moje novomanželka Janička měla už tenkrát asi deset párů bot, takže ho s přehledem zabrala téměř celý.

„To je normální,“ tvrdila, „žena přece potřebuje boty na různé příležitosti.“ Souhlasil jsem, co je to deset párů, ne? Sám jsem měl jen dvoje boty – pevné tenisky na každodenní nošení; zvládly všechno od práce po víkendové výlety a pak polobotky od svatebních šatů.

Časem ale bot přibývalo. Ne mých, pochopitelně. Nejprve přistál vedle botníku druhý. Pak třetí. Boty, lodičky, tenisky, pantoflíčky se začaly šířit naším bytečkem jako plíseň, nacházel jsem je pod postelí, ve skříni s povlečením, dokonce jsem jednou našel letní sandálek i v kuchyňském šuplíku.

Zkoušel jsem jí domluvit

„Slevy,“ šeptala Jana pokaždé, když přinesla další krabici. Začínalo to být vážné. Když jsem si takhle jednou sedl nad rodinným rozpočtem, zjistil jsem, že za boty jsme minulý měsíc utratili neskutečnou sumu. Tedy ne my, ale Jana. Nechtěl jsem ji peskovat, ale věděl jsem, že už si o tom musíme konečně pořádně promluvit.

„Takhle to dál nejde,“ začal jsem, ale přerušila mě: „Ty si taky občas něco koupíš…“ kňourala. Chytil jsem ji za ruku, odvedl do předsíně a ukázal na svoje tenisky. „Tyhle mám od dubna. A je listopad!“ Jen pokrčila rameny a šla obdivovat nové kozačky dovezené z Itálie, prý ručně šité.

Zkoušel jsem domluvu, dohodu, rozpočet, ultimátum. Nic nefungovalo. Jana vždycky našla způsob, jak si obhájit další nákup. Tvrdila, že ji boty dělají šťastnou. A kdo jsem já, abych jí to štěstí bral? Jenže, když jsem pak musel zrušit náš víkendový výlet, protože „někdo“ si koupil tři nové páry bot za cenu dvou, opravdu jsem nevěděl, jak dál.

Bude místo na nové

Jednou večer jsem šel domů a v chodbě zakopl o další krabici. Otevřel jsem ji. Lodičky. Devatenáctý pár v odstínu karamelová mlha. To říkám nadneseně, nikdy jsem její boty nepočítal ani nezkoumal, nemám na to nervy ani žaludek a stejně bych se nejspíš nedopočítal. Jana byla v obýváku, šťastná jako blecha a tvářila se jako neviňátko.

Hodil jsem jí karamelovou mlhu do klína a povídám klidně: „Víš co? Jestli chceš dál kupovat a hromadit boty, budeme muset prodat auto a pak nábytek a nakonec byt, protože nebudeme mít co jíst!“ Koukala na mě udiveně a pak špitla: „Ty mě už nemáš rád…“

Zkrátím to. Ještě pár párů bot domů donesla, ale když zjistila, že zmizela televize (samozřejmě jen k sousedům), šla do sebe. Vytvořila si účet na bazaru a začala prodávat starší kousky. Samozřejmě hluboce pod cenou, ale přesto jsem ji pochválil. A víte, co odpověděla, když jsem se před ní radoval, že boty ubývají? „Bude místo na nové!“ Taková byla její reakce! Au! Co s ní mám, probůh, dělat?

Já sám nosím odrbané tenisky. Už jsou trochu děravé, ale mám je rád. A mně stačí. Nebo, že bych taky začal nakupovat?

Další příběhy ze života →


Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Létající Čestmír po 42 letech: Lukáš Bech nám prozradil, co ho dnes živí

Létající Čestmír po 42 letech: Lukáš Bech nám prozradil, co ho dnes živí

Související články

Další články