Facebook
Instagram
Romana miluje svého přítele a rozumí si prakticky ve všem. Až na jeho zálibu v luxusu a drahých potravinách. Romana na to prostě nemá a tak se musela uchýlit k malé lsti.
Karel mi hned padl do oka. Skvěle vypadá, je inteligentní, sečtělý a miluje cestování. Vždy jsme si měli o čem povídat a bylo příjemné ukazovat se vedle něj ve společnosti. A co je nejdůležitější, chemie mezi námi byla fantastická...
Můj přítel dobře vydělává
Ale ne všechno bylo růžové, protože... Karel miluje peníze. Bez luxusu neumí žít. I jeho ponožky musejí být drahé, natož kosmetika nebo jídlo. No, může si to dovolit, dobře vydělává a pochází z bohaté rodiny.
Já ale mám k bohatství daleko. Od dětství jsem si vážila peněz a nenáviděla utrácení za zbytečnosti. Možná je to tím, jak mě rodiče vychovali, možná proto, že jsem nikdy moc nevydělávala. Nevím. Co ale vím jistě, je, že na mě peníze nikdy neudělaly dojem a už vůbec jsem nebyla k prodeji.
Protože jsme bydleli zvlášť, o financích jsme mluvili jen zřídka. Karel měl své peníze, já své. Když přespal u mě, uvařila jsem večeři, on přinesl víno. Když jsem byla u něj, obvykle jsme šli někam na jídlo. Nepřišlo mi to divné. Spousta mužů se v kuchyni nevyzná a večeře venku byly příjemným zpestřením.
Vybíral drahé restaurace s originálními jídly a nechtěl ani slyšet o něčem obyčejném, třeba o pizze. „To je nezdravé,“ říkal.
Mám málo peněz
Problém nastal, když mi jednou při hádce vyčetl, že si usnadňuji život nakupováním v diskontech. Zabolelo mě, když to označil za ‚levný šunt‘. Zvlášť když se mi občas stejně chtělo brečet při pohledu na účtenku za nákup.
„Romano, mohla by ses snažit víc,“ poučoval mě Karel. „V těch tvých diskontech prodávají samé odpadky. Tím nás chceš krmit? Nemůžeš nakupovat ve specializovaných obchodech?“
„No, právě že nemůžu,“ cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy.
„Proč ne?“ zeptal se, jako by opravdu nechápal důvod.
„Protože na to nemám,“ odpověděla jsem.
„Nemáš, nemáš!“ zopakoval posměšně. „A co kdybys omezila své pochybné radosti a investovala do zdraví?“
„Jaké radosti máš na mysli?“
„Třeba tvoje večery s kamarádkou, kdy si kupujete sladkosti a likér. Sama víš, že to není ani zdravé, ani dietní. Kino, divadlo... K čemu to je? Proč si raději nevzít knihu nebo nepustit film doma? A tvoje sestra... Vážně jí musíš přispívat na studia? Určitě ty peníze stejně utratí za večírky...“
„Dost...“ řekla jsem roztřeseným hlasem. „Promiň, ale tohle jsou moje záležitosti. A moje peníze, kterých mám mnohem méně než ty. Nemůžeš mi vyčítat, že se nesnažím. Nikdy bych tě nekrmila špatným jídlem.“
Zarazil se, pak se začal omlouvat. Argumentoval tím, že jsem to, co jím, a že diskonty prodávají nekvalitní potraviny. Kdybych prý trochu omezila jiné výdaje, mohla bych si dovolit lepší jídlo.
Účtenka z bio obchodu mě vyděsila
Už jsem nic neříkala. Bylo mi smutno. Myslela jsem si, že když lidi něco vážného spojuje, peníze je nemůžou rozdělit. Tu noc jsem měla problém přitulit se ke Karlovi. I sex byl jiný, bez emocí. Možná proto, že jsem stále přemýšlela, co udělat k snídani, abych se vyhnula kritice.
Ale ráno mě překvapilo. Vzbudila mě vůně kávy, kterou mi Karel přinesl do postele. Poděkovala jsem a vypila ji. Potom mě požádal, abych se rychle oblékla, že mě chce někam vzít. Zavezl mě do bio obchodu. Ještě napůl rozespalá jsem se snažila pochopit rozdíl mezi medem z diskontu a tím, který mi právě ukazoval. Všimla jsem si hlavně velkého rozdílu v ceně.
„Můžeš jíst méně, ale lépe,“ prohlásil, když platil účet, ze kterého mě rozbolela hlava.
O pár dní později jsem byla nakupovat v tom bio obchodě. Hlavně proto, abych Karlovi udělala radost. A když mi pokladní podala účtenku, chtělo se mi brečet. Za ty peníze bych si nakoupila jídlo na celý týden!
„Vidíš, miláčku, jde to,“ liboval si Karel u večeře.
Vydržela jsem to měsíc, než mi došlo, že budu muset přestat s tímto stylem života. Prostě na to nemám finance.
Musela jsem něco udělat
Když med z bio obchodu došel, nalila jsem do sklenice levný med z diskontu. Pak jsem totéž udělala s marmeládou a dalšími potravinami, které bylo možné zaměnit. Karel nezpozoroval rozdíl.
Vím, že to, co dělám, není správné, ale je mi s ním dobře a nechci náš vztah ukončit kvůli takové hlouposti. Všechno ostatní mezi námi funguje. Až na ty peníze...
V jistém smyslu chápu jeho posedlost zdravým jídlem. Číst etikety a vybírat kvalitní suroviny je skvělé. Jenže některé produkty z diskontu nejsou o nic horší než ty z drahých krámů, které jsou cenově výrazně odlišné. Tak proč platit víc?
Večery s kamarádkou u sušenek jsou pro mě důležité. Stejně tak nechci a nemůžu přestat finančně pomáhat své mladší sestře.
Nevím, jak se náš vztah bude vyvíjet dál, ale zatím jsem šťastná. A Karel taky vypadá spokojeně...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
