Šílený Bedlam: Psychiatrická léčebna připomínala v minulosti očistec. Dnes tady pacienti vystavují svá umělecká díla

Po většinu času byla tato instituce přeplněná lidmi, které normální společnost odmítala. Kriminální živly a duševně nemocní, kteří byli vystaveni různým krutostem, experimentům, zanedbávání a ponižování. A to trvalo až do dvacátého století. Jaká je historie tohoto nechvalně známého ústavu?

Mohlo by Vás zajímat:

Smutná kráska Alma Rubens: První manžel jí vykloubil čelist. Problémy řešila morfiem a skončila v blázinci mezi maniaky

Bethlem Royal Hospital vznikl už ve 13. století

Bethlem byl založen v roce 1247 jako první svého druhu ve Velké Británii. Nikdy předtím neexistovalo místo pro duševně nemocné, tělesně postižené a kriminálníky, jež by je efektivně oddělilo od společnosti. Samotná budova byla ve své době architektonickým zázrakem. V sedmnáctém století ji přestavěli dle paláce Tuileries Ludvíka XIV., včetně zahrad lemovaných chodníky a alejemi.

Dění uvnitř ale život v paláci rozhodně nepřipomínalo. Byli zde lidé s "chronickou mánií či akutní melancholií". Žít museli spolu se šílenými vrahy dětí. Někdo se tak po čase zrehabilitoval, většina zde ale uvízla až do konce života. Těm, kterým bylo dovoleno se po nějaké době dostat znovu na svobodu, šlo často o život. Mohly za to "skvělé" terapie. Třeba ta rotační. To se pacient posadil na židli zavěšenou ke stropu a roztočil se až 100 otáčkami za minutu. Mělo se vyvolat zvracení, populární očistný lék na všechny neduhy.

Mohlo by Vás zajímat:

Fúrie se zlatem v hrdle: Operní pěvkyně Lydia Locke uštvala sedm manželů. Buď se jich zbavila, nebo je dostala do blázince

Z Bethlemu se stal Bedlam, místo chaosu

V sedmnáctém století se začala léčebna, kvůli špatnému vedení, zmítat v chaosu​. Doposud bylo zařízení závislé na státním financování a darech od pacientů. Nevybralo se tak tolik potřebných finančních prostředků, kolik bylo potřeba pro zajištění bezproblémového chodu. A tak se z Bethlemu stal Bedlam. Tento výraz totiž znamená zmatek či narušení.

To začalo přitahovat senzacechtivé lidi. Dokonce se pořádaly výlety okolo zařízení, aby se návštěvníci mohli podívat na místní osazenstvo. Za rok se objevilo až 96 000 turistů. Jelikož byl každý ochoten za podívanou zaplatit, zřízenci mnohdy pacienty nutili k tomu, ať se chovají co možná nejbláznivěji.

A byl tady také zákon z roku 1601, že se o potřebné lidi může starat církev, ta však měla omezené prostory. Pak přišel na řadu chudobinec nebo vězení. Není tak divu, že se drobní zlodějíčci raději nechali zavřít do Bedlamu, kde to bylo přece jen o trošku lepší. Tím se ale budova léčebny zaplnila do krajnosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Anne Lister: Věčně nevěrná, přesto toužila po manželství se ženou. Své dvě milenky přivedla až do blázince

Z domu krutosti je konečně důstojné místo pro léčbu

V roce 1815 došlo k prozkoumání podmínek v léčebnách, azylech i soukromých institucích a zjištění byla vskutku děsivá. Ředitel Bedlamu, Thomas Monro, musel okamžitě rezignovat. V polovině devatenáctého století nastoupil do Bedlamu lékař jménem William Hood, který se rozhodl léčebnu od základů změnit. Chtěl vytvořit rehabilitační programy, které by pacientům skutečně pomáhaly. Také prosazoval striktní oddělení duševně nemocných od zločinců. Za svou vynikající službu a inovace byl pasován na rytíře.

Během druhé světové války se zařízení přesunulo na venkov, což mělo zlepšit kvalitu života rezidentů. Tento krok také pomohl léčebně zbavit se jejího hrozného dědictví. Dnes je léčebna, kdysi označována za symbol nelidskosti vůči člověku, bezcitnosti a krutosti, místem, kde se lidé skutečně léčí a kde je možné se také pokochat uměleckými díly bývalých a současných pacientů. Mají tam totiž vlastní galerii.

Mohlo by Vás zajímat:

Smutná kráska Lucia Joyce: Na dceru slavného spisovatele zanevřela celá rodina. Život strávila po blázincích, osamocená a týraná