Tamara (28): Můj partner žije ve virtuálním světě. Ten reálný ho vůbec nezajímá a nevšímá si ani mě

Věděla jsem, že počítačové hry jsou žroutem času a že jim někdo může propadnout, ale netušila jsem, že to bude i případ Marka, mého přítele, se kterým jsem se scházela. Dokud jsme se vídali, věnoval se mi, ale jakmile jsme spolu začali bydlet, stačilo mu, že tam jsem – tím jeho zájem o mě končil. Raději pařil, než by mě pomiloval.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (27): Těšila jsem se na společné bydlení. To, co ale předvedl přítel v mém bytě, mě šokovalo

Těšila jsem se na společné bydlení

Když jsme se seznámili, chtěla jsem být s Markem co nejvíc, ale zdálo se, že na mě nemá tolik času, kolik bych si přála. Říkala jsem si: „Má hodně práce.“ Věděla jsem, že pracuje ve firmě, kde jsou na zaměstnance kladené velké nároky. Vídali jsme se tak dvakrát týdně a mně to přišlo dost málo. Proto jsem byla nadšená, když navrhl, abych se k němu nastěhovala. V té chvíli jsme spolu chodili už skoro rok a mně to přišlo jako přirozený další krok.

Můj malý byt už mi lezl na nervy a těšila jsem se na společné bydlení. Kromě toho jsem předpokládala, že konečně budeme spolu mnohem víc. A navíc sám Marek tvrdil, že to bude skvělé: „Víš, že tě miluju a chci, abychom spolu trávili víc času.“ A tak bylo rozhodnuto.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (52): Společné bydlení asi zůstane jenom snem. Můj přítel toto téma vždy nějak zamluví

Takhle jsem si to nepředstavovala

Den D se blížil a já se nemohla dočkat. Představovala jsem si společné večery, kdy budeme koukat na filmy, vařit večeře, chodit na procházky. Realita ale byla jiná. Hned první večer po stěhování si Marek sedl k počítači. „Jen na chvilku,“ řekl. „Musím dodělat jeden quest.“ „Jasně,“ pousmála jsem se, i když jsem netušila, o čem mluví. Pracuje? Raději jsem ho nerušila a začala jsem sama pomalu vybalovat.

Uběhly dvě hodiny. Pak čtyři. Bylo už po půlnoci a Marek pořád seděl u PC, se sluchátky na uších. „Marku?“ zavolala jsem, ale samozřejmě mě neslyšel. Odvážila jsme se nakouknout mu přes rameno. A neviděla jsem žádnou práci, ale hru! Šťouchla jsem do něho, jenom se ošil a zahučel: „Počkej, rušíš mě!“ Sedla jsem si na gauč s hrnkem čaje a sledovala, jak se jeho tvář odráží v monitoru.

V jednu ráno jsem to nevydržela a sundala mu sluchátka. „Marku?“ řekla jsem opatrně. „Hmm?“„Nejdeš si lehnout?“ „Za chvíli,“ odpověděl automaticky. A tak jsem šla spát sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (28): Po porodu jsem měla dvacet kilo nadváhu. Manžel se mnou nechtěl spát

Jsem na druhé koleji

Chvíli jsem si říkala, že je to jen přechodné. Že má Marek nějaké herní období, které brzy přejde. Jenže dny ubíhaly a nic se neměnilo. Ráno se vzbudil, šel do práce, vrátil se, zapnul počítač a hrál. Zkoušela jsem to řešit nenápadně. „Dneska bychom mohli někam zajít, co říkáš?“ „Nemůžu, musím dojet level,“ odpověděl, aniž by se na mě podíval. Už mi bylo jasné, že náš vztah má konkurenci – a já prohrávala. Došlo mi, že jakmile mě má doma, stačí mu mi ráno, než jdeme oba do práce, dát pusu a jednou týdně se se mnou pomilovat. Skončily procházky, kino, návštěvy kamarádů… Měl mě u ruky, a to mu stačilo.

Ocitla jsem se na druhé koleji – hned za počítačovými hrami, které pařil každou volnou chvíli. Když jsem ho jednou odvlekla na oslavu k přátelům, celou dobu koukal na hodinky a bylo mi jasné, že chce co nejdříve zmizet. Pustil se totiž do online hraní a jeho kumpáni na něho nejspíš už čekali. Když jsme pak dorazili domů, uhodila jsem na něho: „Tohle není normální.“ „Co tím myslíš?“ V té chvíli už měl zapnutý počítač a logoval se do hry. Zvýšila jsem hlas: „Vůbec nežijeme. Přehlížíš mě jako lány. Nenastěhovala jsem se k tobě, abych žila vedle tebe, ale s tebou!“ Na chvíli se odlepil od hry a podíval se na mě. „Ale vždyť tu jsi. Co ti vadí?“

Podívala jsem se na něj a najednou jsem viděla úplně cizího člověka. Nebyl to ten Marek, do kterého jsem se zamilovala, díval se někam skrze mě a jako by mě vůbec neviděl. V té chvíli jsem pochopila, že nežije v reálném světě, ale v tom virtuálním a že jeho skutečným světem jsou hry. A já jsem jenom vedlejší postava. Jenže jsem chtěla být hlavní. Je to konec?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Daniel (34): Mám před svatbou, ale budoucí tchyně mi nedá spát. Nejraději bych si vzal ji