Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Důvody, proč se některým mužům do milování s partnerkou po narození miminka nechce, bývají různé. Jedním z nich mohou být i kila, která ještě nezmizela. A mnohé muže, kteří milovali štíhlou laň, to odradí.
V těhotenství jsem jedla za dva s tím, že po porodu zhubnu raz dva. Vždyť tolik maminek chodí z porodnice a jsou hubené jako proutek! Nedošlo mi, že přibraly pouhých pár kilo. Zato já skoro třicet!
Budeme mít dítě
Když jsem otěhotněla, byla jsem štěstím bez sebe. „Budeme mít dítě!“ Tuhle kouzelnou větu jsem si v hlavě přehrávala od chvíle, kdy jsme se s manželem začali snažit o miminko. A konečně na ni došlo! Radost jsme měli oba převelikou, hned jsme začali plánovat dětský pokojíček, vymýšlet jména, a dokonce i nakupovat vše, co je pro miminko třeba. A manžel se o mě vzorně staral. „Nenos ten těžký nákup, budu to dělat já! “Neuklízej, pomůžu ti!„ “Jak se cítíš, je ti dobře?" Takové a podobné otázky kolem mě lítaly po celé dny.
Bylo to moje první těhotenství, a tak jsem se opravdu vyžívala v takzvaných těhotenských chutích, o kterých jsem do té doby hodně četla i slyšela. Tláskat do sebe o půlnoci kyselé okurky, sušenky nebo zmrzlinu nebyl pro mě žádný problém. „Nejez to, bude ti špatně,“ slýchala jsem od manžela. Jenže mně nikdy špatně nebylo. Nějaké těhotenské nevolnosti se mi obloukem vyhnuly, takže jsem mohla jíst od rána do večera co hrdlo ráčí. A nevšímala si toho, že manželovi se to pomalu, ale jistě přestává líbit.
Cpala jsem se vším možným
Už ve čtvrtém měsíci, kdy mají ženy ještě téměř ploché bříško, jsem měla asi o čtyři kila víc než je moje normální váha. Ale místo abych zabrzdila, ještě víc jsem se rozjela. Na tomhle místě musím přiznat, že vlastně celý život držím nějakou dietu, nebo spíš se snažím jíst málo, abych byla štíhlá. Jednak proto, že chci, a za druhé i proto, že vím, že mému manželovi se líbí hubené ženy. No ale co? Najednou se mi v hlavě přehodilo nějaké kolečko a došla jsem k názoru: „Jsem těhotná, můžu jíst za dva!“ čímž jsem si svoje obžerství omlouvala.
A tak jsem si dopřávala. Brala jsem to tak, že těhotenství je jediné období, kdy se konečně můžu najíst, takže jsem se neomezovala a jídlo si užívala. Cpala jsem se vším, co mi přišlo pod ruku a vůbec jsem se za to nestyděla. Byla jsem tak nadšená tím, že budu máma, že jsem asi neuvědomovala, jak kynu. Nebo spíš jsem na to kašlala. Měla jsem jakousi pomýlenou představu, že porod moje kila zlikviduje bez toho, abych se já sama musela snažit.
Kamarádky mi radily dobře
Prvním impulsem, že něco není v pořádku, byly moje kamarádky, které zvedaly varovný prst: „Nežer, nezhubneš to! Víš, že jsi vždycky měla problémy s váhou!“ Druhým varováním měl být můj manžel, respektive to, že se mnou přestal asi v polovině těhotenství spát. Já jsem si chrochtala blahem, oblažovala jsem ho v posteli svým mamutím vzhledem a chtěla jsem, aby mě objímal. To sice udělal, ale tím to končilo. Nevadilo mi to, koneckonců mě v té době zajímalo jenom jídlo.
Když jsem rodila, dosáhla jsem z dvaapadesáti kilogramů úctyhodných sedmdesát devět! A to jsem ještě při vážení podváděla… Porod mě zbavil asi deseti kil. Vůbec netuším, jak jsem si mohla myslet, že přijdu o všechno sádlo jen tím, že porodím dítě! Domů jsem šla zahalená jako žena z arabských zemí. Místo, abych byla pyšná na dítě, styděla jsem se za to, jak vypadám. „Jsem tlustá, tlustá, tlustá!“ hučelo mi v hlavě. A když už bylo po šestinedělí, manžel se k ničemu neměl, ačkoli jsem se k němu vinula: „Miláčku, dej mi pusu!“ Dal a nic víc už nebylo. „Sex s mamutem mě nezajímá! Nejdřív se dej do pořádku!“ prohlásil.
Byla to pro mě pořádná rána. Konečně jsem se musela zastavit a zamyslet se nad tím, jak se zbavit kil, která překážela mně i jemu. A musím se pochlubit, dole mám už téměř deset kilo a dalších deset ještě čeká, až je zlikviduji. Vzala jsem si k ruce výživovou poradkyni a kromě toho chodím běhat. Ale z čeho mám největší radost je to, že manžel už neremcá, a naopak mě chválí. A odměna? Už byla a byla sladká!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
