Táňa (33): Šílela jsem, že jsem vážně nemocná. Nakonec se z toho vyklubalo něco nečekaného a neškodného

Přiznávám, že jsem trochu hypochondr, když se někde intenzivně mluví o nějaké nemoci, nebo někdo v okolí onemocní něčím závažným, hned na sobě vidím symptomy oné choroby. I tomu příšernému večeru a bezesné noci, kdy jsem si nahmatala malý, tuhý výrůstek v pochvě předcházelo setkání s kamarádkou, jejíž maminka byla vážně nemocná.

Mohlo by Vás zajímat:

Michaela (46): Měla jsem nádherné manželství a spokojený život. Pak ale přišel jeden osudový okamžik, který všechno změnil

Chtěla jsem být zodpovědná

Toho večera, když Zdeněček konečně usnul a muž byl na noční, jsem si udělala samovyšetření prsou a pochvy. Nejenže jsem na sebe byla jako čerstvá maminka více opatrná, ale také mě vystrašila kamarádka, jejíž máti se potýká s vážným onkologickým onemocněním.

Prsa jsem měla v pořádku, ale tam dole jsem cosi nahmatala! Malý výrůstek kulovitého tvaru na pravé straně pochvy mě vyděsil. Polilo mě horko. „To tam dřív nebylo,“ říkala jsem si v duchu a hlavou mi běžely temné myšlenky. „Co když je to nádor? Co bude s malým, když se budu léčit! Manžel by to nezvládl a babičky nemáme,“ běželo mi hlavou. Tu noc jsem usnula až k ránu.

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (48): Mamograf prozradil rakovinu a moje kamarádky se ode mě odtáhly. Tvrdí, že si za to můžu sama

Strach mě naprosto pohltil

Hned ráno jsem zavolala své gynekoložce, sestřička mě uklidňovala a našla mi termín za tři dny. Byly to ty nejhorší dny v mém životě, a nejen pro mě, ale i pro manžela. Měl o mě velký strach, ihned si hledal na internetu všechny možné informace, které pochopitelně vyznívaly strašně.

V čekárně jsem seděla jako na jehlách, nebála jsem se už jen výsledku, ale i všech těch nepříjemných vyšetření, která by mě čekala – biopsie, operace a další. Bylo to příšerné. Mám pocit, že na gynekologické křeslo jsem usedala naprosto paralyzovaná strachem. Když se pak do éteru ozvalo: „Táňo, to je carunculae hymenales, naprosto nic vážného,“ málem jsem radostí spadla z křesla. Samozřejmě jsem se i zeptala o co přesně jde.

Mohlo by Vás zajímat:

Apolena (34): Mám rakovinu ve finálním stadiu. Místo toho, aby mi byl oporou, manžel si připravuje zadní vrátka

Zaplavila mě úleva

„Jsou to zbytky hymenu, tedy panenské blány,“ vysvětlovala mi lékařka. Prý mohou být po porodu výraznější, anebo se různě změnit. To už jsme se smály obě. Gynekoložka mě zná od mých patnácti, ví, že jsem vyplašená z každého kýchnutí. Myslím, že dobře chápala, co jsem prožívala za muka.

Historkou jsem pak pobavila nejen manžela, ale i několik kamarádek, asi je na čase na své hypochondrii trochu zapracovat, nerada bych „vyrobila“ takového blázna i ze syna.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (38): Máma odmítá léčbu rakoviny. Prý stačí, když se bude mít víc ráda

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.