Facebook
Instagram
Kdykoliv Tamara navštíví svoji mámu, je zmatená a lehce naštvaná. Stará paní totiž neustále všechno a všechny kritizuje, nic se jí nelíbí. Tamara nechápe, kde se v ní bere ten pesimismu.
Od té doby, co zemřela paní Božena, její sousedka z přízemí, máma si pořád jen stěžuje. Řekla jsem si, že bude nejlepší stavit se za ní osobně a všechno probrat. Jistě, mohla bych jí zavolat, ale jak chcete mluvit po telefonu s někým, kdo špatně slyší a nechce si to přiznat? A taky už bylo na čase vidět ji, protože poslední dobou to s ní nevypadalo nejlépe.
Máma na tom byla špatně
„Všichni odcházejí,“ řekla smutně, když jsme se vracely autem z posledního rozloučení s paní Boženou. „Tenhle dům by byl ideální hrobka.“
„Nepřeháněj, mami,“ odpověděla jsem rázně. „Před pár dny vám u vchodu udělali krásné květinové záhony a naproti otevřeli nový supermarket...“
„To jsou jen pozlátka,“ zamumlala. „Je to tady jak v márnici.“
Už mi dochází energie na to, abych mámu neustále povzbuzovala a vytahovala ji z jejích krizí. Věci by vypadaly úplně jinak, kdyby se trochu rozhýbala, zašla do kina nebo se přihlásila na nějaké zajímavé kurzy pro seniory! Sama bych se ráda přihlásila třeba na kurz makramé, co pořádají kousek od jejího domu.
„Proč bych ti to měla zakazovat?“ řekla máma, když jsem jí ukázala leták. „Klidně tam jdi.“
„Dobře víš, že nemám čas! Většinu dne jsem v práci, a pak na mě doma čeká manžel a děti,“ řekla jsem podrážděně.
„Buď ráda, že máš pro koho žít,“ zamumlala si pod nos. „Makramé! Jen vymýšlejí, jak vytáhnout z lidí peníze na nějaké novinky, a chodníky jsou pořád plné děr.“
Když si někdy dá pauzu od stěžování, je to jen proto, aby sledovala zprávy plné tragédií. Nacpe si tím hlavu tak, že se bojí jít i na nákup, aby ji někdo neokradl nebo neublížil. Celá tahle situace mě tak zatěžovala, že jsem nakonec přenechala návštěvy mámy svému bratrovi.
Chtěla jsem ji rozveselit
Brácha si z máminých stížností a „depek“ nic nedělá. Nedávno mi zavolal, že se do mámina domu nastěhovala rodina s malým dítětem. Třeba to tam trochu oživí a mamka přestane vidět všechno černě.
V pátek jsem se po práci stavila v její oblíbené cukrárně a koupila sušenky. Chtěla jsem s ní probrat návštěvu u kardiologa. Doufala jsem, že ji potěším, že se mi povedlo vybavit jí dřívější termín, protože si už tolikrát stěžovala na zdravotní péči pro staré lidi a na to, jak dlouho se čeká na návštěvu lékaře.
„Víš co, Tamaro? Už je mi to jedno,“ řekla, když jsem jí všechno vysvětlila. „Měla jsi stoprocentní pravdu! Celý můj život byl pohádka. Neměla jsem žádný důvod stěžovat si nebo se zlobit, vážně!“
Vykulila jsem oči, protože mě změna jejího postoje překvapila a potěšila. Ona jen mávla rukou, jako by odháněla mouchy. A pak z ní vypadlo, že teprve teď pochopila, co to znamená opravdové peklo. Noví sousedé ji prý přivedou do hrobu! Dělají rámus celý den, člověk se ani nemůže vyspat. Buď to dělají schválně, nebo je jejich dítě nějak nevyrovnané, pořád běhá a hází věci na zem.
„Poslouchej!“ řekla a ukázala na strop. „Zase je to slyšet!“
Upřímně... ty zvuky jsou pro mě běžné, vždyť taky bydlím v paneláku. Sotva jsem něco zaslechla a nemohla jsem uvěřit, že jí to vadí. Vždyť trpí částečnou ztrátou sluchu!
„Asi spadly nějaké kostky,“ zkusila jsem hádat. „Občas se to stává. Pusť si hudbu, aby to přehlušila.“
„Když nemůžu v noci spát, pouštím si rádio,“ zamumlala. „Kdysi jsem si přes den zdřímla, ale teď už nezaspím.“
Byla naštvaná na všechny
Zeptala jsem se, jestli mluvila s novými sousedy. Možná si neuvědomují, jak jsou tady tenké stěny, a stálo by za to jim to jemně naznačit.
„Jasně, že jsem jí to řekla, hned druhý den!“ rozčílila se máma. „Omluvila se, slíbila, že se to zlepší. A co? Nic! Dneska už nikdo nerespektuje staré lidi, vůbec nikdo!“
Navíc měla pocit, že se jí mladí vyhýbají. Muže nové sousedky prý slyší, ale nikdy ho neviděla... Je vůbec možné, aby chodil z práce až po deváté večer? Máma si myslí, že je to nějaký opilec.
Snažila jsem se vysvětlit, že lidé dnes pracují dlouho, že i můj manžel se málokdy vrátí před osmou, ale moc to nepomohlo. Dokonce mi radila, abych si ověřila, jestli můj muž opravdu chodí do práce... protože člověk nikdy neví!
Řekněte mi, jak mám v takové situaci zůstat klidná?
Máma už se nezmění
Snažila jsem se soustředit na máminu návštěvu u kardiologa, ale šlo to těžko, protože pořád poslouchala a komentovala zvuky od sousedů.
„Slyšíš to skákání? Můj bože, něco spadlo!“ vyjekla.
„Mami, víš, jak to chodí v panelácích. Když jsem byla malá, se ségrou jsme si ťukaly přes zeď.“
„Tady bývalo ticho,“ trvala na svém. „Mohla sis přes den v klidu zdřímnout.“
„Jo, ale tehdy tu bydlela paní Anna, která sotva chodila!“ vybuchla jsem. „Přestaň, mami! Myslela jsem, že budeš ráda, a ne že budeš brblat! Tebe vždycky něco rozčiluje.“
Nakonec jsme se domluvily, že ji vyzvednu příští pátek v deset a vezmu ji k doktorovi. Pak se stavíme u nás, protože dětem se po ní stýská, a večer ji odvezu zpátky. Nebyla z toho nadšená, ale rozhodla jsem se to neřešit. Kdybych brala ohledy na mámu, moje děti by zapomněly, jak vypadá.
Když jsem odcházela, potkala jsem ženu s asi tříletou holčičkou. Vypadaly sympaticky a pozdravily mě. Rozhodně nepůsobily jako ti „hrozní sousedé“, o kterých máma mluvila. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to zmínit, ale asi by to bylo trapné...
Můj muž říká, že máma prostě potřebuje někoho, koho by kritizovala, aby její život měl smysl. Možná má pravdu, ale je to důvod, proč se rozhádat s celým světem? Kdysi byla úplně jiná...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
