
Václav si užíval vášnivý vztah s nádhernou ženou a neřešil, jestli si rozumí také v jiných oblastech. Setkání s přáteli mu ale otevřelo oči. Její mezery ve vzdělání a povrchní názory ho zaskočily. Udělala mu ostudu také na rodinné oslavě, a tak pochopil, že vztah nemá budoucnost. Jenže neví, jak jí to citlivě říct...
Vystřídal jsem několik vztahů a každá žena měla něco. Stejně jako já nejsem dokonalý, tak ani ony nebyly. Ale žádná z nich mi neudělala takovou ostudu jako Natálie...
Svou krásou mě zaslepila
Když jsem potkal Natálii, měl jsem pocit, že jsem vyhrál jackpot. Byla nádherná – vysoká, štíhlá, s dlouhými blond vlasy a dokonalým úsměvem. Na začátku jsem si říkal, že taková kočka jistě nebude sama a před domem má frontu dalších nápadníků. A nejspíš si mě ani nevšimne. Ale ona se mnou začala hned flirtovat a úlně mě dostala. Chemie mezi námi fungovala od začátku a naše noci byly vášnivé.
Většinu času jsme trávili v posteli, buď u mě nebo u ní. Občas zašli do kina nebo na něco dobrého. Neřešil jsem, že naše konverzace byly většinou povrchní. Mluvit jsme moc nepotřebovali, když jsme si rozuměli jinak. O mé nové známosti se samozřejmě dozvěděl i můj nejlepší kamarád a byl na ní moc zvědavý. Tak jsme vymysleli společnou akci. Těšil jsem se, až ostatním spadne brada a budou mi závidět jakou kočku jsem ulovil. Netušil jsem ale, že se nakonec budu tolik stydět.
Přátelé na mě koukali s pobavením i lítostí
Můj kamarád Martin se jí zeptal: „Co říkáš na tu novou výstavu v galerii?“
Natálie se zatvářila zmateně. „Já moc na obrazy nejsem. Ale jako… kdyby tam byli nějací hezcí chlapi, tak proč ne,“ zahihňala se. Bohužel byla jediná, kterou to pobavilo.
Pak jsme probírali nové filmy, knihy, politiku a další témata, které hýbou společností. Natálie většinou mlčela nebo jen zopakovala něčí myšlenku. Žádné téma ji nebylo blízké, skoro v ničem se nechytala. Když se jí někdo zeptal, co tedy vlastně sleduje, vyjmenovala nějaké reality show a nekonečné seriály na komerčních televizích. Bylo mi jasné, že s tímhle u nich neuspěje.
Chvíli bylo ticho. Kamarádi se na mě podívali a já se v duchu modlil, aby se konverzace rychle otočila zas jinam. Ale když už něco dodala, ztrapnila se ještě víc.
„Já nechápu, proč pořád řešíte ekologii. Jako jo, třídím odpad, ale upřímně – co jako změní jedna flaška?“ pronesla s výrazem, že na to právě přišla. Možná, kdyby se jí zeptali na nějaké celebrity nebo kosmetické novinky, byla by ve svém živlu. Ale všeobecný přehled ji zkrátka chybí.
Cítil jsem, jak se potím. Snažil jsem se její výroky nějak okecat, ale přátelé na mě koukali s pobavením i lítostí. Teprve tehdy mi došlo, že “krásný obal” není vše. Byl jsem z toho večera tak zklamaný, že jsem se vymluvil, že mi není dobře a chci jít domů sám.
Dal jsem jí ještě šanci
Po několika dnech jsem si ale řekl, že jsem možná moc krutý a rozhodl se, že jí dám ještě šanci. Přeci ji nebudu soudit podle jednoho setkání. Navíc mí přátelé jsou přeci jen samí intelektuálové. A každý může být nervózní. Takže jsem Natálii pozval na rodinnou oslavu. A doufal jsem, že se ukáže v lepším světle.
Jenže hned u večeře si utrhla další „hvězdný moment“.
Moje babička se jí zeptala: „A co vlastně ráda děláte, Natálko?“ Čekal jsem s napětím, co řekne. Naivně jsem doufal, že se na tuhle sešlost trochu připraví a podobné otázky ji nepřekvapí. Ale ona opět zaperlila.
„No, já se hodně věnuju sama sobě. Péče o pleť je fakt důležitá, víte? A taky chodím na jógu, ale hlavně kvůli hezkým fotkám na Instagram.“
Bratr se málem zadusil soustem a táta se snažil potlačit smích. Já jsem tam seděl a uvědomil si, že tohle nemůžu ustát. Bylo mi trapně. Opět.
Takhle to dál nejde
Natálie se zbytek večera snažila být milá a přátelská. Ale některými svými výroky to úplně zkazila. A mně definitivně došlo, že nemůžu být s někým, s kým se cítím trapně. A nehodlám pokaždé trnou, co z ní vypadne. Teď přemýšlím, jak jí to říct. Nechci ji ranit, ale vím, že tohle dlouho fungovat nebude. Příště si dám každopádně většího bacha a zaměřím se nejen na zevnějšek, ale i na to, co má žena v hlavě. Protože přitažlivost vyprchá, ale trapné rozhovory si budu pamatovat ještě dlouho. A bohužel nejen já.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.