Veronika (40): Je mi čtyřicet a bydlím s mámou. Podle ní jsem stále malá holka, která potřebuje dohled a péči

„Co to tam děláš?“ zeptala se máma a opět nakoukla do mého pokoje, kde jsem se snažila najít trochu klidu. Pracuji z domova a mám na stole urgentní projekt, který musím rychle dokončit. Nesčetněkrát jsem se jí snažila vysvětlit, že i když jsem doma, pořád musím pracovat, jako bych byla v kanceláři. Bohužel to nedokáže pochopit. Myslí si, když nad vámi nestojí šéf, můžete si dělat, co chcete...

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (30): Máma si dokazuje svoje mládí flirtováním s mými přáteli. Už několikrát mě neskutečně ztrapnila

Máma se nastěhovala ke mně

S mámou bydlíme v jednom bytě už dva roky. Není to ideální řešení, ale nedokázala jsem jí říct ne. Pravda je, že máma, navzdory svému věku, zvládá všechno dobře a nepotřebuje žádnou zvláštní pomoc. Hlavní problém spočíval v její samotě. Přistěhovala se ke mně, protože hledala společnost a pravděpodobně toužila po časech, kdy se necítila tak odstrčená.

Pořád slyším, jak si lidé stěžují, že senioři jsou opuštění a jejich blízcí je nenavštěvují. Ale někdo by se měl zamyslet nad tím, proč se to děje. Možná to není vždy vina nevděčných dětí.

„Zaplatila jsi účty?“ ptá se máma každý měsíc s pochybností v hlase.

To mě vždycky přivádělo k šílenství. I když mi už bylo čtyřicet, máma mě neustále bere jako malé dítě. Ráda se také chlubí sousedkám, jak moc jsem na ní závislá.

„Ani si neumím představit, co by moje holčička dělala bez mé pomoci,“ říká, zatímco její známé chápavě přikyvují. Máma zřejmě potřebuje mít vedle sebe někoho slabšího, méně schopného, aby si připadala nenahraditelná a důležitá.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (20): Jsem mladá, svobodná a panna. Máma mě hlídá jako oko v hlavě

Je moje máma manipulátorka?

Moje kamarádka Agáta mi říká, že jsem příliš submisivní a nechala jsem mámu převzít kontrolu nad mým životem. Tvrdí, že kdybych se jí jednou nebo dvakrát postavila, náš vztah by se úplně změnil.

„O to právě jde,“ povzdychla jsem si. „Myslím, že mě má ráda, ale nerespektuje mě. Ví, že si se mnou může dělat, co chce.“

„To je čistá manipulace,“ poznamenala Agáta. „Kdyby ses prosadila, musela by tě začít brát vážně.“

„Popisuješ ji, jako by byla nějaké monstrum, ale ona není špatný člověk,“ odpověděla jsem podrážděně. „Záleží mi na ní a vím, že se na ni mohu vždy spolehnout. Prostě pro mě chce jen to nejlepší.“

„Problém je, že ti nedovolí osamostatnit se. Největší výzvou pro rodiče je dát dětem svobodu vybrat si vlastní cestu. Proto se do všeho vměšují – nevědomky přiznávají, že je nepřipravili na samostatný život.“

„Vidím, že jsi o tom hodně přemýšlela...“ nadhodila jsem.

„Spousta lidí řeší podobné problémy,“ řekla Agáta zamyšleně. „Hodně jsem o tom četla, dokonce jsem zvažovala návštěvu psychologa. Ty hádky s mámou mě ničily. Ani si neumíš představit, co se mezi námi dělo!“

Poslouchala jsem ji s údivem. Agátina máma mi vždy připadala jako milá starší dáma, bylo těžké představit si, že by někomu mohla ublížit.

„Musíš si nastavit hranice a bojovat sama za sebe,“ vysvětlovala Agáta. „Až to pochopíš, všechno bude jednodušší. Nejvíc záleží na tom, abys mohla rozhodovat sama o sobě. Dovoluje si tvoje máma něco podobného ke svým známým? Ví, že by jí to neprošlo. Ale tobě může kázat donekonečna, protože vše balí do ‚péče o tebe‘...“

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (38): Máma mě kdysi opustila a velmi mě to ranilo. Teď chce, abych se o ní starala

Nedokázala jsem říct ne

Vzpomněla jsem si, jak to všechno začalo. Máma se jednoho večera rozhodla, že u mě přespí. To bylo pro ni typické, ani se nezeptala, prostě to považovala za samozřejmost. Můj byt brala jako svůj vlastní.

Z jedné noci se staly týdny a nakonec se u mě usadila. Rozuměla jsem její samotě a zvažovala jsem, že jí dočasné soužití nabídnu, ale věci se seběhly jinak. Její byt zůstal půl roku prázdný, než ho pronajala, a přestěhovala se ke mně.

Nemůžu uvěřit, že jsem neměla sílu odmítnout. Je těžké říct matce, že chcete žít sami. Teď toho lituji. Měla jsem nejdřív myslet na sebe a otevřeně si s ní promluvit. Možná by mě považovala za špatnou dceru, ale měla bych svobodu. To neznamená, že nechci mámě pomáhat nebo se o ni starat. Jen potřebuji svůj prostor.

„Možná by stálo za to promluvit si s ní,“ navrhla Agáta.

„Myslíš, že to pomůže?“ odpověděla jsem skepticky.

„Možná ne hned, ale musíš někde začít. Je to jen první krok – musíš se naučit prosazovat své názory. Máma bude překvapená, tak nečekej okamžité pochopení. Ale nakonec jí to dojde, věř mi.“

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (50): Je mi padesát a moje máma mi pořád mluví do života. Obtěžuje mě v práci a žádná moje přítelkyně jí není po chuti

Nastavila jsem hranice

Zpočátku to vypadalo, že se nic nevyřeší. Máma mávla nad mými stížnostmi rukou, jako bych byla trucovité dítě. Časem došlo na vážnější hádku doprovázenou slzami. Rozzlobila se, ale já neměla potřebu to žehlit.

Po dvou týdnech tiché domácnosti se začala se mnou bavit, jako by se nic nestalo. Samozřejmě si neodpustila poznámku o mé nevděčnosti.

„Mami, musíš si uvědomit, že už nejsem dítě, i když mě tak stále bereš,“ řekla jsem klidně.

Při každé příležitosti jsem jí to připomínala. Doba, kdy mě mohla neomezeně ovládat, byla pryč. Začala jsem nastavovat hranice a nedovolovala jí kontrolovat můj život. Pro ni to byl jiný a zcela nový svět.

Trvalo to nějakou dobu, ale nakonec si všechno sedlo. Pochopila, o co mi šlo. Změnila svůj přístup, přestala se vměšovat a začala mě brát vážně. Ulevilo se mi, doufám, že teď už to bude jen lepší...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (35): Máma mě odmala kritizovala a ponižovala. Rozhodla jsem se ji konfrontovat, ale nedopadlo to vůbec dobře

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.