Viktorie (35): Z mého přítele se vyklubal zloděj, který mi kdysi ukradl auto. Tak jsem mu na oplátku zabavila byt

Na začátku roku mě okradli dva maskovaní muži. Naštěstí se mi nic nestalo, jen mi vytrhli klíče od auta z ruky a ujeli mým novým vozem. Co mě však nejvíc mrzelo, bylo to, že v autě zůstaly drahé hodinky, které jsem chtěla dát tátovi k narozeninám. Na hodinkách bylo vyryté osobní věnování. Hlavní ale je, že jsem vyvázla bez zranění.

Mohlo by Vás zajímat:

Míla (34): Třídní učitelky mi předpovídaly sotva vyučení. Dnes mám vyšší vzdělání než obě dohromady

Seznámení s Davidem nebyla náhoda

O pár týdnů později jsem se seznámila s Davidem. Byl neodbytný a pokaždé, když mě spatřil v kantýně, kam si občas chodím pro chlebíčky, běžel za mnou. Když mě už popáté zastavil a požádal o číslo a šanci, vyměkla jsem a nadiktovala mu ho.

Randění s Davidem bylo docela zábavné. Měl příjemný smysl pro humor a dokázal vždy všechno zlehčit. Byl diplomatický a mé kamarádky jím byly unešené. Bylo mi s ním fajn. Nebyla to láska, při které bych měla motýlky v břiše, ale cítila jsem se s ním dobře. Jednoho dne mě pozval k sobě domů.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (39): Bratr zneužil mého truchlení a sprostě mě okradl. Jako dědictví po rodičích jsem dostala jen pár korun

Nabídl mi svůj byt a já ho neodmítla

Žasla jsem, jaký má David vkus. Všechno bylo dokonale sladěné a všude měl pořádek. Velké terase dominovalo útulné posezení, vše stylové. Připadala jsem si jako v reklamě na realitní kancelář. David mi připravil večeři a začal plánovat naši společnou dovolenou. Samozřejmě jsem nebyla proti.

Po pár týdnech jsme měli odlétat na Bali. Moc jsem se těšila, ale všimla jsem si, že David začíná být nervózní. Protože jsem začala bydlet u něj, zaznamenala jsem, že už několik nocí nemůže spát. Byla jsem zvědavá, co se děje. Jedné noci, když opět seděl na sedačce a zíral na prázdné zdi, jsem k němu vstala.

"Můžu ti nějak pomoci?" zeptala jsem se jemně. Usmál se a pohladil mě. "Opravdu, s něčím bys mi mohla pomoci," odpověděl. "Máme ve firmě problémy a potřeboval bych, abys tento byt nechala napsat na sebe." Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším, znali jsme se teprve půl roku. "Opravdu, jsi si tím jistý?" zeptala jsem se, překvapená jeho důvěrou. Ale věděla jsem, že nejsem ten typ, který by mu byt pak nevrátil. "Promysli si to," řekl klidně.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (30): Máma málem nepřežila můj svatební den. Nesmířila se s tím, že si jako lékařka beru dělníka

Náhodou jsem zjistila, co je můj přítel zač

Odletěli jsme na Bali a David na mě přepsal byt. I když byl stále nervózní, dovolenou jsme si užili. Po návratu mě však čekal šok. Jednoho večera jsem uklízela Davidovy papíry a všimla si nedovřeného vrchního šuplíku. Nevím proč, ale otevřela jsem ho. Našla jsem v něm fotky mého auta a hodinky, které jsem chtěla dát tátovi. Stála jsem u stolu jako opařená. Rozhodovala jsem se, co udělám – jestli si to nechám vysvětlit, nebo ze vztahu odejdu, protože nevím, s kým mám tu čest.

Pátrala jsem dál a zjistila, že mám co do činění se zlodějem aut, alespoň podle toho, co jsem našla. Nic jsem Davidovi neřekla a nedala na sobě nic znát.

Jednoho večera jsem Davidovi oznámila, že už necítím to, co bych cítit měla, a že chci vztah ukončit. Naštěstí vůbec netušil, že jsem se o něm dozvěděla ty hrozné věci. Byl zklamaný, ale nebyl násilný ani nijak nevyšiloval. Zeptal se mě jen, jak to uděláme s tím bytem. Řekla jsem, že mu ho samozřejmě vrátím a opravdu jsem to měla v úmyslu. K mému štěstí Davida druhý den zatkla policie. Za své prohřešky, kterých nebylo málo, dostal 12 let nepodmíněně.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (43): Zprávy od stalkera mi daly zabrat. Nejhorší bylo zjištění, kdo za tím vězí

Byt jsem si nechala jako kompenzaci za auto

Navštívila jsem Davida ve věznici, protože jsem byla zvědavá, jak na tom je. Samozřejmě padla otázka, co bude s bytem. Řekla jsem mu, jestli si vzpomíná, co mi provedl. „Ukradl jsi mi auto a dárek pro mého tátu. Nechávám si byt jako náhradu za to, co jsi mi provedl,” oznámila jsem mu. David na mě nevěřícně zíral. „A to se mě vůbec nebojíš?” zeptal se. „A čeho bych se měla bát? Sedíš ve vězení a ještě dlouho budeš. Navíc jsem tě neudala, takže jsme fifty-fifty,” dodala jsem a hrdě odkráčela z věznice.

Byt jsem prodala, protože bych v něm nemohla žít. Peníze jsem uschovala a mám v plánu cestovat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (35): Na mobil mi přišla záhadná zpráva, ať jedu na chalupu. Zachránila jsem tak domek před požárem