Vlasta (29): Roky jsem se posmívala obézním lidem. Oči mi otevřelo až nečekané setkání v parku

Roky jsem měla problém s obézními lidmi, dokud jsem nepoznala Lucii. Narazily jsme na sebe náhodou a naše první setkání nebylo úplně milé. Nakonec se z nás staly velmi dobré kamarádky a Lucie mi úplně změnila pohled na lidi s nadváhou.

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika (21): Nesnáším pohled na tlusté lidi, nechápu, proč se sebou nic nedělají

Vynášela jsem rychlé soudy

Poprvé jsme se viděly, když jsem byla s přítelem v kavárně. Všimla jsem si ženy u vedlejšího stolu. Byla obézní a zvedla se, aby si objednala další dort. Protočila jsem oči a zamumlala si pro sebe: „Jak tohle někdo může dovolit?“ Můj přítel Petr mě napomenul: „Vlasti, tohle není fér. Nevíš, čím si prošla.“ Já jen pokrčila rameny a pokračovala v pití kávy. Myslela jsem si, že lidé s nadváhou prostě jen nemají vůli se sebou něco dělat.

O několik dní později jsem byla v parku běhat, když jsem uviděla touž ženu, jak sedí na lavičce a lapá po dechu. Zdálo se, že právě dokončila nějaké cvičení. Chystala jsem se běžet dál, když mě oslovila a požádala o vodu, protože svou zapomněla doma. Zastavila jsem a podala jí láhev.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (31): Za všechny mé neduhy může strava v dětství. Máma nestíhala vařit, tak jsme se cpali sladkostmi

Její otevřenost mi vyrazila dech

Poděkovala a představila se jako Lucie. „Snažím se dostat do formy, ale není to snadné,“ řekla. Přikývla jsem a zeptala se, jak dlouho už cvičí. Lucie mi začala vyprávět svůj příběh. Celý život bojovala s váhou, byla šikanovaná ve škole a jídlo se stalo jejím útěkem. Vyprávěla mi o svých pokusech a neúspěších, o různých dietách a o tom, jak těžké je udržet si motivaci. Nejhorší pro ni bylo, že lidé jako já si myslí, že je jen líná a nemá vůli.

Cítila jsem se zahanbeně a omluvila se. Lucie mi vysvětlila, že je důležité, aby lidé pochopili, že každý má svůj příběh. Není to vždy jen o jídle a vůli, je to o emocích, sebepřijetí a o tom najít správnou cestu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (42): Shazovali jsme s manželkou poporodní kila, ale neuspěli jsme. Zatímco mně se žena líbí, já se jí hnusím

Změnily jsme život společně

Její slova mě zasáhla. Seděla jsem s ní v parku na lavičce, povídaly jsme si a já přemýšlela nad tím, jak jednoduše jsem všechno viděla. Vyhrála jsem genetickou loterii. Sice jsem vždycky běhala a sportovala, ale nemusela bych, nikdy jsem nepřibrala ani deko a to jsem mohla jíst cokoli. To se mi to potom snadno soudilo.

Nakonec jsme se společně zvedly, Lucie se ke mně připojila a doběhly jsme spolu. Doprovodila jsem Lucii běžmo až domů, kde jsme si vyměnily čísla a dohodly se, že spolu budeme chodit běhat a budeme se vzájemně podporovat.

Díky Lucii jsem si uvědomila vlastní předsudky a rozhodla se s nimi něco udělat. Společně jsem začaly pracovat jako dobrovolnice v centru pro lidi s poruchami příjmu potravy. Pomáhaly jsem organizovat podporující skupiny a účastnily se osvětových kampaní o pozitivním přístupu k vlastnímu tělu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (28): Po pádu na lyžích mi hrozilo, že skončím na vozíku. Dnes se díky józe mohu znovu postavit na svah