Vlasta (31): Manžel mě donutil odstěhovat se za město do satelitu. Nebaví mě dělat každodenního taxikáře

S manželem Bohuslavem jsme spokojeně žili v bytě. Postupně se nám narodily tři děti. Nemohla jsem si vynachválit skutečnost, že jsme měli školku i školu deset minut pěšky od bydliště.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (37): Koupila jsem si vysněný domeček. Soused mi ale svou rekonstrukcí ničí zdraví a není s ním domluva

Manželův nápad s podporou jeho rodiny

Asi před čtyřmi lety mě manžel seznámil se svým plánem. „Vlasti, už jsem to projednal s rodiči a máme jejich podporu. Jak finanční, tak fyzickou. Postavíme dům. Koupíme parcelu kousek za městem a necháme si postavit dům. Budeme mít víc prostoru k životu a děti budou na čerstvém vzduchu,“ nadšeně mě referoval manžel Bohuslav. Koukala jsem se na něho, zda se nezbláznil. To poslední, po čem jsem toužila, bylo bydlet mimo město.

Se svým životem jsem naprosto spokojená. Náš čtyřpokojový byt mám uklizený za chvíli. Bydlíme v centru, takže vše je dostupné. Ať to jsou lékaři, škola nebo naše zaměstnání. O víkendech zajistíme dětem pobyt v přírodě a v pracovní dny mohou děti navštěvovat své kamarády. Zkrátka vše zapadalo do našeho způsobu života. Nikdy jsem neprojevila přání bydlet jinak. Vůbec nechápu, co se to manželovi zrodilo v hlavě.

Mohlo by Vás zajímat:

Evženie (48): Myšlenky na rozvod jsem zahnala rekonstrukcí bytu. Pomohlo to oživit naši lásku

Můj názor nikoho nezajímal

Manžel se mnou moc nediskutoval. Měl podporu rodičů a ti ho utvrdili v tom, že jedná správně. Nesouhlasila jsem, ale nikoho to nezajímalo. Za necelé dva roky jsme se stěhovali. Rodiče manžela nám skoro celý dům zaplatili a jezdili na kávu dvakrát týdně. V létě se k nám jezdili koupat do bazénu a trávili u nás na lehátku celé odpoledne. Vadilo mi to, ač jsem s nimi měla bezproblémový vztah. Narušovalo mi to soukromí naší rodiny.

Zvykla jsem si na velkou změnu a smířila se s tím, že děti vozím do školy a odpoledne je vyzvedávám. Časové prostoje jsem využila k nákupům. Děti byly ze začátku naštvané, jelikož si nemohly chodit hrát s kamarády. Ale netrvalo dlouho a našly si kamarády v sousedních domech. Když jsem si nějak na nový řád, manžel všemu nasadil korunu. Všechny děti v září přihlásil na několik kroužků a se mnou opět nic nekonzultoval.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (45): Plánování rekonstrukce kuchyně nás téměř rozvedlo, nebyli jsme se schopní na ničem shodnout

Stal se ze mě nedobrovolný taxikář

Manžel pracuje od rána do večera, a tak se ze mě stal nedobrovolně taxikář. Každé odpoledne musím některé z dětí odvézt na zájmový kroužek. Mezitím odvezu zbylé děti domů a jedu zpět do města na nákup. Potom vyzvednu dítě z kroužku a jedu konečně domů. Některé dny mají děti kroužky souběžně, a tak na sebe různě čekáme. Tento život mi byl čert dlužen.

Manžel nechápe, co mi vadí. Stěžovala jsem si i jeho rodičům na manželovu bezohlednost, ale ani oni mě nepodpořili. Postavili se na stranu svého syna. Tchyně mi doslova řekla: „Co bys chtěla? Zajistil vám dům, chodí do práce, chová se k tobě slušně. A tobě je za těžko se postarat o děti?“ Její slova mě ranila. Samozřejmě, že se o naše děti starám ráda, jen cítím, jak mrhám časem v autě. Bydlíme v satelitním městě, kde nic není. Ani obchod, natož kroužky pro děti. A tmusím já děti rozvést do škol, kroužků a za kamarády. Mám pocit, že nedělám nic jiného, než že někoho někam vozím. A místo víkendového výletu se snažím dohnat to, na co v týdnu nemám čas. Hlavně, že bydlíme v domě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (45): Poskytli jsme tchyni azyl během rekonstrukce. Neustále nás terorizuje a my ji nemáme kam vystěhovat