
Pamětnice Edith Rosen se spolu s Heinzem Prossnitzem zapsala do historie výjimečným činem. Židovským vězňům v koncentračních táborech ilegálně poslali neuvěřitelných devět tun potravin. Jak to celé naplánovali, a hlavně, jak se jim něco takového mohlo vůbec podařit?
Edith Rosen, za svobodna Březinová, se narodila 18. listopadu 1926 v Kadani. Maminka byla Židovka, otec, majitel lihovaru, ne. Když jí byly dva roky, rodiče se rozvedli. S maminkou se přestěhovala do Karlových Varů, kde vládla němčina. Česky se tak naučila až na začátku války v Praze.
Seznámení Edith Rosen a Heinze Prossnitze
Edithina rodina nebyla nikterak ortodoxní, přesto byla dívka vychovávaná v duchu sionismu, hnutí s několika duchovními prvky, které vzniklo jako reakce na perzekuce probíhající v 19. století ve východní Evropě. Důraz se kladl na příslušnost k židovskému národu a jeho návratu do Izraele. Dětství a období dospívání prožila Edith v mládežnické organizaci Tchelet lavan, jejíž členové se věnovali studiu hebrejštiny, židovských dějin či hledání vlastní identity.
A právě tam se seznámila s osmnáctiletým židovským studentem Heinzem Prossnitzem, který patří mezi zapomenuté hrdiny druhé světové války. Záhy se stala jeho pravou rukou, neboť měla, na rozdíl od něj, několik výhod. Jelikož byla pouze poloviční Židovka, nevztahovala se na ni povinnost transportu, nošení žluté hvězdy ani další život omezující nařízení.
Když začal Heinz organizovat pomoc Židům v koncentračních táborech, mohla za něj vyřídit spoustu věcí, jako třeba nákup základních potravin, a nebála se ani obstarání nedostupného zboží na černém trhu. Když potřeboval někam zajít osobně, doprovázela ho zavěšená do něj, přičemž mu rukou rafinovaně zakrývala žlutou hvězdu. Unikl tak pozornosti nežádoucích osob.
A že toho měli na práci víc než dost. Vězni v koncentračních táborech a terezínském ghettu měli za určitých podmínek nárok na balíčky s jídlem. Posílaly jim proto ty nejzákladnější potraviny, hlavně chleba. Mnohdy jejich příjemci přežili jen díky Heinzově obětavosti a odvaze. Kdykoli mohl být prozrazen.
Pro vězně sehnali devět tun potravin
Na konci druhé světové války vyšlo najevo, že Heinz s Edith poslali do Terezína 4 400 kg potravin. Dalších 830 kilo putovalo do tohoto ghetta oklikou přes Německo, 3 120 kg pak dostali vězni v Birkenau a Lodži. Dalších 600 kg oblečení a jídla se dostalo do Sachsenhausenu a Hamburku.
Peníze na nákup sháněli Heinz s Edith prodejem knih a od dárců. Ti si ve většině případů přáli zůstat v anonymitě ze strachu o vlastní bezpečnost. Větší finanční obnos nabídla odvážným mladým lidem také sionistická pobočka ve Švýcarsku, rozhodli se ho ale nepřijmout. Měli strach, že může jít o cílenou provokaci. Navíc se věci zkomplikovaly: Heinz musel nastoupit do transportu.
Edith Rosen zamířila po válce do Izraele
Jelikož byl Heinzův otec zaměstnán v židovské obci a měl tam důležitou funkci, transporty se jim dlouho vyhýbaly. Nastoupili až na ten poslední v říjnu 1944. „Nikdo z mladých už tu nezůstal. Seděli jsme, balili Heinzova zavazadla... Mysleli jsme, že ho pošlou do Terezína, ale putoval do Osvětimi, odkud se už nevrátil,“ vybavila si Edith.
Tam Heinze a jeho rodinu, spolu s dalšími představiteli židovské komunity, poslali bez jakékoli selekce do plynové komory. Smutnou zprávu se Edith dozvěděla až po válce. Zatím ale konflikt neskončil, a tak posílala balíčky dál. V Praze zůstala až do osvobození sama, maminka skončila v Terezíně. Znovu se setkaly v květnu 1945.
Rok poté se rozhodly odcestovat do Palestiny (stát Izrael tehdy ještě nebyl vyhlášen). Po příjezdu do přístavního města Kaifa je ale Angličané poslali na Kypr, kde strávily čtyři měsíce v utečeneckém táboře. Pak se přesunuly do Izraele a města Kfar Saba. Vychovala dceru a syna. Od roku 2015 žila v ústraní a starala se o kočky a psy.
Zdroje informací:
Artsandculture.google.com: Do The Maximum For Others
Pametnaroda.cz: Edith Rosen