Facebook
Instagram
Říká se, že kdo nemá rád zvířata, nemůže mít rád ani lidi. Je to možná nadnesené, ale mnozí milovníci zvířat se o tom nejednou přesvědčili. Ti, kdo žádného tvorečka doma nemají, je většinou nechápou a někdy kvůli lásce ke zvířeti skončí láska k člověku. Tak jako u Zdeňka.
Miluju psy a nikdo mi to nevezme. Možná i proto, že když je mi smutno, moje fenečky mě podrží, nezradí a jsou se mnou. Tulí se ke mně jedna přes druhou, jako by říkaly: „Nesmutni, jsme tady s tebou a nikdy tě neopustíme.“
První fenečku jsem získal jako miminko
Vždycky jsem chtěl psa, ale rodiče tomu nepřáli. Když jsem pak žil sám, začal jsem se rozhlížet kolem sebe, jakou rasu bych si vybral, a nemohl jsem se rozhodnout. Nakonec bylo všechno jinak. Jednou jsem se, lehce ovíněn, vyfotil u kamaráda s jeho psem, fotku dal na Facebook a k tomu napsal něco jako: „S trochou štěstí snad bude brzy u mě doma taky takový uličník!“ Nutno podotknout, že šlo o chrta, saluku, noblesního psa.
Pár dní se nic nedělo, ale pak přišla reakce: „Pepina je volná!“ Na fotce byl ovšem voříšek, ještě miminko – a vypadal trochu jako malinkatý vlčáčíček! Chrt nechrt, okamžitě jsem se do něj, nebo vlastně do ní, zamiloval, dojel si pro ni a láska byla na světě.
Další fenečky jsem si přinesl z útulku
Když už jsem měl pejska, začal jsem komunikovat s pejskaři a samozřejmě došlo i na útulky. Brzy jsem se pozastavil nad inzerátem, ve kterém štěňátko z útulku hledalo domov. Takových inzerátů jsem viděl do té doby spoustu, ale tenhle pejsek měl taková ta smutná očička, znáte to… Navíc to byl kříženec opravdového vlčáka a ještě něčeho dalšího a já po skutečném vlčákovi už delší dobu pokukoval, ačkoliv mi bylo jasné, že je to velký pes. A tak jsem si řekl, že bych si ho mohl pořídit, když už má doma podobného kámoše, a přinesl jsem si domů Toničku, které říkám Toni.
Aby toho nebylo málo, krátce na to k nám přibyla třetí fena, opět kříženec bůhvíjakých ras, velikostně mezi mými dvěma princeznami. Je už starší, někdo se jí chtěl zbavit a prý ji vypustil u silnice. Hrůza! Našel jsem ji v útulku a hned si ji vzal se slovy: „U mě budeš mít krásný domov.“ A má. Pojmenoval jsem ji taky hezky česky – Lojzička.
Se třemi psy se mi špatně hledá přítelkyně
Mezitím Pepina dospěla, váží kolem osmi kilo, abyste měli představu, Tonička je takový podivuhodný vlčák a Lojzička tu směsku doplňuje. Všechno, co jde, podnikám s nimi, Tonička je v kufru kombíku a Pepina s Lojzičkou leží za předními sedadly. Prostě pohoda. A teď to přijde. Když jdu na rande s novou slečnou, předem avizuju: „Přijedou se mnou tři pejsci, ale jsou moc hodní, to bude v pohodě.“ Jenže když vylezou z auta, je po legraci, a hlavně po známosti. Jednou jsem si dokonce vyslechl od potenciální partnerky výtku: „Víš, kolik stojí žrádlo pro tři psy? Na tom se nehodlám podílet!“
Jak to tak vypadá, sehnat parťačku ke mně a k mé smečce nebude snadné. Nedávno mi kdosi doporučil, abych šel s holkama na cvičák, že tam by mohla být nějaká naděje. Moje feny se tam asi budu vyjímat dost legračně, ale co – aspoň si mě nějaká slečna všimne! Doufám…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
