Zuzana (31): Můj snoubenec je zbabělec. Jakmile na těhotenském testu uviděl dvě čárky, vzal nohy na ramena

Vždycky jsem snila o tom, že budu mámou. Jen jsem netušila, že se to stane tak brzy. S Adamem jsme měli spoustu plánů do budoucna, ale založení rodiny nebylo prioritou. Chtěli jsme cestovat, budovat si kariéry... a pak se všechno změnilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (30): Bývalý přítel mě zničil a opustil. Když přišel žádat o druhou šanci, moje reakce ho překvapila

Otěhotněla jsem

Adama jsem potkala v posledním ročníku vysoké školy. Byla to láska na první pohled. Nikdy předtím jsem k nikomu necítila to, co k němu. Věřila jsem, že jsem našla svou spřízněnou duši, člověka, se kterým zestárnu. Uchvátil mě svým smyslem pro humor, něhou a tím, jak dokázal naslouchat, což mi u mužů vždycky přišlo vzácné. Alespoň já takového dřív nepotkala. Po půl roce jsme se zasnoubili, k obrovské radosti mých rodičů, kteří už se nemohli dočkat, až mě uvidí vdanou.

Krátce po zásnubách jsem se začala cítit divně. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen únava a že mi pomůže, když si trochu odpočinu. Měla jsem toho poslední dobou hodně. Když se vyčerpání nelepšilo, napadlo mě, že jsem možná těhotná. Tajně jsem si udělala test. Chtěla jsem mít jistotu, než tu novinu sdělím Adamovi. Sama jsem netušila, co si o tom mám myslet. Měla jsem z toho upřímnou radost, ale také spoustu obav. A bála jsem se, jak zareaguje Adam.

Nezklamal mě. „Miláčku, všechno bude v pořádku, uvidíš,“ uklidňoval mě.

„Ani nevíš, jak jsem šťastná...“ pronesla jsem a schoulila se mu v náručí.

Mohlo by Vás zajímat:

Mário (30): Nikdo neví, že jsem opustil těhotnou přítelkyni. Nebudu vychovávat dítě, které jsem nechtěl

Dvě čárky všechno změnily

Věřila jsem jeho slovům a najednou se svět rozzářil. Vrhla jsem se do příprav na příchod miminka, nakupovala jsem oblečky a potřebné věci, což mi dělalo obrovskou radost. Pomalu jsem si zvykala na myšlenku, že brzy budu mámou. Rozhodli jsme se, že pohlaví dítěte nechceme vědět předem, necháme si to jako překvapení až k porodu. Moji rodiče byli nadšení, toužili po vnoučeti víc než po čemkoli jiném.

Idylka bohužel netrvala dlouho. Adam se postupně změnil. Trávil stále více času v práci, nezřídka tam zůstával dlouho do večera. A co bylo nejhorší, začal se mi vyhýbat. Mezi námi to skřípalo čím dál víc. Ptala jsem se, co se děje, ale jen mě ujišťoval, že není důvod k obavám. Znělo to nepřesvědčivě. Nepřestávala jsem se vyptávat, dokud mu nakonec nedošla trpělivost.

Frustrovaně se mi přiznal, že na dítě není připravený. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Řekl, že už jen myšlenka na otcovství ho děsí. Přitom ještě nedávno tvrdil něco úplně jiného! A pak prostě zmizel. Jediné, co mi po něm zbylo, byla SMS s prosbou o odpuštění. Jako by to nic nebylo. Jako by se prostě mohl vypařit z mého života a tím to skončilo...

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (39): Na syna jsem čekala několik let a pomohlo až umělé oplodnění. Bohužel krátce po porodu mě jeho otec opustil

Bez rodičů bych to nezvládla

Adamovo náhlé zmizení mě málem zničilo. Rodiče se mě snažili podpořit, jak jen mohli. Přestěhovala jsem se k nim, protože sama bych to nezvládla. Zkoušela jsem Adama kontaktovat, ale marně. Změnil si číslo. O mě a dítě neprojevil sebemenší zájem. Pořád jsem doufala, že až se dítě narodí, něco se v něm zlomí. Nedokázala jsem pochopit, jak někdo může být tak bezcitný a nezodpovědný.

„Neboj se, zlatíčko, my to zvládneme,“ uklidňovala mě máma, zatímco já měla pocit, že se mi hroutí svět.

Když se narodila Eliška, začala jsem zase věřit v lepší budoucnost. Přesto mě pořád trápilo, že moje dcera nebude mít otce. Vložila jsem do ní veškerou svou lásku a péči. Rodiče mi se vším pomáhali a roli prarodičů si nesmírně užívali.

Časem smutek ustoupil pocitu spokojenosti. Rána se začala hojit, ale přesto jsem věděla, že jizva nikdy úplně nezmizí.

Moji rodiče mi zachránili život. Přesvědčili mě, abych se vrátila do práce. Pak jsem objevila novou vášeň. Založila jsem si blog o rodičovství, psala jsem v noci, když dcera spala. K mému překvapení si brzy našel velkou čtenářskou základnu. Pomalu jsem znovu začala věřit v sebe sama...

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (40): Otec novorozeného syna mě nečekaně opustil. Musela jsem všechno zvládnout sama

Chtěl se ke mně vrátit

Jednoho dne mi kamarádka řekla, že viděla Adama s novou přítelkyní. A já se jen ptala sama sebe, jestli ji taky opustí, když otěhotní. Na Adama jsem nikdy úplně nezapomněla, ale stal se jen nepříjemnou vzpomínkou. Už jsem měla svůj život plně pod kontrolou.

Když byly Elišce tři roky, poznala jsem Davida. Prošel si něčím podobným, manželka opustila jeho i jejich syna. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového se stává i mužům. To nás sblížilo a začali jsme spolu chodit. O rok později jsme se vzali. David je úžasný muž. Vím, že se na něj můžu spolehnout.

Je také velmi chápavý, a proto jsem mu nezatajila, když se mi najednou ozval Adam. Našel si mě na Facebooku a chtěl moje číslo. Odmítla jsem. Napsal mi, že svého chování hluboce lituje a že by rád věděl něco víc o našem dítěti. A pak se zeptal, jestli by mohl Elišku vidět. Taková drzost! Nechtěla jsem s ním mít nic společného. Zachoval se ke mně odporně a teď si chtěl hrát na dobrého tatínka? Řekla jsem mu, ať mi dá pokoj. Varovala jsem ho, že pokud nepřestane, obrátím se na policii. To ho umlčelo.

„Jsem na tebe hrdý,“ řekl mi David. „Takový chlap si nezaslouží nic jiného, než smažit se v pekle.“

„S tím naprosto souhlasím,“ přikývla jsem.

Dnes už vím, že po každé bouři vyjde slunce. Život píše různé příběhy, ale někdy i to špatné vede k něčemu dobrému...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (24): Přítel mě opustil hned po porodu. Prý jsem mu zkazila život, protože on dítě nikdy nechtěl

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.