Zuzana (33): Z mých kamarádek se stávají nudné matky. Myslí jenom na děti, plenky a vaření

Je sobota. Od rána sedím ve svém pokoji a snažím se najít nějakou zábavu. Prolistovala jsem pár časopisů, zkusila číst knihu. Podívala se na film na notebooku a… teď už nevím, co dělat dál. Kdyby bylo léto, asi bych vyrazila na kolo. To je pořád lepší než se nudit doma. Jenže venku je zima a šero. Ani na procházku se mi nechce.

Každou chvíli mrknu na telefon a doufám, že někdo zavolá a navrhne, ať něco podnikneme. Ale to by byl zázrak. Přemýšlím, jestli bych to neměla udělat já, vytáhnout některou z kamarádek ven na kafe a pokec...

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (24): Jako jediná z party jsem se stala matkou. Kamarádky mě za zády pomlouvaly, že mi z toho hrabe

Kamarádky už žijí jinak

Jenže už dopředu vím, co mi řeknou: „Nemám čas... Musím na nákup, chystáme rodinný oběd... Jdeme s dětmi do kina...“ Pořád to samé! Jako by jim káva se mnou zabrala celý den. Někdy mám pocit, že se s kamarádkami musím domlouvat měsíc dopředu, jak jsou zaneprázdněné. A přitom dřív to tak nebylo...

Ani nevím, kdy se jsme se začaly vzdalovat. Samozřejmě vím proč, většina už má rodiny, byty, některé i děti. Jen Eliška a já jsme pořád samy. Možná prostě nemáme štěstí na chlapy. Já určitě nemám, Eli už to dávno vzdala. Je jí třicet a smířila se s tím, že zůstane sama. Teď si chce koupit byt. „Na co čekat? Stejně už nikoho nenajdu...“ stěžuje si. „Celé roky jsem čekala na prince na bílém koni, se kterým bych si vzala hypotéku. Kašlu na to! Nebudu stárnout v podnájmu.“

Možná bych taky měla začít přemýšlet o vlastním bydlení. Nebo aspoň o tom, že se osamostatním od rodičů. Pracuju, vydělávám, přispívám na domácnost, ale v mém věku je mi trochu trapné pořád bydlet u mámy a táty.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (31): Radost z těhotenství nemám s kým sdílet. Nejbližší kamarádky se mě od té doby straní

Dřív to bylo skvělé

Jenže kdybych bydlela sama, asi bych se v té samotě utopila. Už teď se cítím strašně opuštěná. Bolí mě, když mi další kamarádka odmítne schůzku. Vždycky si vzpomenu na školní léta a hlavně na vysokou. To byla úžasná doba - bláznivé večírky, zajímaví, svobodní lidé.

A teď? I když se s někým zvládnu domluvit na setkání, mám pocit, že se ti lidé úplně změnili. Už nejsou tak otevření. Něco předstírají, jako by se sami za sebe a svůj život styděli.

Třeba Magda. Pamatuju si, jak jsme spolu dlouhé hodiny řešily kluky, se kterými jsme randily! A samozřejmě i jejího Aleše, tehdy ještě přítele. Kolik jsem si toho vyslechla o jeho dobrých i špatných vlastnostech. A dnes? Magda neřekne na Aleše jediné špatné slovo, i když „vím“, že to mezi nimi skřípe.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (35): Nejsem jako moje kamarádky. Nechci mít dítě a ony mě kvůli tomu pomlouvají

Možná jim závidím

Kamarádky se radši baví o hypotékách, dětských plínkách a receptech, než aby vedly normální rozhovor. A to mě na tom štve nejvíc. Proč by mě mělo zajímat, že Irena pekla skořicové muffiny nebo že Natálie našla skvělý recept na kuře v těstíčku? Nevěřím, že tyhle ženy, které dřív byly plné energie a zvědavosti, najednou zajímají jen takové banality.

Pořád si pamatuju, jak jsme se s Ančou smály těm „nudným paničkám“. Před třemi lety si stěžovala, že na rodinném obědě jejího nastávajícího mluvily všechny tety jen o jídle a politice. „Nedalo se to vydržet!“ stěžovala si. A teď? Minulý týden jsem viděla, jak nadšeně sdílí odkaz na nějaký blog o pečení...

Ty holky, co už mají děti, nemluví o ničem jiném. Bezdětné pořád dokola říkají, jak úžasné to jednou bude. Já mám děti docela ráda, ale upřímně, zatím moc nepočítám s tím, že bych se v dohledné době stala mámou. Když se nad tím zamyslím, asi jim vlastně trochu závidím. Taky bych chtěla žít tím, čím žijí ony. Možná bychom si pak zase rozuměly. Možná bych pochopila, proč se tak změnily. Jak je možné, že manželství a mateřství je tak proměnilo.

Mám pocit, že moje kamarádky jsou už o kus dál, zatímco já jsem zůstala na místě. Najednou mi mobil tiše zavibruje. Přišla mi zpráva od Elišky. Zve mě k sobě na „večírek starých panen“ s vínem. No, pořád lepší než být večer sama doma...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (29): Moje nejlepší kamarádka se stala matkou. Mám pocit, že se kvůli tomu mezi námi vynořila obrovská propast

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.