
Alešova manželka před ním několik let skrývala tajemství, kvůli kterému musela neustále lhát. Když se pak Aleš dozvěděl pravdu, byl v šoku. Myslel si, že svou ženu zná...
Brali jsme se s Markétou před šesti lety. Byla úžasná žena, silná, milá, vtipná. Měla za sebou jedno manželství, ve kterém se ocitla v roli nevlastní matky k nemanželskému dítěti svého partnera. Nebyla na to připravená. Přijmout cizí dítě není samozřejmost a vyžaduje to vnitřní nastavení i čas. My jsme tehdy věřili, že jednou budeme mít své vlastní.
Pořád si něco výmýšlela
Hned po svatbě jsme vyrazili na dovolenou. Jenže místo klidu a romantiky Markéta řešila pořád nějaké hovory. Snad stokrát volal Mareček, syn jejího bývalého manžela. Stýskalo se mu po „mamince“. A tím samozřejmě myslel Markétu.
Slyšel jsem ji, jak se snaží zachovat klid. „Marečku, běž za tatínkem, on ti pomůže. Je tam pro tebe. Já jsem teď hodně daleko,“ šeptala do telefonu.
Nevydržel jsem to. Pohádali jsme se. Nechápal jsem, proč to její bývalý neřeší se svojí exmanželkou. Proč to padá na Markétu? „Tak je ještě malej,“ mávla nad tím rukou. „Nebudu ho zbytečně trápit.“
„Ale Marek není tvůj syn,“ namítl jsem.
Dokonce mi tvrdila, že má dvojnici
Po roce manželství odjela moje drahá žena s kamarádkou na dovolenou. Po návratu mi tvrdila, že to bylo nejhorší, co kdy zažila. Když jsme pak pozvali Janu s jejím mužem na večeři, neodpustil jsem si malou poznámku o jejich super dovolené. Dívala se na mě zmateně. A tehdy Markéta pohotově stočila řeč jinam: „Já jsem nebyla s touhle Janou. Ale s Dvořákovou, kolegyní.“
Zaskočilo mě to, ale nechal jsem to být. Jenže podobných podivností přibývalo. Jednou mi například oznámila, že musí kvůli práci na měsíční stáž do Velké Británie. Jenže během její údajné nepřítomnosti mi pár známých volalo, že ji zahlédli ve městě.
Když jsem se jí na to zeptal, s klidem odpověděla: „Ty to nevíš? Po mě se tu pohybuje moje dvojnice. To ví přece každý, kdo mě zná.“
Byl jsem šokovaný z toho, co jsem se dozvěděl
Po pár letech manželství mě začal hlodat zvláštní pocit. Něco nesedělo. Nedokázal jsem přesně pojmenovat co, ale měl jsem čím dál silnější podezření, že mi má žena neříká úplně pravdu. Dlouho jsem nic konkrétního nezjistil. Až do chvíle, kdy jsem se setkal s jejím bývalým manželem. Zeptal jsem se ho na rovinu, proč se s Markétou rozešli. Marek chvíli mlčel, pak se na mě podíval a řekl: „Nechtěla vychovávat Marka.“
Na okamžik se mi ulevilo. Tahle verze zněla pravdivě, zapadala do toho, co jsem věděl od Markéty. Jenže Marek pokračoval: „Marek je její vlastní syn. A ona se zřekla toho být matkou. Myslel jsem, že se k nám třeba někdy vrátí. Pořád jsem v to doufal. A tak s námi, na moje prosby, aspoň občas jezdila na dovolenou.“ Zůstal jsem v naprostém šoku. Vyšel jsem ven, zapálil si cigaretu, i když normálně nekouřím. Nemohl jsem uvěřit, s kým vlastně žiji.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.