Alice (34): Po rozchodu jsem se vrátila domů k mámě. Čekala jsem klid a podporu, ale je to spíš peklo

Nikdy bych nečekala, že se můj život takhle otočí. Že z absolutního štěstí padnu na úplné dno. Měla jsem před svatbou, všechno bylo dokonale naplánované. A já se nemohla dočkat, až vstoupím do manželského života. Jenže pak si Petr najednou uvědomil, že na to není připravený. „Alice, promiň, ale nemůžu,“ řekl mi jen tak mimochodem...

Mohlo by Vás zajímat:

Nikol (34): Stala jsem se matkou, ale o děti jsem se nedokázala postarat. Naštěstí mě zachránila vlastní máma

Byla jsem zničená a bez plánu

Zůstala jsem sama, zlomená, a nevěděla, co dál. Musela jsem si kvůli tomu vzít i dovolenou. Snažila jsem se z toho nějak vzpamatovat. A pořád doufala, že je to jen děsivý sen a já se probudím...

Nájem, který jsme platili s Petrem napůl, jsem sama utáhnout nemohla. Rozhodla jsem se tedy vrátit k mámě. Ta žila v malém 2+kk na sídlišti. „Potřebuju nějaký čas, než se zase postavím na nohy,“ vysvětlovala jsem jí po telefonu. Souhlasila a já byla vděčná. Jediné, co jsem v tu chvíli potřebovala byl klid a podpora. Kde jinde než u své maminky, byste něco takového měli najít.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (38): Máma mě půl roku po porodu zkritizovala ohledně mojí postavy. Tím u mě ovšem skončila

Máminy rady mě pronásledují na každém kroku

Jenže už první týden mi ukázal, že to nebude tak snadné. Už je to patnáct let, co jsem z domova odešla a vše jsem tehdy vnímala jinak. Tenkrát jsme žili ještě v nedalekém a větším bytě a ještě s tátou. A bylo to idylické. Teď si ale připadám jak na vojně. „Alice, takhle se přece nežehlí!“ křičela máma z kuchyně, když mě viděla s žehličkou. O chvíli později přišla s dalšími komentáři typu: „Měla bys vstávat dřív, měla by si začít cvičit, měla bys chodit víc do společnosti... takhle nový a lepší život nezačneš.“

Snažila jsem se to ignorovat, ale čím déle jsem tam byla, tím horší to bylo. „Podívej se na sebe, už jsi dlouho nebyla na rande,“ řekla mi jednou večer. A tohle mě pořádně vytočilo.

„Mami, prosím tě, nech mě být,“ odpověděla jsem naštvaně. „Jsi hrozně urputná. Potřebuju taky chvíli klidu.“

„Já ti jen radím, abys nezůstala na ocet. A nechci, abys udělala chyby jako já,“ odpověděla dotčeně. A chvíli dala pokoj. Ale pak to začalo znovu.

Jsem už na pokraji zoufalství. V malém bytě nemám kousek soukromí, lezeme si s mámou hrozně na nervy. Místo toho, aby mi máma pomohla, mám pocit, že mě ještě víc sráží.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (37): Máma mi den před smrtí prozradila pravdu o mém otci. Nikdy jí to neodpustím

Je to těžké, ale neztrácím naději

Nejhorší je, že jsem v pasti. Odejít někam do podnájmu si zatím dovolit nemůžu. Nájmy jsou vysoké a většina mých úspor padla na svatbu, která se nakonec nekonala. A Petr mi odmítá cokoli vrátit, i přesto, že mě do této krize dostal. „Co budu dělat?“ ptám se sama sebe každou noc. Máma mi sice nabídla střechu nad hlavou, ale její neustálé rady a komentáře mě ubíjí. Možná, že to myslí dobře, ale pro mě je to neúnosné. Cítím, že se zas musím co nejdřív postavit na vlastní nohy.

Teď se snažím šetřit každou korunu a hledám možnosti, jak se co nejrychleji odstěhovat. Vím, že máma to nemyslí špatně, ale naše soužití nám oběma jen ubližuje. Není snadné být dospělá žena a zároveň se znovu ocitnout v roli dítěte pod jednou střechou se svou matkou. A spokojeně spolu vycházet...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (38): Máma mě kdysi opustila a velmi mě to ranilo. Teď chce, abych se o ní starala