Blahoslav (49): Otec mi tvrdil, že vidí své zesnulé rodiče, kteří ho volají k sobě. Za krátkou dobu opravdu zemřel

Před rokem jsem se rozvedl. S manželkou Klárou jsme neustáli odchod dětí z domu. Nudili jsme se spolu a vylezlo na povrch, jak moc jsme se odcizili. Nicméně jsme rozvod nebrali jako tragédii. Spíš jsme z legrace říkali, že jsme si dali svobodu.

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (27): Po otcově smrti jsem zjistil, že mám nevlastního bratra. Ten má také získat dědictví, cítím se šíleně podvedený

S bývalou manželkou jsme přátelé

Rozvod jsme brali jako formalitu. Zůstali jsme spolu v kontaktu a dokázali spolu zajít i na kávu. Nechal jsem manželce náš byt v panelovém domě a odešel bydlet ke svému otci. Jsem jedináček. Nikdo nemládneme, a tak bydlení s otcem bylo logickým řešením. Stejně se o něj za pár let budu starat. Považoval jsem za správné, nezatěžovat manželku hypotékou a nepožadovat polovinu ceny bytu. Dala mi dvě děti a je pro mě důležité, aby moje rodina měla vše.

Klára dokonce občas zašla i do mého nového domova a přinesla bábovku, kterou s otcem máme rádi. Zdá se mi, že nám odloučení dost prospělo. Nebavíme se o tom, zda máme nového partnera. Ale Klára vypadala spokojeně, a tak jsem předpokládal, že je v jejím životě nový muž a moc jsem jí to přál. Ostatně jsme se po rozvodu shodli, že máme před sebou deset až patnáct let kvalitního sexuálního života, a tak není čas na to s ním plýtvat.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendy (38): Manžel se se mnou rozvedl, protože jsem mu nedala to, po čem celý život toužil

Divné řeči mého táty nebraly konce

I mým životem prošly od rozvodu dvě ženy, ale nebylo to nic vážného. Kamarádky s výhodami. Jenže poslední měsíce jsem na podobné věci náladu. Táta vedl podivné řeči. Požádal jsem Kláru, aby přišla na návštěvu a otce si poslechla. „Klárko, už tady dlouho nebudu. Pokaždé, když večer koukám na televizi, přijdou za mnou rodiče. Stojí v rohu místnosti. Vidím je. A jasně slyším, že mě volají k sobě. Nebojím se jich. Je to hezké a já cítím, že za nimi chci.“

Tátovy řeči mě děsily. Kolikrát jsem s ním u televize seděl, ale nic podivného jsem v místnosti neviděl, i přes to, že mi táta říkal, že už tam v rohu zase stojí. Díval se jejich směrem a usmíval se. Prý se na něho jeho rodiče taky usmívají a vztahují k němu ruce. Děsivé. Nabádal jsem tátu, aby se tomu nepoddával a místo sedění u televize vyrazil radši na pivko do místní hospody. Táta někdy na pivko vyrazil, ale řeči vedl dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Radana (72): Moje vnučka objevila v rodinném albu sestru, na kterou jsme všichni zapomněli

Jsem pokorný k tomu, co nejde vysvětlit

Kromě podivných řečí, které můj táta vedl, byl zdravý. Měsíc před jeho smrtí jsem s ním byl na lékařské prohlídce a veškerá vyšetření vyšla v pořádku. Dokonce si lékař dělal srandu, že s takovým zdravotním stavem tu bude do stovky. Bohužel neuběhl ani měsíc a táta zemřel. V podvečer jsem s ním ještě mluvil. Seděl na zápraží a loupal ořechy. Když jsem se vrátil z odpolední směny, už měl vše uklizené a seděl v křesle a díval se na televizi.

„Dobrou noc, táto, jdu si lehnout,“ popřál jsem mu. Táta mi odpověděl. Ráno jsem ho našel mrtvého. Ležel v posteli a v obličeji měl hezký výraz. Takový spokojený. Zemřel ve spánku. Volal jsem tu tragédii Kláře, která okamžitě přijela. Pomohla mi zařídit vše potřebné a já od té doby přemýšlím, zda může být pravda to, co mi táta neustále říkal. Zda může být možné, že si ho rodiče k sobě zavolali. Je mi smutno a musím to odžít. Táta byl dobrý člověk.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (34): Manžel si mě nevážil, tak jsem přestala žít jenom pro něj. Došlo mu to až ve chvíli, kdy neměl čisté trenky