David (30): Chtěl jsem být skvělý táta, ale rodinná realita mě drtí. Raději zůstávám déle v práci

Většina mých kamarádů, už byla hrdými otci a vyprávěli mi o rodinném životě. Jasně, nebyla to jen idylka, ale já byl přesvědčený, že to společně zvládneme. A dokonce si plánoval, jak už s malými dětmi budeme více cestovat. Jenže realita mě nakonec dost zaskočila. A mám výčitky, že svou roli zatím moc nezvládám...

Mohlo by Vás zajímat:

Matyáš (36): Bojím se, že mateřská udělá z mé ženy alkoholičku. Ona ale tvrdí, že žádný problém nemá

Na začátku vládlo nadšení

Když jsme s Klárou zjistili, že čekáme dvojčata, byl to šok. Ale brzy se prvotní obavy změnily v radostné očekávání. „Budeme mít dvě děti najednou,“ smál jsem se. „To je jak výhra v loterii!“ Klára se na mě usmála, i když byla očividně nervózní. „Bude to náročné, ale zvládneme to,“ ujišťoval sebe i mě.

Kluci se nakonec narodili císařským řezem. A já byl na malého Marečka a Matyáška velmi hrdý. První měsíce byly samozřejmě dost hektické, trvalo, než jsme si našli nějaký systém. Naštěstí nám dost vypomohla tchyně. I já pomáhal jak to jen šlo – přebalování, krmení, noční vstávání. Byl jsem odhodlaný být skvělý táta. I přesto, že jsem kolikrát šel do práce jak spráskaný pes nebo jak po hodně náročném mejdanu. A pořád jsem se uklidňoval, že to bude jen a jen lepší...

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (41): Na mateřské jsem chátrala, chyběla mi péče o sebe. Ostatní ženy mi tvrdily, že moje potřeby musí jít stranou

Teď mě doma čeká chaos a vyčerpaná manželka

Jenže jak děti rostou, je to to stále náročnější. Kluci jsou totiž šíleně akční a najednou vzpomínám, jaká to byla pohoda, když jen leželi v kočárku. Zatím hlavně lezou, ale už se pokoušejí i o první krůčky. Samozřejmě každý jiným směrem. Do toho pořád křičí a musíme být neustále ve střehu, aby se někde nebouchli, nebo něco neshodili... Doma tak vládne dost velký chaos. Vlastně ani nemá cenu to nějak dávat do pořádku, druhý den je to nanovo. kdo nezažil, nepochopí...

A Klára? Ta je vyčerpaná. Od rána do večera je s nimi a nemá čas na nic jiného. Nepamatuji si, kdy jsme se spolu bavili o něčem normálním. Kolikrát ji vyprávím něco pracovního, ale je vidět, že mě skoro nevnímá. O nějakém sblížení nebo snad vášnivém sexu můžu jen snít. Na jednu stranu to chápu, nedokážu si představit, že jsem v tom celý den. A Klára má vlastně můj obdiv. Ale prostě jsem chlap...

Když jsem se jí zkusil přiblížit nebo navrhnout, že bychom si mohli někam vyrazit, jen mávla rukou. „Nemám na to energii. Potřebuju se vyspat,“ odpoví vždycky.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (33): Moje žena se na mateřské úplně změnila. S mastnými vlasy a ve vytahaných teplácích mě fakt nepřitahuje

Utíkám, ale mám výčitky

Ze začátku jsem se snažil pomoct, jak to jen šlo. Ale postupně jsem začal cítit, že mě to ničí a nezvládám pak své pracovní povinnosti. A tak se potřebuji občas nadechnout. Poslední dobou chodím domů z kanceláře později, vymlouvám se na práci nebo dokonce služební cesty. Klára to moc neřeší. Ví, že můj příjem je důležitý. Ve skutečnosti se ale jdu někam projít. Už jsem si také zaplatil hotel za městem, abych se pořádně vyspal. Doma už to několik měsíců není možné.

Vím, že je to sobecké a mám z toho výčitky. Ale už to prostě občas nezvládám. Chaos, křik, neustálé povinnosti – cítím se z toho vyčerpaný. A tak občas utíkám z reality dobít baterky.

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (40): Po třech mateřských se toužím vrátit do práce, ale manželovi se to nelíbí. Chce, abych byla domácí puťka

Doufám v lepší časy

Svoji rodinu miluju, ale přiznám se, že jsem si to představoval o dost víc idylicky. Nejvíc mě mrzí, že náš vztah s Klárou tak trpí. Už si ani nepamatuji, kdy jsme si naposledy spolu strávili klidný večer. Pořád věřím, že se to časem změní, kluci budou větší parťáci, a bud možné více zapojit babičky... Stále chci být dobrý táta i manžel, ale teď mám pocit, že selhávám ve všem.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (45): Dcera otěhotněla ve dvaceti a chce, abych šla na mateřskou dovolenou. Vím, že to bude nad mé síly