Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Moje kuchyň a můj domov, to je moje království. Málokterá žena by snesla, že jí v domácnosti hospodaří snacha a radí jí, co má dělat. Eliška to ale, kvůli vnukům, trpně snáší.
Jakmile má přijet na víkend syn s rodinou, musím se připravit na to, že mi snacha zase bude organizovat život a kramařit v kuchyni. A poslední návštěva byla ta úplně nejhorší. Ne, že bych je neměla ráda – děti jsou prima, syn je můj miláček, ale snacha Monika.... Ach jo!
Můj klid je vždy u konce
Když minulý víkend dorazili a zazvonili u dveří, věděla jsem, že můj klid je u konce. „Ahoj, mami!“ povídá syn, v náručí s mladším z kluků. Starší už mezitím proletěl předsíní a zmizel v obýváku. A Monika se přiřítila s velkou taškou a výrazem generála připraveného na inspekci. „Dobrý den, maminko,“ usmála se na mě sladce, ale mně bylo jasné, že je to jen na oko. A začala si svlékat kabát, který pověsila na věšák přesně tak, jak by to mělo být. Podle ní! S patřičnou poznámkou: „Proč tady toho máš tolik? Letní bundy dej jinam, jenom ti překáží!“ V té chvíli už jsem jí měla dost, a to byl před námi celý víkend! A to ještě nedorazila do kuchyně…
Přeskládala mi skoro celou kuchyň
Za chvíli to ale přišlo. „Kde je čaj? Tyhle pytlíky jsou strašné!“ otevřela Monika kuchyňskou skříňku, aniž by se mě zeptala a vytáhla s výrazem odporu krabičku mého oblíbeného čaje. „Tohle musíš vyhodit! My kupujeme jenom bylinkové směsi, ty jsou mnohem zdravější.“ Stála jsem tam jako socha. Moje kuchyně. Moje království. A ona mi tu mává krabičkou čaje, který se chystá hodit do koše? „Moniko, já ten čaj mám ráda,“ pokusila jsem se o odpor, ale ona už vytahovala svůj vlastní, který přivezla. „Ale tenhle je lepší,“ řekla tónem, který nepřipouštěl diskusi. Zajímavé bylo, že posledně jí můj čas nevadil…
A pak se pustila do díla. Jako ostatně pokaždé. Za hodinu byla kuchyně k nepoznání. Přeskládala hrnky i nádobí, protože: „Takhle je to praktičtější“. Vnuci mezitím rozmetali hračky po celém bytě. Syn, který by mi mohl pomoct a zastat se mě, si zapnul televizi a tvářil se, že žádný chaos kolem neexistuje. Pak se Monika rozhodla postarat o večeři s poznámkou: „Přivezla jsem čerstvý chleba, kdoví, co tady máš,“ a já jsem se radši odklidila ke klukům.
Vše jsem si zas vrátila na své místo
V sobotu jsem si odpočinula, neb celá rodinka odjela na výlet. Ale jen do odpoledne. Po návratu snacha okamžitě vyrazila do kuchyně. Bez jakéholi ostychu začala vařit čaj, samozřejmě bylinkový. A pak to přišlo: „Co máte v plánu zítra k obědu?“ zeptala se, zatímco prohrabávala moji lednici. „Chtěla jsem udělat kuře na paprice,“ odpověděla jsem a doufala, že to bude v pohodě. „To není moc zdravé. Děti by měly jíst něco lehčího,“ namítla. A za chvíli už hrabala ve spíži. „Máte rýži? Uděláme rizoto. To je rychlé a zdravé. A mám tu nějaké tofu, které jsem přivezla.“
Tofu? U nás
doma tofu nikdy nikdo nejedl. Ale Monika byla rozhodnutá. Dřív, než jsem stihla
říct jediné slovo, bylo rozhodnuto. A druhý den mi předváděla, jak vaří ona –
jako kdybych já to neuměla! „Stačí přidat trochu kari koření, a hned to má lepší chuť,“ poučovala mě, zatímco
jsem sledovala, jak moje kuchyně mění majitele. A po obědě, který chutnal překvapivě dobře,
ale rozhodně ne jako můj oblíbený recept, se pustila do dalšího kolečka úprav a
před odjezdem mi navrhla, že bych si měla pořídit nový odkapávač na nádobí. To už jsem se téměř modlila, aby odjeli!
Když odjeli, stála jsem v kuchyni a dívala se na dílo, které
po sobě zanechala. Bylo to jako cizí prostor. Nůž v nesprávné zásuvce, koření
seřazené podle abecedy, a tofu, které mi zůstalo v lednici. Začala jsem vracet
věci na svá místa. Pomalinku, pečlivě, jako bych skládala puzzle. To je moje
kuchyně, moje pravidla. Ať už Monika myslela své rady sebelépe, tady bud vládnout já.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
