Gábina (70): Nevím, jak dceři a synovi vysvětlit, že bychom chtěli alespoň jeden víkend bez vnoučat

S manželem máme dvě děti, dceru a syna, přičemž oba jsou již nějaký ten pátek dospělé a už s vlastními dětmi. Být babičkou a dědečkem má svá kouzla, ale nesmí se to přehánět. Od dcery Moniky máme nejstaršího vnuka Ondřeje, kterému bude brzy patnáct, od syna Jakuba zase osmiletého vnuka Daniela a nejmladší šestiletou vnučku Antonii. Všechny tři celým svým srdcem milujeme, jen práce babičky a dědečka na plný úvazek bývá leckdy náročná.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (68): Měla jsem už dost hlídání rozjívených vnoučat. Teď mě dcery považují za špatnou babičku

Hlídání je náročné

Můj manžel je od nedávné autonehody velmi málo pohyblivý, což je jeden problém a druhý představuje fakt, že abychom všechny ty krky přes různé svátky a volna, kdy bývají u nás, uživili, musím já přes týden chodit přivydělávat do práce. Ono se to nezdá, ale tu je nějaká čokoládka, tu dortík, tam chce zase nejstarší syn peníze na přilepšenou a suma sumárum v domácí kase nezbude nic. Po náročném týdnu bychom si s manželem nejraději o víkendu odpočali, jenže přesně to nepřipadá takřka nikdy v úvahu.

Týden co týden, přesně v devět ráno zazvoní v sobotu mobil a posléze domovní zvonek. To už přichází buď nejstarší vnuk Ondřej anebo děti od syna. Zatímco Ondra si vystačí sám a většinou se doma moc neohřeje, protože jde ven s kamarády, o Toničku a Dana postaráno být musí. A tak se staráme, co nám síly stačí, i navzdory tomu, že děti umí být občas pěkně nevděčné.

Mohlo by Vás zajímat:

Justýna (38): Prarodiče neuznávají naši výchovu. Při víkendovém hlídání dětí se děda dopustil nepřijatelného chování

Děti se jim do programu nehodí

Někdy nám je rodiče po náročných sobotách přivezou k pohlídání i na neděli, přičemž nejednou u nás musí přespat. Kde kdo mi říká: „Jste nespokojení? Tak převychovejte jejich rodiče.“ Jenže to dost dobře nejde. Jak dcera, tak syn chodí po celý týden do práce „od nevidím do nevidím“, a když už přijde víkend, jsou jako smyslu zbavení. Pokud zrovna nelétají po supermarketech a neshánějí aktuální slevy, domlouvají si různé srazy s přáteli, kam se jim děti samozřejmě do programu nehodí.

Už kolikrát jsem se ptala: „Proč si nemůžete vzít ty děti na starost i o víkendu?“ Ale odpověď byla jednoduchá. Na tah s přáteli děti nepatří, (což mají pravdu) a do obchodu s nimi, pokud možno raději společně nechodí, protože by zase mohly vidět nějakou novou hračku a stálo by to jen další peníze.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (64): Těšila jsem se na klidný důchod. Místo toho mi rozvedená dcera stále dává děti na hlídání

Potřebovali bychom oddech

Ostatně finance jsou kámen úrazu obou. Zatímco dcera Monika žije ve volném vztahu, lépe řečeno sama a raději než nový mobil pro syna, pořídí si z měsíčního přísunu peněz drahé kecky. Syn zase rád utrácí za nákladné dovolené a tzv. „zážitky“. Vždyť proč ne, když prarodiče jejich ratolesti ochotně pohlídají, kdykoliv se na ně pískne.

A tak si s manželem říkáme, že už je na čase vymyslet způsob, jak jim slušně, ale názorně vysvětlit, že děti jsou jejich, nikoliv naše, a dokonce že i milující prarodiče by si od vnoučat občas rádi oddechli. Jak fyzicky tak finančně. Manžel už kolikrát rozhodl, „dnes bude ten den,“ ale nakonec se pořád k ničemu nemáme. Vždyť jsou to děti našich dětí a odmítání je v tomto ohledu těžké.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (37): Moje máma a tchyně se nesnášejí. Soupeří o vnoučata, děti z toho už mají trauma