Gabriel (36): Vidina peněz a úspěchu mi zastínila zdravý úsudek. Udělal jsem jedno chybné rozhodnutí a dodnes toho lituji

Jako malý chlapec jsem byl fascinován autíčky, která jezdila po písku, převážela náklady a pomáhala mi stavět imaginární stavby. Tato vášeň mě provázela celým dětstvím a postupně se přetavila v jasnou představu o mé budoucí kariéře. Po škole jsem se rozhodl jít za svým snem, absolvoval potřebné kurzy a získal certifikace, které mě připravily na práci jeřábníka. Krátce nato jsem nastoupil na stavbu a stal se součástí skutečných stavebních projektů.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (42): Po návratu z mateřské se ke mně šéfová chovala jako k odpadu. Ze stresu mám poškozené zdraví a jsem bez práce

Zamiloval jsem si práci ve výškách

Měl jsem štěstí na správné lidi, a tak nebylo překvapením, že mě hned po kurzu přijala jedna z největších stavebních firem. Atraktivní plat a profesionální zaškolení mě rychle dostaly do výborné pozice. Poháněl mě adrenalin a touha být vysoko nad zemí, téměř v oblacích.

Ovládání jeřábu vyžaduje maximální soustředění. Z té výšky jsem si připadal nepřemožitelně, jako bych dokázal zvládnout úkoly, které se jiným zdály nezvladatelné. Nabýval jsem až přehnaně pyšného pocitu jakési moci nad obrovským strojem.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (29): Práce snů se změnila v dřinu bez výplaty. Šéf na mě ušil boudu, ale já si to nenechala líbit

Práce bylo dost, a tak jsem rozšířil svůj tým

Zakázky se jen hrnuly a já si mohl dovolit víc, než jsem si kdy dokázal představit. Rozhodl jsem se osamostatnit, založil vlastní firmu a stal se šéfem týmu, který jsem sám vedl. Do týmu jsem přijal posilu, mladíka jménem Lukáš. Odhodlaný, pracovitý a ambiciózní, připomínal mi mě samotného. Postupně jsem mu svěřoval stále více odpovědnosti, což mu umožnilo profesně růst a zároveň si dobře vydělat.

Firmě se dařilo, rozšířil jsem podnikání o licence na těžkou techniku, zatímco Lukáš pracoval s nasazením, které mě neustále utvrzovalo v tom, že je na svém místě. Jednoho dne za mnou přišel s úsměvem a oznámil: „Šéfe, budu táta!“

Mohlo by Vás zajímat:

Leoš (32): Líbí se mi jedna kolegyně v práci. Jenže se o ní nese, že žije s maminkou a je panna

Vidina peněz a úspěchu mi zastínila zdravý úsudek

Dařilo se nám, a tak jsme přijali lukrativní zakázku, která znamenala desítky hodin přesčasů. Celý tým souhlasil, práce se rozběhly a všichni jsme se plně ponořili do projektu, na úkor rodinného života.

Jednoho dne mi zavolal Lukáš: „Šéfe, nemůžu dorazit, něco se děje s miminkem.“ Byl jsem frustrovaný, situace byla kritická a všude mi „teklo do bot“. „Luky, nějak to vymysli, ale zítra buď na stavbě. Nemůžu si dovolit pustit nejlepšího člověka. Všichni jste s tím souhlasili,“ odpověděl jsem bez větší empatie.

Lukáš dorazil, ale byl roztěkaný a počasí nám v ten den vůbec nepřálo. Já dohlížel na jiný tým a nemohl jsem se zbavit pořád toho divného pocitu, proto jsem mu pravidelně volal. Nakonec telefon zvedl kolega Petr: „Šéfe, stala se nehoda. Lukáš je v nemocnici.“

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (26): Zůstat v práci přesčas se mi krutě vymstilo. Dodnes mám trauma z tamější toalety

Kdybych mohl vrátit čas, změnil bych své rozhodnutí

Okamžitě jsem vyrazil za ním. Když jsem dorazil, bylo už pozdě. Lékař mi sdělil, že Lukáš podlehl rozsáhlým zraněním. Petr mi později vysvětlil, že Lukáš nezkontroloval správné upevnění nákladu, který se uvolnil a zřítil přímo na něj. Dva další kolegové byli těžce zraněni, ale naštěstí přežili. Nejtěžší chvíle však nastala, když jsem musel sdělit tragickou zprávu jeho ženě. Následné tahanice u soudu, které měly dopad na pověst firmy i na mou kariéru, byly jedny z nejhorších období mého života. S odstupem času mě nejvíc mrzí, že jsem na Lukáše tlačil, i když jsem věděl, v jaké situaci se nachází.

Další příběhy ze života

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (40): Dědictví po tátovi zničilo naší rodinu. Majetek mým sourozencům vygumoval mozky