Ivana (53): Z mojí matky je najednou senilní stařenka. Stačila jediná operace a změnila se k nepoznání

Moje matka byla stále v pohybu, dokud nemusela na operaci kyčle. Hned poté následovaly dvě závažné nemoci a ona už se z toho kolotoče nedostala, stále jen mluví o nemocech. Opakuje se a připadá mi senilní a bláznivá. Nechce si nechat pomoci a skoro nevychází ven.

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (58): Moje krásná žena se mi mění před očima. Můžu jen pozorovat, jak se snaží porazit stárnutí

Máma šla na rutinní operaci

Moje máma byla vždy jako vítr, pořád se někam hnala. Buď za někým jela, někomu pomáhala, poklízela anebo něco vytvářela. Nikdy v klidu neposeděla. Musela u sezení aspoň něco opravovat, přešívat nebo sepisovat. Nepamatuji si, že by v klidu poseděla u knihy či filmu. Jak stárla, tak snad i zrychlovala. Jakoby se bála, že zpomalení by ji vykolejilo.

Nebyla daleko od pravdy. Musela na operaci kyčle a hrozně se toho bála. Nebála se bolesti, operace ani anestezie. Jen toho, že nebude mít v nemocnici co dělat. „Já se unudím,“ zoufala si a já jí musela slíbit, že budu denně u ní a zasypu jí křížovkami. Operaci nakonec nezvládla tak dobře, jak si myslela. Rekonvalescenci jí zkomplikovaly dvě nemoci po sobě.

Musela nakonec odpočívat mnohem déle. Bolelo ji všechno možné, špatně se hojila a psychicky na tom byla bídně. Lékaři mluvili o depresi, nikdy bych to u mámy nečekala. Tvrdila, že depresi si vymysleli líní lidé. Navštěvovala ji celá rodina den co den a já viděla, jak máma chřadne přímo před mýma očima. Začala se opakovat a mluvit hlavně o svém zdraví.

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (32): Doktor mě poslal domů s obyčejnou angínou. O týden později jsem bojovala o život na operačním sále

Strašně rychle se změnila k horšímu

Najednou se stále litovala. Zveličovala jakýkoliv zdravotní problém a vymýšlela si stále nějaký nový. „Představ si, dneska mě brněla tvář. Měla bych k doktorovi zjistit, co to je. Mohlo by to být vážný,“ řekla mi s bolestným výrazem. Přidaly se potíže se zažíváním a máma hodně hubla.

Ještě nedávno byla tak čilá a upovídaná a najednou se z ní stala troska. Nezajímalo ji, jak se mají vnoučata a neplánovala, co zasadí na chatě na zahradě. Jen se děsila doktorů, nemocí a smrti. Když nemluvila o svém zdraví, ráda rozebírala, co se komu stalo strašného.

„Sousedka z prvního patra spadla na schodech a bude na vozíku,“ vyprávěla mi ve dveřích už asi potřetí. Zkoušela jsem jí domluvit, aby nebyla tak negativní. Vytáhnout její staré koníčky a oblíbená témata. Ale nereagovala na ně. Zestárla náhle tak o deset let a jakoby byla senilní. Možná se k tomu schylovalo déle, ale ta změna byla rapidní.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (57): Když jsem byla po operaci, snacha mi vůbec nepomáhala. Navíc z mého syna udělala paroháče

Odbornou pomoc odmítá

Zprvu jsem jí dávala čas, ale ten nehrál v nás prospěch. Vše se jen zhoršovalo, a tak jsem sehnala odbornou pomoc. Milou paní psycholožku, která si občas zajde za mámou popovídat. Máma totiž skoro nevychází ven, aby nechytila zase nějakou nemoc. Jenže jsem se se zlou potázala.

Máma mi vynadala, že z ní dělám blázna. „Nechápeš, co je stáří a bolest!“ Nikdo další v rodině mámu tak neřeší a její stav berou jako hotovou věc. „No, prostě stárne. Tak to chodí,“ řekl mi bratr. Mně ale nepřipadá tak rychlá změna normální.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ema (52): Manžel se v době mé operace choval jako dvanáctileté děcko. Místo aby mě odvezl z nemocnice, opil se namol