Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Paní Jarmila se ocitla na pokraji sil, když ji kvůli nemocem přestaly fungovat nohy. Stále věřila, že děti vychovala dobře, že se na ně bude moci spolehnout, až sama nebude moci. Místo toho ji však čekalo bolestné zklamání.
Když se stanete rodičem, vždy doufáte, že vychováte čestné a slušné lidi s dobrým úsudkem a pevnými hodnotami. Celý život jsem pracovala jako pedagog a dala život čtyřem krásným a úspěšným dětem. Přesto si dnes kladu otázku, kde jsem udělala ve výchově chybu.
Chápala jsem je, i když na mě přestaly mít čas
Znáte ten pocit, kdy děti dospějí, rozletí se do světa a vy si sotva uvědomíte, že je hnízdo prázdné? Náš nejmladší syn dokončil vysokou školu a hned se oženil. Všichni čtyři naši potomci se rozutekli, někteří do ciziny, jiní více než sto kilometrů daleko. Těšila jsem se, že s příchodem vnoučat se budeme pravidelně setkávat, že dům opět ožije radostí. Ale žádné z těchto přání se nesplnilo.
Spolu s manželem jsme roky pracovali na našem domě na samotě. Dům jsme zrekonstruovali s láskou a péčí a vytvořili z něj útulné místo, kde jsme si představovali hlídání vnoučat a společné chvíle s rodinou. Bohužel realita byla jiná. Děti nás navštěvovaly jen zřídka, většinou jednou nebo dvakrát do roka. Občas zavolaly, aby se zeptaly, jak se máme, ale bylo těžké se vyrovnat s tím, jak moc mi chyběly. Víc, než bych si kdy dokázala připustit. Přesto jsem se snažila jejich volbu pochopit, svět je tak velký a láká svou rozmanitostí.
Po smrti manžela se vše změnilo
Stalo se to dříve, než jsem čekala. Můj manžel podlehl zápalu plic po deseti dnech v nemocnici. Byla to obrovská rána, která mě hluboce zasáhla. Přesto mě potěšilo, že všechny děti přijely, aby mi v té nejtěžší chvíli pomohly. Druhý syn mi dokonce oznámil, že budu babičkou. Byla jsem smutná a šťastná zároveň. Všichni zůstali u mě, starali se o mě a já poprvé za dlouhou dobu cítila, že jsem jako matka neselhala.
Neustále si prohlížely náš dům, diskutovaly mezi sebou a stále se o něčem dohadovaly. Nakonec mě posadily ke stolu a začaly na mě společně tlačit. Nejstarší dcera začala: „Mami, jak to tady na samotě chceš zvládat?“ Nebyla jsem připravená na podobné otázky, ale připadalo mi, že jim jde o mou bezpečnost a pohodu. Alespoň zpočátku jsem si to myslela.
Děti mě přesvědčily, abych dům opustila
Můj zdravotní stav se zhoršil. Kvůli cukrovce a špatné funkci cév mi přestaly sloužit nohy. Mé milované děti mě přesvědčily, že potřebuji být pod nepřetržitou péčí na místě, kde se o mě dobře postarají. Dům prodaly a peníze si rozdělily mezi sebe. Počítala jsem s tím, že jim ho jednou nechám, ale vše se odehrálo tak rychle, že jsem neměla ani čas si to pořádně uvědomit.
Měla jsem také dost našetřených peněz, ale pocit jistoty mi nepřinesly. Děti jsem totiž téměř nevídala. Možná jednou do roka přijely na krátkou návštěvu. Mezitím jsem se dozvěděla, že už mám tři vnoučata, která jsem však znala jen z fotografií.
Navštívil mě jen pod záminkou půjčení peněz
Snažila jsem se navázat kontakt s každým z mých dětí, často jsem jim volala. Bohužel jsem se často setkala s podrážděnými reakcemi a sliby, že zavolají později nebo napíšou, což se však nestalo. Připisovala jsem to zapomnětlivosti, ale opakovalo se to čím dál častěji.
Nejmladší syn mě však mile překvapil svou návštěvou. Strávil se mnou několik dní a ubytoval se poblíž domova, kde jsem žila. Bylo krásné s ním trávit čas a dozvědět se, jak se mu daří. Po pár dnech mě však požádal o peníze na auto. Zeptala jsem se ho: "A když ti ty peníze půjčím či dám, budeš mi aspoň volat?" Byl překvapený mou otázkou a odpověděl: "No jasně, mami, vždyť jsem tvůj syn." Co myslíte, zavolal? Ano, ale až po půl roce. Cítím se strašně osamělá a také zklamaná.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
