Jindřiška (49): Vnoučata mojí kamarádky mi zdevastovala zahradu. Tak nevychované děti jsem nikdy neviděla

Zatím mám jen jedno vnouče, ale řekla bych, že je lépe vychované. Minimálně poslouchá. Když jsme spolu na zahradě, nic nelikviduje. Poklidně si hraje.

Mohlo by Vás zajímat:

Slávek (63): Výroba velikonoční výzdoby s vnoučaty zavinila, že mohu vymalovat půl baráku

Neodsuzuji, ale rozdíly vidím

Často hlídám svého vnuka Martínka. Jsou mu čtyři roky. Taky dokáže zlobit. Někdy, když nemá náladu a není po jeho, umí se vztekat. Ale nezažila jsem, aby na zahradě něco záměrně likvidoval. Když ho hlídám v létě, naopak mi pomáhá. Má malou konev a dokáže hodinu chodit a zalévat rostliny. Na zahradě mám jak relaxační zónu, tak část zahrady, kde pěstuji zeleninu.

U slunečníku s lehátkem mám na zemi okrasné kamínky. Nikdy se nestalo, že by Martínek házel kamínky do trávníku. Jednou, když byl malý, tak to zkusil, ale když jsme mu jeho chování vysvětlili, tak to už víckrát neudělal. Asi jsem nabyla dojmu, že všechny děti jsou podobného ražení jako vnuk. Asi jsem měla v životě štěstí, protože ani jedno z mých třech dětí nebylo zákeřné.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (68): Vnoučatům je rok a půl a ještě nikdy jsem je naživo neviděla. Jen posílám peníze a koukám na videa

Vnoučata mé kamarádky jsou za trest

Asi před týdnem jsem potkala ve městě kamarádku Marii. Vím, že bydlí v paneláku, a tak jsem ji pozvala na kávu k sobě na zahradu. „To moc ráda přijdu. Káva na sluníčku v zeleni mi přijde vhod,“ usmála se kamarádka. Jenže včera, když Marie dorazila, tak s sebou přivedla i svá dvě vnoučata. Klukovi je necelých šest let a holce čtyři. Takže děti, kterým se již dá leccos vysvětlit.

Mrzelo mě, že jsem o tom, že přijdou děti nevěděla dopředu. Asi bych si taky vzala na odpoledne vnuka k sobě. A hlavně bych dětem koupila nějakou sladkost pro radost. Uvařila jsem kávu a než jsem s ní přišla k zahradnímu stolku, vnímala jsem, že se děti nudí. Visely na Marii a znuděně žadonily, aby už šly domů. Vytáhla jsem jim odstrkovadlo, malou trampolínu a odkryla pískoviště.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (65): Můj syn a snacha si myslí, jak mě baví hlídání vnoučat. Já si to ale vůbec neužívám a těším se, až odrostou

Moc volná výchova je kontraproduktivní

Jenže děti si hrát neuměly. Nic je nebavilo. Asi hodinu se zabavily na pískovišti. Jenže když jsem se otočila jejich směrem, zmrznul mi úsměv na tváři. Děti značnou část písku naházely do okrasných kamínků a kamínky pro změnu do pískoviště a do trávníku. Marie, která seděla jejich směrem a dívala se na ně, nezasáhla. Rozmrzele jsem dětem vysvětlila, že se takto chovat nesmějí. Hodily lopatičkou a šly do zadní části zahrady.

Po očku jsem je sledovala, seděly na trávníku. Uklidnila jsem se a povídaly jsme si s Marií. Když jsem šla pro děti do zahrady, chtělo se mi brečet. Otrhaly skoro všechny květy na borůvkách. Dále pošlapaly záhonky, kde už jsem měla mladé rostlinky ředkviček a mrkve. Vrcholem jejich díla bylo, že ulámaly slabé větve u keře muchovníku. Děti mi připadaly jako by nikdy nebyly v přírodě. Kdykoliv jsem jim nějaké chování zakázala, vztekaly se a do něčeho koply. Byla jsem ráda, že odešly. Kamínky v trávníku mě štvou nejvíc.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zdena (50): Můj syn se měl oženit a dát mi vnoučata. Místo toho promarnil svůj život