Paní Jindřiška je rozčarovaná z toho, do jaké ženy se její syn zamiloval. Možná je hezká, ale v hlavě toho zrovna moc nemá. Pak Jindřiška s hrůzou zjistila, čím se její budoucí snacha živí. A to nebylo poslední překvapení...
Moje snacha je úplný prosťáček. S lítostí musím přiznat, že můj syn se nechal okouzlit jejím vzhledem a neuvědomil si, že má hloupost doslova napsanou na čele. Varovala jsem ho před touhle dívkou, ale měl na očích klapky a nechtěl mě poslouchat. Obvinil mě, že se pletu do jeho věcí a snažím se mu řídit život.
První dojem nebyl dobrý
Vůbec nechápu, kde můj syn Robert (29) našel Martinu (27). Když jsem se ho ptala, jak se poznali, hned změnil téma. To ve mně vzbudilo zvědavost a začala jsem se zajímat o to, co skrývá. Syn mě ujišťoval, že si vede skvěle a je tak úžasná, že si ji hned zamiluji.
Nikdy jsem neměla ambice být tou matkou, která dítěti za každou cenu vnucuje svůj názor a kritizuje jeho životní rozhodnutí. Ale v případě Martiny se mi hned rozsvítila varovná kontrolka. Vím dobře, že krásná žena dokáže omámit i toho nejchytřejšího muže. Myslela jsem si ale, že můj syn se nenechá lapit jen na pěknou tvářičku.
Říká se, že nemáme soudit knihu podle obalu, jenže když mi ji Robert představil, nestačila jsem zírat. A nebylo to v dobrém smyslu. Měla na sobě tak hluboce vykrojené šaty, že bylo snadné vidět, co má pod nimi. K tomu dlouhé nehty nalakované zvláštní barvou – něco mezi černou a tmavě modrou. A její make-up... byl tak těžký, skoro divadelní. Jak někdo může takhle chodit každý den? Nejsem proti tomu, aby se člověk upravoval, ale všechno má své meze.
„Mami, to je moje přítelkyně, o které jsem ti tolik vyprávěl,“ zářil Robert pýchou.
„Těší mě,“ řekla jsem a snažila se, aby nepoznal, jak moc se stydím. Jeho táta se musí v hrobě obracet...
Synova přítelkyně je hloupá
Doufala jsem, že horší to už být nemůže. Ale pak jsem slyšela, jak mluví. Měla omezenou slovní zásobu a každou chvíli opakovala, jak je Robert její „roztomilý medvídek.“ Samozřejmě, že jako matce mi záleží na tom, aby měl můj syn starostlivou a milující manželku, ne nějakou hloupou slečinku.
Pochybovala jsem, že by někdo takový zvládl vést domácnost a vychovávat děti. Robert vždycky toužil po velké rodině, ale k tomu je potřeba správná žena. Martina nevypadala jako ideální kandidátka. Co na ní viděl?
Jednoho dne mi Robert oznámil, že po práci přijde na kávu. Naštěstí přišel sám, a tak jsem si řekla, že to je dobrá příležitost promluvit si o Martině. Zejména když už ji stihl požádat o ruku.
„Vím, že ti k srdci moc nepřirostla,“ překvapil mě, protože jsem si myslela, že jsem své pocity docela dobře maskovala.
„Hlavní je, že jsi šťastný,“ odpověděla jsem vyhýbavě.
„Prosím tě, mami, nejsem slepý.“
„No...“ povzdechla jsem si, „Nechtěla jsem nic říkat, ale budeš s ní mít problémy.“
„Jsi jen předpojatá.“
„Ne, nejsem předpojatá,“ odpověděla jsem a napila se kávy, „ale něco o životě vím.“
„Ty vždycky všechno víš nejlíp,“ ušklíbl se podrážděně.
„Jen tě varuju, abys toho pak nelitoval...“
Ještě jsme chvíli mluvili o banálních věcech, ale napětí mezi námi neopadlo. Však Robert brzy zjistí, že mám pravdu...
Má zvláštní povolání
Jednoho večera jsem se vracela z kavárny, kde jsem strávila několik hodin klábosením s kamarádkou, a zastavila jsem se u Roberta. Chtěla jsem si od něj půjčit jednu knihu, a protože kavárna byla nedaleko jeho bytu, využila jsem příležitosti. Zeptala jsem se, kde je Martina. Řekl mi, že je v práci. A pak prozradil, čím se živí.
„To si děláš srandu,“ nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšela.
„No, chtěla jsi to vědět, tak teď to víš...“ pokrčil rameny.
Byla jsem v šoku. Moje budoucí snacha pracovala v nočním klubu jako takzvaná tanečnice. Upřímně řečeno, neměla jsem chuť dozvědět se další podrobnosti.
Nechápala jsem, kde se to pokazilo. Takhle jsem přece svého syna nevychovala. Jak se teď podívám lidem do očí? Nemohla jsem uvěřit, že něco takového toleruje. Kdybych byla na jeho místě, zakázala bych jí vystavovat se před cizími muži a ukazovat své tělo. Byla jsem zklamaná a zahanbená z jeho chování. Zklamal mě víc než kdokoli jiný. Možná je dobře, že jeho otec už nežije, protože by mu to zlomilo srdce.
Do plánování svatby a hostiny jsem se nepletla. Myslela jsem si, že pokud Robert bude potřebovat mou pomoc, sám o ni požádá. Od té doby, co jsem zjistila, že budu tchyní tanečnice z nočního klubu, můj vztah se synem nebyl dobrý. Modlila jsem se, aby mu ten nesmyslný nápad se svatbou vyprchal z hlavy, ale zřejmě mě Bůh neposlouchal. Co mě děsilo ještě víc, bylo, že neplánovali podepsat předmanželskou smlouvu. Řekla jsem mu, že to není rozumné, ale bylo to jako mluvit do zdi...
Musela s pravdou ven
Měla jsem problémy se srdcem a lékař mi doporučil pobyt v sanatoriu. Říkala jsem si, že to pro mě bude dobré. Alespoň si v klidu odpočinu. Nepopírám, že manželství mého syna mi dalo pořádně zabrat, jak fyzicky, tak psychicky.
Pár dní před odjezdem jsem Roberta požádala, aby mě odvezl do sanatoria.
„Je mi to líto, ale není to možné,“ řekl a rozpačitě rozhodil rukama.
„Cože? Stalo se něco?“ zeptala jsem se znepokojeně.
„Máme dočasné finanční problémy, nic vážného.“
„Přišel jsi o práci?“ zeptala jsem se vyděšeně.
„Ne, ale musel jsem prodat auto a pár dalších věcí...“ odpověděl neochotně.
„Cože?“ byla jsem v šoku.
„Kvůli Martině...“
Měla jsem na jazyku sarkastickou poznámku, ale na poslední chvíli jsem se zarazila. Ukázalo se, že Martina měla problémy s hazardem, ještě než potkala Roberta. Neřekla mu o tom, protože se bála, že by o ni ztratil zájem. Snažila se sama splatit své dluhy, ale nakonec se zadlužila ještě víc a došlo to až k exekuci.
Robert na to přišel, když našel dopis od exekutora. Teprve tehdy mu přiznala všechno. Dluh byl opravdu obrovský. Slíbil, že jí pomůže, ale jen pod podmínkou, že půjde na terapii, nechá práce v nočním klubu a najde si něco jiného. Samozřejmě souhlasila, protože neměla jinou možnost. Myslím si, že ho záměrně využila, ale nechala jsem si to pro sebe. Snad se z toho Robert poučí, protože já to za něj neudělám...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.