Jiřina (27): Asi jsem prokletá a hezký byt si nikdy nenajdu. Pokaždé je tam něco špatně

A je to tady zase. Problém. Už mám pocit, že jsem prokletá. Zase je něco špatně. Já si snad nikdy nevyberu byt, kde bych žila dlouhodobě a spokojeně.

Mohlo by Vás zajímat:

David (52): Pronajal jsem byt po rodičích. Už první zkušenost s nájemníky mě ale znechutila

Trable s podnájmem neberou konce

Po maturitě jsem šla pracovat. Dělám v zemědělském družstvu v laboratoři. Práce mě baví, a tak respektuji i nižší finanční ohodnocení. Ale i kdybych brala o pět tisíc víc, ceny bytů jsou tak vysoké, že stejně na hypotéku nedosáhnu. Jsem sama, nemám žádného partnera, a tak je pro mě zatím jedinou možností žít v nájmu.

Pár let po maturitě jsem žila s rodiči, jenže jsem cítila, že to není cesta, kterou bych chtěla jít. Poděkovala jsem jim za vše a našla si svoje první bydlení. To bylo před čtyřmi lety. Ve svém malém bytě jsem vydržela necelý rok. Majitel mi po celou dobu sliboval, že odstraní závady a nic se nedělo. Na to, že tam mnoho věcí nefungovalo, tak jsem tam vydržela dlouho.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (34): Podnájemnice si z mého bytu udělala hodinový hotel. Jednou jsem doma potkala cizího chlapa

Asi jsem prokletá

I moje další dvě bydlení byla problematická. Jednou jsem zkusila sdílené bydlení. Ale už za pár měsíců jsem věděla, že to není nic pro mě. Společné prostory a sociální zařízení se mi příčily. Ani třetí bydlení nebylo podle představ, a tak jsem si našla svůj poslední byt. A z kraje jsem byla nadšená. Skvělá lokalita, hezký slunný byt, majitel pohodář a cena nebyla přemrštěná.

Jenže mi můj pocit nadšení opět začala kazit sousedka. Delší dobu se mi zdálo, že když otevřu okno, cítím hnilobu a divný smrad. I chodba domu nepříjemně zapáchala. Před časem se mi začalo zdát, že snad mám smrad už i v bytě. A začala jsem se pídit po zdroji. Objevila jsem, že stará sousedka si nosí domů věci, které vyhrabe v kontejneru. Jsou to často rozbité věci, které nemůže snad ani potřebovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Anita (48): Byla jsem ráda, že dcera odešla z naší vesnice do Brna. Dokud jsem nezjistila, jak platí nájem

Dokud není problém, je vše zalité sluncem

Řešila jsem situaci s majitelem bytu. Ten přislíbil, že to začne řešit se správcem objektu. Viděla jsem, že byli za sousedkou. Jenže nepochodili. Ona žádný zápach necítí. Co si nosí do bytu je její věc. „Nechte mě být. Určitě chcete můj byt. Odhalila jsem vás. Všechny věci, co mám v bytě potřebuju,“ křičela na sousedy, kteří se snažili zápach v domě řešit také.

Evidentně je stará sousedka nějak psychicky nemocná a hromadí v bytě staré věci. Pravděpodobně byt neuklízí a má tam i staré a plesnivé potraviny. Nevím. Ale zápach, který vychází z jejího bytu, když otevře dveře, je strašný. Zatuchlina, hniloba a já nevím co ještě. Takže to vypadá, že se budu opět stěhovat. Nevydržím bydlet v takových podmínkách. Mám pocit, že už mi smrdí i oblečení.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Táňa (45): V novém bytě mě budily děsivé rány. Myslela jsem, že tu straší předchozí nájemník, ale problém byl jinde