Facebook
Instagram
Jitka věděla, že její manžel pije a někdy se na něj nelze spolehnout. Ovšem to, že zmešká narození svého třetího dítěte a další věci s tím spojené, bylo moc už i na ni.
Můj manžel Standa (40) dával přednost alkoholu před rodinou až příliš často. Nebylo tomu jinak ani tehdy, když se narodil náš druhý syn. Manžel se prostě sebral a šel slavit.
Manžel šel pít s kamarády
Bolesti, které jsem cítila, byly stále silnější a kontrakce se objevovaly častěji. Věděla jsem, co to znamená, protože jsem už měla za sebou dva porody a nebyly to příjemné vzpomínky. Nyní jsem očekávala další dávku "zábavy". Termín jsem měla stanovený až za dva týdny, ale věděla jsem, že je čas jet do nemocnice.
Zavolala jsem Standovi. Po několika dlouhých zvoněních jsem slyšela jeho veselý hlas.
"Jitko? Sluníčko moje, co se děje?"
"Pil jsi..." konstatovala jsem.
"Jitko, miláčku..." blekotal. "Dostal jsem prémie, tak jsme to šli oslavit!"
"Mohla bych se na tebe alespoň jednou spolehnout?" zeptala jsem se, aniž bych očekávala odpověď. Už jsem ji znala.
"Ale... o co jde, Jitko?"
"O nic... o nic. Musím jet do nemocnice. Myslela jsem, že mi pomůžeš..."
"Do nemocnice? Proč?"
"Rodím! Ozvi se, až vystřízlivíš!" vykřikla jsem a rychle zavěsila.
Do porodnice jsem musela jet sama
Nevšimla jsem si, že mé děti už nějakou dobu stojí ve dveřích a pozorně poslouchají, o čem se bavím s jejich neschopným otcem.
"Mami, rodíš?" zeptal se Honzík (6). Už chodil do školy a hodně věcí chápal. "Už? Říkala jsi, že to bude ještě chvíli trvat."
"Zlato, to se nedá přesně předpovědět..."
"Aha. A co teď?"
"Teď vás musím nechat u sousedů a zavolat si taxi."
"Mami, ty zavolej to taxi, já ti odnesu tašku dolů ke dveřím. Strýček Roman je doma, viděl jsem ho vracet se z práce, můžeme jít k němu."
Do očí mi vyhrkly slzy. Manžel je k ničemu, ale aspoň syn je opravdový muž. Zavolala jsem tedy taxi, odvedla Honzu a Zuzanku (4) k sousedům a jela do nemocnice. Hned jsem šla na porodní sál. Byla jsem ráda, že mi voda nepraskla v autě. Cítila bych se trapně, protože taxikář byl nesmírně milý a ochotný.
Proč, ksakru, když je na světě tolik fajn chlapů, já si musela vybrat opilce? Standa sice normálně chodil z práce střízlivý, ale jakmile se objevila příležitost, hned se opil.
Můj manžel hodně pije
Když mé tělo sužovaly další kontrakce, před očima se mi promítaly scény se Standou. Poprvé jsem ho viděla totálně opilého na naší svatbě. Možná jsem tehdy měla vzít nohy na ramena, ale přesvědčovala jsem se, že je prostě šťastný, že jsme se vzali. Potom byl dlouho klid, takže jsem to považovala za jednorázový úlet. Bohužel jsem byla hodně naivní.
Každá rodinná oslava končila stejně - můj manžel usnul u stolu, nebo ho někdo střízlivější odnesl do postele. Naštěstí nebyl po alkoholu agresivní, což bylo dobré. Neměl velkou výdrž, to bylo zároveň špatné i dobré. Stačilo málo, aby se opil, ale zase to bylo ekonomické, protože rychle měl dost a usnul.
Postupem času mu rodinné oslavy nestačily. Stále častěji hledal příležitosti k pití. Alkohol byl skvělý na oslavu povýšení kamaráda, prémií nebo odchodu neoblíbeného kolegy. Samozřejmě bylo třeba oslavit i narození dětí, jak svých, tak cizích. Když se narodil Honzík a později Zuzanka, Jirka taky pil s kamarády. Ale v obou případech mě nejprve odvezl do nemocnice a počkal, až porodím.
Chtěla jsem velkou rodinu
Naštěstí můj třetí porod proběhl bez komplikací. Šlo to překvapivě rychle a hladce. Když bylo po všem a já držela v náručí svého syna, zaplavila mě vlna něhy. Milovala jsem své děti nade vše a tohoto malého drobečka jsem už také milovala celým svým srdcem.
Respektovala jsem, že některé ženy nechtějí mít děti. Ale věděla jsem, že já jsem pro mateřství stvořená. Když jsem zjistila, že jsem potřetí těhotná, byla jsem nadšená. Náš byt sice není dostatečně velký pro pět lidí, ale vůbec mi to nevadilo. Stejně jako mi nevadilo, že tentokrát nebyl otcem dítěte můj Standa....
Manžela jsem podvedla se sousedem
Před necelým rokem odjel můj manžel na několik týdnů na stáž do Nizozemska. Zůstala jsem sama s dětmi, což vlastně nebylo nic neobvyklého. Vždycky jsem vše zvládala sama, takže jsem jeho nepřítomnost nedramatizovala. Náhoda tomu chtěla, že v té době praskla trubka na toaletě. Normálně by se o to postaral Standa, ale protože nebyl doma, zaklepala jsem na dveře souseda.
"Ahoj, Jitko!" Roman (36) mě přivítal s širokým úsměvem.
"Ahoj, Romane!" usmála jsem se také. "Mám problém."
"Co se stalo? Jak ti můžu pomoci?"
"Standa je pryč a pokazila se nám trubka na toaletě. Pomůžeš mi?"
"Samozřejmě, hned to vyřešíme!"
Roman si prohlédl problém a pak šel do obchodu. Vrátil se s novou trubkou a nářadím. Rychle provedl výměnu a zkontroloval, jestli vše funguje. Hleděla jsem na něj s obdivem... Když se ke mně otočil, musela jsem mít stále zasněný pohled, protože mě políbil. Neprotestovala jsem. A neskončilo to u polibku....
Můj syn má jeho oči
Standa o ničem nevěděl a já na tom nechtěla nic měnit. Byla to chvilka slabosti, o které jsme s Romanem už nikdy nemluvili. Nic se mezi námi nezměnilo, udržovali jsme normální sousedské vztahy. Když jsem po nějaké době zjistila, že jsem těhotná, Standa byl nadšený a jako prvního pozval na oslavu právě Romana.
A teď jsem držela v náručí svého syna a usmívala se na něj. Díval se na mě svýma velkýma očima... Romanovýma velkýma očima. Ano, Gabriel zdědil ten podmanivý pohled po svém biologickém otci. Vadilo mi to? Ani trochu. Víc mě trápilo, jestli se můj ztracený manžel vrátil domů a postaral se o děti. Jako na zavolanou mi zazvonil telefon. Byl to Standa.
"Jitko, jak se cítíš? Kdy bude ten porod?" zněl překvapivě střízlivě.
"Já a Gabriel se cítíme velmi dobře. Vyzvedl jsi děti od Romana?"
"Vyzvedl. Jak to myslíš - já a Gabriel? Co to znamená?"
"Už je to za námi, porodila jsem. Máme syna."
"Jsem táta?" vykřikl radostně. "Honzíku! Slyšíš? Máš bratříčka!" řval střídavě do telefonu a na našeho prvorozeného syna, který stál vedle něj.
"Honzík se ptá, kdy bude moci vidět bratra."
"Řekni mu, že pravděpodobně v úterý mě propustí. Dám ti ještě vědět, kdy máš přijet."
Z porodnice jsem jela taxíkem
Opravdu, v úterý ráno přišel lékař a řekl, že během několika hodin dostanu propouštěcí zprávu a můžeme jet domů. Právě jsem sahala po telefonu, abych zavolala Standovi, když se na displeji objevilo příchozí volání od Romana.
"Ahoj, Romane. Děje se něco?" měla jsem špatné tušení.
"Ne, ne, vlastně nic..."
"Vlastně? Řekni mi, co se děje!"
"Neboj se, Jitko. Všechno je pod kontrolou. Jirka šel včera s kamarády slavit narození syna a... ještě se nevrátil. Vím, že tě dnes měli propustit."
"Ano, čekám na propouštěcí zprávu... Ježíši, nevrátil se? A co děti?"
"Všechno je pod kontrolou," konejšil mě Roman. "Nechal mi děti a klíče, takže strávily noc ve svých postelích. Od rána se ptají, kdy uvidí bratříčka."
"Romane, nevím, jak ti poděkovat..."
"To nic není. Jen mi řekni, jestli něco nepotřebuješ."
"Ne, už mám sbaleno. Znám svého manžela až příliš dobře..."
"Tak v kolik mám pro tebe přijet?"
"Zůstaň s dětmi, pokud můžeš. Vezmu si taxi. Děkuju..."
Když jsem jela taxíkem domů, Gabriel se na mě díval Romanovýma očima. "Vidíš, synku," řekla jsem mu tiše. "Tatínek tak oslavuje tvé narození, že nás zapomněl vyzvednout. Jsem zvědavá, jestli bude slavit stejně intenzivně, až se podívá do tvých očí..."
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Související články
