Facebook
Instagram
Katka má za sebou několik nepovedených vztahů, takže se smířila s tím, že bude sama. Přesto toužila po dítěti. A přemýšlela nad tím, jak otěhotnět.
Během vysokoškolských let jsem trochu zmoudřela. Pochopila jsem, že když s někým jdu na rande, nebo dokonce skončíme v posteli, neznamená to, že se z něj stane můj manžel a otec mých dětí. V pětadvaceti jsem měla za sebou pár románků, dokonce jsem s několika muži bydlela, ale s žádným jsem neplánovala společnou budoucnost.
Zlomil mi srdce
Pak jsem potkala Richarda. Bláznivě jsem se do něj zamilovala. Začali jsme spolu bydlet. Nevadilo mu, když jsem začala plánovat, kolik budeme mít dětí. Po dvou letech jsem čekala, že mě Richard požádá o ruku. Kdykoli mě pozval na romantický výlet nebo večeři, byla jsem si jistá, že teď už to přijde. Jenže jsem se pokaždé mýlila.
A pak nastal večer, kdy jsem byla přesvědčená, že už to vyjde. Na stole byly svíčky a víno, Richard chystal lasagne. Cítila jsem, že se schyluje k něčemu velkému. Jedli jsme, popíjeli víno, a já netrpělivě čekala na „dezert“.
„Katko, musím ti něco říct...“ začal. „Víš, byli jsme spolu šťastní. Ale... zamiloval jsem se. Nikdy bych neřekl, že se mi to stane...“
Jeho proslov mi zněl podivně, ale pořád jsem si myslela, že mluví o mně.
„Je tak mladá, žije naplno. Katko, je mi to moc líto...“ dodal a došlo mi, že má jinou. Druhý den jsem se odstěhovala.
Jedno zklamání za druhým
Čas plynul. Smířila jsem se s tím, že nebudu mámou před třicítkou. Uklidňovala jsem se, že dnes je to běžné. Mnoho žen se k mateřství odhodlá později.
Matěje jsem potkala online. Voněl skvěle, hezky se vyjadřoval. Sešli jsme se na druhé, třetí, čtvrté rande. Tentokrát to ale skončilo rychle. „Katko, jsi bezva holka. Ale myslím, že už vím, proč mi to se ženami nikdy neklaplo. Jsem gay...“ řekl mi u láhve vína.
Lukáše jsem potkala na oslavě kamarádčiných narozenin. Měl v sobě takový mužný, až zvířecí šarm. Byl z Brna, ale pracoval v Praze. Po půl roce vztahu jsem mu na rovinu řekla, že chci děti, rodinu a svatbu – zkrátka být spolu v dobrém i zlém.
„Já taky,“ zašeptal a začal mě líbat.
Kvůli Lukášovi jsem ztratila tři roky. V mém věku je to prakticky věčnost. Náhodou jsem zjistila, že má manželku a dítě. Na procházce jsem narazila na spolužačku z vysoké, která byla sestřenicí Lukášovy ženy. „Adéla říkala, že teď býváš často v Praze. Prej se malému Matýskovi stýská. A odkud vlastně znáš Katku?“ pronesla.
Podle toho, jak se Lukáš tvářil, jsem pochopila vše. Nechtěla jsem scénu. Zamumlala jsem, že pospíchám, a šla domů. Dorazil asi za hodinu, zatím jsem mu sbalila kufr s věcmi.
„Katko. Chtěl jsem ti to říct...“ omlouval se.
„Jestli okamžitě neodejdeš, přísahám, že zavolám tvojí ženě...“ pronesla jsem vážně.
Do minuty byl pryč. Další dva roky jsem žila v celibátu. Smířila jsem se s tím, že nejspíš zůstanu sama. Ale s tím, že nebudu matkou, jsem se smířit nedokázala. Začala jsem uvažovat o tom, že budu svobodnou matkou. Na papíře to vypadalo jednoduše: vyspat se s chlápkem, kterého sbalím v baru nebo na internetu. Naplánovat se to dalo snadno, uskutečnit už mnohem hůř.
Potkala jsem někoho mladšího
Byl listopad, chladno, rychle se stmívalo, nikam se mi nechtělo. Jenže kolegyně z práce naléhala, abych s ní šla na koncert jejího bratra. Nechtělo se mi poslouchat amatérské brnkání na kytaru, ale kolegyně se nedala odbýt. Natáhla jsem džíny, staré tričko a vyrazila. Koncert mě mile překvapil. Kapela hrála cosi jako moderní swing, zpěvák měl nádherně hluboký hlas a opravdu uměl zpívat.
„To je můj brácha Standa, ten s kontrabasem,“ pochlubila se kolegyně. Vypadal dobře, byl o dobrých deset let mladší než já. Po koncertě se Magda někam ztratila. O chvíli později se vrátila a vedla s sebou bratra.
"Hráli jste fakt dobře,“ řekla jsem.
„Vážně? Tak to jsem rád, že se vám to líbilo,“ odpověděl s velkým úsměvem.
Ale já slyšela hlavně to „vám“. Zklamaně jsem se podívala na Magdu. Ta se rozesmála. „Bráško, cos to provedl? Katka ti možná za chvíli chrstne pivo do obličeje.“
Tvářil se zmateně, a tak jsem se rozesmála i já. „Nic strašného. Jen mi nevykej, cítím se pak staře...“ pronesla jsem vesele.
Jako omluvu Standa koupil džbánek piva. Ani ve snu by mě nenapadlo, že si s o tolik let mladším klukem můžu tak skvěle popovídat. Než jsem se nadála, personál nás vyháněl z klubu, protože byly tři ráno. Byla jsem dost opilá, aspoň jsem si to namlouvala druhý den ráno, když jsem se probudila vedle Standy. Co jsem to udělala? Vždyť je to bratr mojí kolegyně, vůbec ho neznám! Standa něco zamručel ze spaní, přetočil se a peřina mu sklouzla z ramene. Zadívala jsem se na něj a... ničeho jsem nelitovala!
Chtěla jsem dítě
Té noci to neskončilo, začali jsme se vídat pravidelně. Standa neměl stabilní práci. Živil se koncertováním, skládáním hudby pro reklamy a divadelní hry. Pronajímal si malou garsonku, neměl ani řidičák. Nevadilo mi to, protože ve mně sílila touha po dítěti.
Co když je tenhle mladší kluk má poslední šance? Jenže co s tím? Kdybych mu řekla, že chci dítě, uteče. Zalhat mu a potají otěhotnět? To by byl podraz. Navíc jsem si uvědomovala, že se do Standy zamilovávám.
Po sedmi měsících známosti jsme spolu začali bydlet. Standa se staral o domácnost a vařil. Jednou jsem nakousla téma dětí. „Vím, že máš času dost. Ale já už ho moc nemám,“ řekla jsem mu.
„Chápu. Jen mi dej chvilku, abych si to srovnal v hlavě...“ pronesl zamyšleně.
Oddechla jsem si. První krok byl za mnou! O pár měsíců později jsem zjistila, že jsem těhotná. Nebyla to žádná lest – poctivě jsem brala antikoncepci. Doktor tvrdil, že to se prostě někdy stane. Vždycky jsem věřila, že den, kdy se dozvím o svém těhotenství, bude nejúžasnější v mém životě.
Jasně, měla jsem radost, ale i strach. Kvůli našim předchozím debatám o dětech jsem se bála, že Standa pojme podezření, že jsem si těhotenství "zařídila". Nemohla bych mu pak zazlívat, kdyby odešel. Jenže já už nedokázala žít bez něj. A taky jsem si nebyla jistá, jestli chci být svobodnou matkou. Věděla jsem, že mu to musím říct. Ale odkládala jsem chvíli, kdy to udělám.
Konečně jsem se stala matkou
„Katko, dostal jsem skvělou zakázku, to musíme oslavit!“ přiřítil se Standa jednou večer domů celý rozzářený. Vytáhl láhev whisky, nalil mi velkou sklenici.
„Stando, gratuluju. Jenže já s tebou pít nemůžu. Víš... jsem těhotná. Fakt to nebyl záměr, já vím, co jsme si říkali...“
Standa odložil sklenici, sebral z věšáku bundu a vystřelil z bytu... Byla jsem si jistá, že se vrátí jen pro své věci. A je to tady, budu samoživitelka...
Jenže on se asi za dvě hodiny vrátil s obrovskou kyticí. „Promiň, polekalo mě to. Ale už jsem si to promyslel. Bude to nejmilovanější dítě na světě!“ zvolal a pevně mě objal.
Pár měsíců po narození naší dcery Julinky jsem se vrátila do práce. Přes den se o malou stará Standa, občas mu pomůže moje máma. Jsem šťastná, že jsem na Standu počkala. Nemohla jsem si přát nikoho lepšího...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
