Facebook
Instagram
Klaudie už nad muži zlomila hůl. Žádný z těch, kteří ji pozvali na rande, totiž nebyl zajímavý. Místo toho, aby poslouchala nudné řeči o rybaření a dalších chlapských koníčcích, bude raději žít sama.
V životě jsem neměla moc štěstí na chlapy. Vdala jsem se ve čtyřiadvaceti za spolužáka z vysoké školy. Přišel mi tak inteligentní a světaznalý, že mi okamžitě zamotal hlavu. Když mě po dvou letech chození požádal o ruku, bez váhání jsem souhlasila.
V manželství jsem umírala nudou
Michal (30) byl dobrý manžel. Nekřičel, umýval po sobě nádobí a vždycky sklopil prkénko na záchodě. Ale k čemu to bylo, když jsem po šesti měsících manželství zjistila, že každý náš den vypadá úplně stejně? Vstávání, snídaně, práce, návrat domů, večeře a společné sledování filmů. Michal nebyl nijak zvlášť společenský, takže jediní hosté, kteří k nám občas přišli, byli rodiče a sourozenci.
O víkendech jsme obvykle uklízeli, dělali větší nákupy na celý týden a navštěvovali rodinu. Na dovolenou jsme každý rok jezdili do stejného penzionu, protože Michal znal majitele a jezdil tam od dětství.
Pomalu jsem začala umírat nudou. Samozřejmě jsem se snažila něco změnit, navrhovala jsem nové destinace nebo jsem ho tahala do hospody, ale nic se mu nikdy nelíbilo.
Jednou se mi ho podařilo přemluvit, aby šel s našimi kamarády ze školy do hospody, ale celý večer se tvářil, jako by mu někdo šlápl na nohu. Když jsme se vrátili domů, nepromluvil se mnou dva dny.
Nakonec jsem usoudila, že už nemám sílu trápit se s takovým nudným mrzoutem. Řekla jsem mu, že chci odejít. Byl překvapený, ale neprotestoval. Rozvod byl v podstatě formalitou, protože jsme neměli děti ani společný majetek.
Na rande jsme si neměli co říct
Poté mě kamarádka přesvědčila, abych si založila profil na seznamce. Dlouho jsem se tomu bránila, přišlo mi, že se člověk musí poznat naživo. Ale rozhodla jsem se to zkusit.
Prvním chlapem, kterého jsem tam poznala, byl Pavel (33). Sympatický úředník, se kterým jsme si dlouho psali o knihách. Ukázalo se, že máme rádi stejné autory. Po měsíci jsme se rozhodli setkat.
Vypadal úplně obyčejně - nízký blonďák s brýlemi, štíhlý a oblečený docela nenápadně. Setkali jsme se v módní kavárně ve městě. Očekávala jsem, že si budeme mít co říct, ale... po dvaceti minutách nám došla témata. Pavel prostě neměl žádné jiné zájmy než čtení knih.
Dalších čtyřicet minut jsem hledala způsob, jak se z té trapné schůzky vytratit, až mě naprosto náhodou zachránila kamarádka, která mi zrovna zavolala. Chystala se do kina s přítelem a dvěma kamarády. Prý jsou to fajn kluci.
„Samozřejmě, hned tam budu,“ odpověděla jsem a snažila se, aby můj hlas zněl trochu naléhavě. „Musím běžet, kamarádka potřebuje mou pomoc. Praskla jí trubka v bytě a všude má vodu,“ řekla jsem Pavlovi. V duchu jsem se radovala, že můžu utéct z tohoto strašně nudného rande.
„Jasně, chápu... Uvidíme se o víkendu?“
„Ehm, na víkend už mám plány... Tak ahoj!“ řekla jsem a rychle zmizela.
Pozval mě na rande
Ti kluci, s kterými jsem šla do kina, byli opravdu okouzlující. Moji pozornost okamžitě upoutal Tomáš (34). Měl neuvěřitelně modré oči.
Celý večer jsem hledala způsob, jak se k němu dostat co nejblíže, ale on nejevil žádný zájem. No, asi nejsem jeho typ.
O tři dny později mi zavolala kámoška a zeptala se, jestli si pamatuju toho kluka z kina.
„Ptal se, jestli by ses s ním nechtěla sejít. Řekla jsem mu, aby se ti ozval sám, a dala jsem mu tvoje číslo. Doufám, že se nezlobíš...“
„Samozřejmě, že ne... Neboj, nezlobím se!“ vykřikla jsem nadšeně. V duchu jsem už plánovala, co si vezmu na první schůzku s ním.
Ten kluk se mi ozval druhý den a pozval mě na pizzu. Souhlasila jsem.
Byla jsem nadšená
Kolegyně v práci si ze mě dělaly legraci, že se chovám jako teenagerka, která jde na první rande. Přesně tak jsem se cítila.
Když konečně přišel večer, vydala jsem se do domluvené restaurace, Už tam na mě čekal. Objednali jsme si a myslela jsem, že začne nějakou konverzaci. Ale on čekal, že se toho ujmu já. Tak jsem se ho zeptala, čím se živí.
„Pracuji ve firmě, která instaluje různé systémy do aut,“ odpověděl a sklopil oči, jako by to byl strašný zločin.
„To je... fascinující. A co děláš po práci? Máš nějaké koníčky?“
„Obvykle s kluky hrajeme hry na internetu.“
A to bylo vše. Už mě žádná další témata nenapadala a veškeré kouzlo tohohle krasavce zmizelo jako pára nad hrncem. Neměla jsem tušení, o čem bych s ním mohla mluvit, a on taky nejevil zájem mě poznat. Nepoložil mi ani jednu otázku.
Dojedli jsme pizzu a rozloučili se. Tato schůzka ze mě vysála zbytky energie. Cítila jsem se naprosto vyčerpaná. Zůstali už na světě jen ti nejotravnější chlapi a ti s vášní a energií jsou zadaní?
Randění možná není pro mě
Rozhodla jsem se dát seznamce ještě jednu šanci. Po několika týdnech jsem poznala Adama (27). Hodně cestoval po světě, jeho vyprávění mě fascinovalo. Měl jen jednu vadu: miloval rybaření. Myslím, že není nudnější činnost než rybaření.
Když navrhl rande, váhala jsem. Dvě předchozí setkání nebyla zrovna úspěšná. Bála jsem se, že zase budu přemýšlet jen o tom, jak utéct. Ale řekla jsem si, že dám mužům poslední šanci.
Adam navrhl, abychom si šli zahrát bowling a pak do hospody. Ten nápad se mi líbil. Bylo to něco zábavnějšího než jen celý večer sedět u stolu. Navíc jsem nikdy předtím nehrála bowling.
„Ne takhle! Musíš tu kouli hodit, jako bys ji chtěla položit a postrčit!“ rozčiloval se, když jsem znovu minula kuželky. Po nějaké době mi to začalo vadit. Chtěla jsem se bavit, ne hrát mistrovství světa. Když jsme se rozhodli jít do hospody, měla jsem už docela špatnou náladu.
„Kamarád mi sehnal moderní splávek typu waggler. Ještě jsem ho netestoval. Nechceš se mnou o víkendu jet na ryby?“ navrhnul Adam.
V tu chvíli jsem zpanikařila.
„Ne! To znamená... ne, víš, o víkendu se starám o mámu... a vůbec...“
Když jsem se vrátila domů, pocítila jsem úlevu. Jsem ráda, že jsem sama, že můžu trávit čas, jak chci já. A že nemusím chodit na žádné ryby! To snad raději budu stará panna...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
