Kristýna (34): Moje máma si myslí, že vnučku má rozmazlovat, ne vychovávat. Nemůžu jí to dovolit

Když jsem čekala Natálku, dala jsem si slib, že s ní budu co nejdéle. Chtěla jsem, aby vyrůstala se mnou, nechtěla jsem být jenom víkendová maminka. Pět let jsem ten slib s radostí dodržovala. Manžel vydělával, já se starala o domácnost. Jenže nedávno se naše finanční situace výrazně zhoršila. Manželova firma zrušila českou pobočku. Naštěstí si rychle našel novou práci, ale s platem šel výrazně dolů. Bylo jasné, že už nezvládneme zaplatit hypotéku, složenky a další věci, které se na nás valily.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (37): Moje máma a tchyně se nesnášejí. Soupeří o vnoučata, děti z toho už mají trauma

Musela jsem se vrátit do práce

O Natálku se začala starat moje máma. Miluje ji nade vše a byla nadšená, že nám může pomáhat. Navíc zrovna odešla do důchodu a sama přiznala, že neví, co s volným časem. Byla jsem ráda. Věřila jsem, že babička je lepší varianta než nějaká cizí paní na hlídání.

Jenže čím víc času spolu trávily, tím víc pochybností jsem měla. Na první pohled to může znít jako drobnost, ale pro mě je to zásadní – jde o jídlo. Odmalička jsem dceru vedla ke zdravému stravování. Chtěla jsem, aby jedla pravidelně, nepřejídala se a měla minimum sladkostí, limonád a chipsů. Ne že bych jí to nikdy nedovolila, nejsem tyran. Nezdravé věci dostávala jen občas a byla s tím v pohodě.

Když měla žízeň, napila se vody nebo domácí šťávy. K obědu si zvykla na zeleninu a trochu masa. Na svačinu měla jogurt, ne koblihy nebo balíček chipsů. V obchodech jsem často viděla děti, které vyváděly, když jim rodiče odmítli koupit čokoládu. Nechtěla jsem, aby moje dcera byla stejná.

Než jsem se vrátila do práce, promluvila jsem si o tom s mámou. Slušně jsem ji poprosila, aby dodržovala naše pravidla. „Samozřejmě, je to tvoje dítě. Vůbec nemám v plánu do toho zasahovat,“ ujistila mě tehdy. Jenže jsem brzy zjistila, že svůj slib porušila...

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (31): Za všechny mé neduhy může strava v dětství. Máma nestíhala vařit, tak jsme se cpali sladkostmi

Nevěřila jsem vlastním uším

Jednou jsme šly s Natálkou do malého obchůdku na rohu naší ulice. U pokladny se na ni usmála prodavačka a řekla: „Na co máš dneska chuť? Mám čerstvé koláčky a koblihy.“

„Děkuji, ale moje dcera sladké nejí,“ vložila jsem se do toho.

„Ale jí,“ odpověděla prodavačka. „Když sem přijde s babičkou, vždycky si něco vybere.“

Doma jsem se dcery zeptala, co jí babička dává. Nejdřív mlčela, říkala, že je to tajemství. Nakonec přiznala, že babička jí často kupuje sladkosti. A nechá ji sníst, co chce a kolik toho chce.

„Ale vždyť víš, že sladké škodí! Neřekla jsi to babičce?“ ptala jsem se rozčileně.

„Ano. Ale ona říká něco jiného,“ pokrčila rameny.

„Co jako?“

„Že jsem ještě dítě. A děti můžou všechno...“

Byla jsem v šoku. Nechápala jsem, jak může máma být tak nezodpovědná. Nejenže porušuje naše pravidla, ale učí dítě lhát a mít tajnosti...

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika (29): Máma mi hlídá dceru, jen když se jí to hodí. Pak proti mé vůli zasypává sociální sítě fotkami

Máma si nedá říct

Jakmile jsem se uklidnila, hned jsem zavolala mámě. Doufala jsem, že se omluví. Ale ona prostě zopakovala to, co říkala Natálka. „Je to dítě. Nemůžeš jí pořád něco zakazovat. A babičky jsou od rozmazlování, ne od výchovy...“ dodala.

Zavěsila jsem. Nechtěla jsem říct něco, čeho bych později litovala. Od té doby jsem s ní mluvila několikrát. V klidu a bez emocí. O pravidlech jsem už nemluvila. Zaměřila jsem se na zdraví.

Vysvětlila jsem jí, že sladkosti škodí, že dětská obezita je celosvětová epidemie. A pokud to takhle půjde dál, Natálka bude mít celý život problémy. Ani to nepomohlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (33): Máma nerespektuje moji výchovu, dává dětem na zadek a cpe je čokoládou. Holt jí je přestanu půjčovat

Dcera začíná vzdorovat

Máma pořád dokola říká, že Natálka je ještě malá, že se „vytáhne“ a pár kilo navíc nevadí. Cítím se bezmocná. Vím, že pokud to rychle nevyřeším, bude hůř. Natálka už teď doma zlobí, když jí nechceme dát sladké. Prosí, brečí a dokonce vyhrožuje.

Minule, když jsem jí nekoupila čokoládu, řekla, že se odstěhuje k babičce. Prý ji má radši. Pak se omlouvala, brečela, ale ta bolest v srdci už zůstala.

Manžel se naštval. Řekl mi, že musím být důrazná. Buď s tím máma přestane, nebo Natálce najdeme chůvu. To se ale lehko řekne. Miluju svou mámu. Jsem jí vděčná, že se o Natálku stará. Kromě těch sladkostí jí nemám co vytknout. A upřímně, na chůvu teď stejně nemáme peníze...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vlaďka (40): Manželovi rodiče si kupují naše děti sladkostmi. Dost nám to komplikuje život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].