Alžběta (69): Vnučka tvrdila, že mi manželův duch chce ublížit. Vypravily jsme se ho odprosit na hřbitov

Narozdíl od manžela Vladimíra jsem byla velmi senzitivní a věřila na nadpřirozené síly. I na to, že každý z nás má svého strážného anděla či že život smrtí nekončí.

Mohlo by Vás zajímat:

Maruška (21): S babičkou jsme se domluvily, že mi dá znamení, až jednoho dne zemře. Svůj slib splnila

Manžel vždycky dělal při návratu z hospody hluk

Díky své víře jsem žila spokojený a vyrovnaný život. Věděla jsem, že když někdo zemře, potkám ho znovu, byť třeba v jiné podobě. Jedna z mých vnuček, Hanka (18), je v tomto ohledu stejná jako já. Už když k nám jezdila jako malá, tušila jsem, že má v sobě něco výjimečného. Ona zase věděla, že jsem jediná, komu se se svými zážitky může svěřit.

Vyprávěla mi, jak s ní v pokoji žije nějaký muž nebo že vidí duše mrtvých, když jdou s matkou kolem hřbitova. Ta jí za to hubovala, ale já věděla, že nelže. Jak? Měla jsem to stejně. Tato schopnost nás velmi spojovala. Manžel byl mým opakem. Smál se, až se za břicho popadal, když se řeklo nadpřirozeno.

On měl jako koníčka hospodu. Každý večer šel na pár piv a vracel se s patřičným kraválem kolem půlnoci. Nejprve se nemohl trefit klíčem do zámku. Pak měl pro změnu problém za sebou zamknout, jak byl opilý. Vždycky mě tím vzbudil. Šla jsem a dveře za ním zamkla. Jestli jsme se kvůli tomu hádali? Vůbec. Byl to takový náš zvyk. Vladimíra jsem milovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (45): Poprvé v životě jsem stála tváří v tvář duchovi. Nepopsatelný zážitek

Ač zamčené, vchodové dveře byly dokořán

Po jeho smrti v důsledku srdeční příhody jsem zůstala v našem domečku sama. Mojí útěchou byla jen skutečnost, že věřím na posmrtný život. Pět dní po pohřbu za mnou přijela Hanka. Věděla, že nechci být sama. Ona jediná se nesnažila o zbytečný soucit. Ležely jsme spolu v posteli a vzpomínaly na dědu.

Odbila půlnoc a my zaslechly povědomé chrastění klíčů v zámku. „To zní, jako by se děda vracel z hospody,“ řekla jsem do ticha. Hanka tam chtěla jít, ale zastavila jsem ji: „Ne, ještě chvíli počkej, nesmíš ho vyrušit.“ Po chvíli bylo podle zvuku jasné, že se mu podařilo odemknout. Zvedla jsem se a šla se tam podívat.

Vchodové dveře byly dokořán. Ačkoliv jsem předesílala, že věřím na vyšší moc, tohle jsem nečekala. Něco jiného je věřit a něco jiného je vidět to na vlastní oči. Šla jsem blíž ke dveřím a zarazila mě zvláštní věc. Zámek byl v poloze zamčeno.

Mohlo by Vás zajímat:

Olívie (28): Lidé mě měli za blázna, protože mluvím s neviditelnými. Ukázalo se, že mám šestý smysl

Vnučka tvrdila, že mi jeho duch chce ublížit

Vzala jsem klíče, zámek odemkla, dveře znovu zavřela a zamkla. Lehla jsem si do postele a řekla jsem Hance: „Děda je určitě tady. Můžeme v klidu spát.“ Vnučka se jen usmála. Usnuly jsme. Kolem třetí hodiny ráno mě probudily něčí doteky. Myslela jsem si, že je to Hanka. Ta ale spala. Byl to manžel. Hladil mě  jako kdysi.

Neviděla jsem ho, jen jsem cítila jeho ruce na tváři. Hanka se také vzbudila a vyjekla: „Babi, sklání se nad tebou stín.“ Rukou se ho snažila odehnat jako roj včel. Ječela jak smyslu zbavená. Dostala jsem strach.

Hanka u mě zůstala ještě týden. Každou noc se opakovalo totéž. Hanka mě prosila, abychom zašly na hřbitov. Chtěla dědu požádat, aby k nám nechodil. Tvrdila, že jeho duch mi chce ublížit. Raději jsem ji poslechla.

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.