Aneta (24): Z lodžie se v noci ozývaly kroky, ač tam nikdo nebyl. Později jsem se dověděla, co se v bytě stalo

Po rozchodu s přítelem Ivanem (28) jsem se přestěhovala do nového bytu a zpočátku se tetelila blahem. Třípokoják s lodžií, který jsem si moderně vybavila, neměl chybu. V domě nežilo ani moc nájemníků, panoval tam vesměs klid, což se mi také líbilo. Jedinou nevýhodou byla pouze absence výtahu, ale protože jsem bydlela ve druhém patře, tolik mi to nevadilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (32): V novém domě usínáme každý večer nervózní. Děsí nás záhadné zvuky, kroky a stíny

Uslyšela jsem kroky z lodžie

Euforie ze mě ovšem postupně vyprchávala. Vše odstartovala příhoda z jedné chladné noci. Už nějakou dobu předtím se mi hůř spalo. Často jsem se probouzela, což jsem přičítala nervům. Brala jsem si prášek, abych zabrala a spala v klidu celou noc. Jenže ani sedativa tenkrát nepomáhala.

Když jsem se tradičně někdy kolem druhé ráno probudila, zaslechla jsem kroky. Přicházely z lodžie, jež sousedila s ložnicí. Chvíli jsem zůstala v posteli a šponovala uši.

Slyšela jsem slabé dupání, jako by někdo přecházel sem tam. Myslela jsem, že to asi bude nějaké zvíře. Zvedla se z postele a šla na lodžii. Rozhlížela jsem se doleva doprava, ale nikoho nezahlédla. Prázdno. Nebo přesněji řečeno úplně mrtvo.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (31): Záhadné kroky v bytě mě děsily k smrti. Museli jsme se odstěhovat, jinak bych se zbláznila

Kroky se vrátily hned další noc

Vrátila jsem se tedy pod peřinu, kroky ustaly a já se snažila zabrat. Přibližně po čtvrthodině se mi to skoro už povedlo, když vtom jsem opět zaslechla dupání z lodžie. Přemýšlela jsem, co to ksakru může být, ale únava mě nakonec přemohla a já usnula. Ráno pro probuzení už bylo všechno v normálu. Šla jsem se ještě podívat na lodžii, nic podezřelého však nespatřila.

Říkala jsem si, že se mi to možná jenom zdálo, jenže další noc se situace opakovala. Tentokrát mi přišlo, jako by se na lodžii pohybovaly dvě osoby. Kroků bylo totiž daleko víc. Oblékla jsme se, hodila na sebe bundu a šla na vzduch.

Na lodžii jsem si sedla na židli, strávila tam asi deset minut, jenže krom dvou opilců, kteří se vraceli z hospody, jsem nic zvláštního nezaznamenala. Vládlo tam hrobové ticho. Nechápala jsem...

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (55): Při cestě po schodech jsem uslyšela podivné kroky a zahlédla stín. Byl to můj zesnulý muž?

Byt jsem raději prodala

Vzdala jsem to a se strnulým výrazem šla zpátky do ložnice. Jakmile jsem však zalehla, kroky se vrátily. To už jsem byla opravdu vystrašená. S událostí jsem se hned druhý den svěřila sousedce z přízemí, s níž jsem se skamarádila a která tu bydlela téměř deset let. Tvrdila mi, že v mém bytě před pár lety spáchala sebevraždu jedna starší paní. Nikoho neměla, pouze psa, jenž prý skončil v útulku.

Nevím, jestli po lodžii chodí její duch, každopádně do bytu už jsem se nevrátila. Prodala jsem ho a odstěhovala se do garsonky. Je to tu malé, ale pro mě zatím naprosto dostačující. Uvidíme, co bude dál…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (41): Ve výtahu jsem strávila nejděsivější půlhodinu života. Dodnes nevím, co ty zvuky měly znamenat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.