Bohumila se Štefanem si na stáří pořídili menší domek se zahradou, na níž stála roky nepoužívaná studna. Právě z ní na Štefana pořád někdo volal. Jedné noci se tam proto vypravil a málem se stalo neštěstí.
Se Štefanem jsme se před časem přestěhovali do jedné menší dědiny na Slovensku, kde jsme chtěli v klidu dožít. Na zahradě našeho domku se nachází studna, z níž na manžela pořád volal nějaký hlas. Když se té záhadě pokoušel přijít na kloub, málem ho to stálo život.
Manžel tvrdil, že v té studně někdo je
Většina seniorů má představu o tom, kde by chtěla strávit podzim života. My snili o menší chalupě či domku a malé zahrádce, abychom mohli vystrčit čumáky ven. Jeden takový domeček se nacházel na Slovenku. Koupě vycházela v přepočtu na pár korun, takže jsme se nemuseli dlouho rozmýšlet.
Dům splňoval všechny naše požadavky. Jedna světnička s kamny a vedle pokoj na spaní, takže jsme do budoucna nemuseli počítat s žádnou velkou údržbou. Na zahradě stála studna, která ale byla podle předchozího majitele roky nepoužívaná a bez pramenu vody. Štefan u ní často sedával.
Až po čase se mi svěřil, že ho k ní něco přitahuje. ,,V noci slyším, jak na mě z té studny někdo volá,“ prohlásil a já si ťukala na čelo. ,,Tobě už, dědku, vážně šplouchá na maják,“ smála jsem se. ,,Klidně mi nevěř. Já ale vím, co slyším,“ odpálkoval mě. Nejednou jsem ho k ránu našla u studny, jak se naklání dolů.
Našla jsem ho u studny v bezvědomí
,,Chceš tam spadnout?“ nadávala jsem mu pokaždé. ,,Někdo tam je, musím mu pomoct,“ začal vyvádět. ,,V té studně by nikdo nepřežil. Mluvíš nesmysly,“ rozčilovala jsem se. Začala jsem tajně řešit, jak se té studny zbavíme. Značně mě znepokojovalo, jak se do ní Štefan pořád naklání. Stačí málo, uklouzne mu to a je po něm.
Pak se to stalo. Vzbudila jsem se kolem druhé hodiny ráno. Štefan nikde. Myslela jsem si, že se šel jen napít. Chtěla jsem počkat, než se vrátí, jenže podezřele dlouho nešel. Šla jsem se tedy podívat, kde je. V baráčku jsem ho nenašla, takže musel být venku. Vzala jsem si župan a vyrazila s baterkou na zahradu.
Štefan ležel u studny a byl v bezvědomí. Rychle jsem volala sanitku, protože šlo o každou sekundu. Díky bohu to přežil. Když přišel k sobě, povyprávěl mi, co se stalo. ,,Nemohl jsem spát, protože mě pořád volal nějaký hlas. Takový dětský roztomilý hlas. Prosil mě, abych skočil do studny. Někdo tam dole mě potřeboval, chápeš?“ líčil mi.
Ve studně před lety zemřela malá holčička
,,Už jsem do studny málem vlezl, jenže se mi zamotala hlava a já upadl. Zbytek znáš,“ řekl a sklopil oči. ,,Štefane, v té studni nikdo není, víš to, viď?“ pronesla jsem zdráhavě a pohladila ho. ,,Někdo tam je a pořád mě volá. Mám strach, že se z toho zblázním,“ oponoval mi a rozplakal se. Po návratu z nemocnice jsme se rozhodli, že studnu zaházíme a přikryjeme.
Kontaktovala jsem muže, který nám dům prodal. Vyptávala jsem se na tu studnu. Přiznal, že před dlouhými lety do ní skočila malá holčička, která v ní po pár dnech zemřela. Z toho mě zamrazilo. Možná nebyl Štefan tak úplně mimo, když říkal, že z ní slyší dětský hlas. Zjevně v té studně stále přežívá duch té nešťastnice. Kdyby se Štefanovi nezamotala hlava, zjevně by mě dnes strašili oba.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.