Simona (24): Babička s dědou už nedokázali žít dál, požádali mě o podivnou věc

Po smrti maminky mi zůstala jen babička s dědou. Když i oni jednoho dne onemocněli, bála jsem se nejhoršího. Prarodiče měli jedno neobvyklé přání, které jim mělo umožnit odchod na lepší místo a zbavit se utrpení.

Mohlo by Vás zajímat:

Verča (28): Děda tvrdil, že posmrtný život existuje. Dokázal mi to osm let po pohřbu

Po matčině smrti jsem žila s prarodiči

Maminka odešla po dlouhém boji s rakovinou. Nepatřila k těm, kteří nad ní zvítězili. Když po dlouhých útrapách zemřela, zůstala jsem žít s prarodiči. Vzali mě pod svá křídla, neboť mi bylo šestnáct, když se to stalo. Babička mě pořád utěšovala a tvrdila, že mamka už je někde, kde ji nic nebolí.

„Jednoho dne se tam všichni zase potkáme," chlácholila mě. I když to nebylo snadné, postupně jsem matčinu smrt přijala a žila dál. Babička s dědou se o mě svědomitě starali a já byla šťastná, že někoho mám. Až do dne, kdy se babička bezdůvodně skácela k zemi. „Jen se mi zamotala hlava," odháněla mě od sebe.

Tušila jsem, že to nebude jen tak. Její pády k zemi byly na denním pořádku. Když jsme vyhledali lékařskou pomoc, ukázalo se, že i babička trpí rakovinou. Začal koloběh vyšetření. Bohužel, prognóza nebyla příznivá. Babička umírala. Vzhledem k tomu, jak se o mě s dědou starali, jsem jí hodně dlužila.

Mohlo by Vás zajímat:

Květomila (59): Už jsem nemohla dál snášet bolest v srdci. Vyslovit přání smrti ale nebylo to nejlepší řešení

Babička chtěla, abych zesnulou matku požádala o pomoc

Den co den jsem se o ni starala. Nemohla jsem dopustit, aby odešla i ona. Po půl roce léčby ale bylo patrné, že to babička nezvládne. Když si už ani nesedla, tušila jsem, že se blíží konec. A ona také, protože vyřkla jedno bolestivé přání: „Jdi za mamkou na hřbitov a požádej ji, aby si mě vzala k sobě. Ta bolest už se nedá vydržet."

Nechápala jsem, co to po mě babička vlastně žádá. Naléhala tak dlouho, až jsem ji poslechla. Klečela jsem u matčina hrobu a prosila, aby ukončila babiččino trápení. Ten večer jsem ležela celou noc u babiččiny postele a hladila ji. Když jsem ráno zjistila, že už nedýchá, propukla jsem v pláč. Hned přišel děda a řekl: „Neplač, ona to tak chtěla. Udělala jsi dobře.“ Pak mě pohladil po rameni.

Nevěřila jsem, že babiččino přání a její smrt má nějakou spojitost. Považovala jsem to pouze za náhodu. Ještě víc jsem se upnula na dědu. „Zbyli jsme si jen my dva," říkávala jsem často. Pak se ale stalo něco, s čím jsem nepočítala. Děda taktéž onemocněl. Ochrnul na obě nohy a jeho zdraví chátralo. I on vyslovil jedno přání.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (25): Nevěřila jsem babičce, že zná datum své smrti. Proto jí musím splnit poslední přání

Děda odešel za babičkou

„Jdi za babičkou na hřbitov a požádej ji, aby si mě vzala k sobě," prosil. „Dědo, nevzdávej to. Já tě tady potřebuji," naléhala jsem. Po předchozí zkušenosti jsem se zdráhala jeho přání vyslyšet. Představa, že se znovu vyplní, mě velmi děsila. Děda ale taktéž trpěl bolestmi. Už to pro něj nebyl důstojný život.

A jednou večer, když jsem u něj ležela, mě znovu požádal: „Simčo, prosím tě na kolenou. Požádej holky, aby si mě vzaly. Já už takhle žít nechci." Došlo mi, že nemám na výběr. Druhý den ráno jsem udělala, oč mě žádal. Když jsem ho k večeru nalezla bez známek života, věděla jsem, že už je mu dobře. Všichni tři jsou zase spolu. Já se za nimi zatím nechystám. Ale teď vím, že až nadejde i můj den, je tam pro mě místo. A my se zase setkáme.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (68): Nesplnila jsem poslední přání jedné své pacientce. Dodnes za to nesu následky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.